„A když otevřel pátou pečeť, viděl jsem pod oltářem duše těch, kteří byli pobiti kvůli Božímu slovu a kvůli svědeckému dílu, jež mívali.“ (Zjevení 6:9)

3. a) Jak byly ve starověkém židovském svatostánku vylévány duše „u spodku oltáře“? b) Proč viděl Jan duše pobitých svědků pod symbolickým oltářem v nebi?

³ Pod oltářem jsou „duše těch, kteří byli pobiti kvůli Božímu slovu a kvůli svědeckému dílu, jež mívali“. Co to znamená? To nemohou být nějaké duše bez těla, v jaké věřili pohanští Řekové. (1. Mojžíšova 2:7; Ezekiel 18:4) Jan naopak ví, že symbolem duše neboli života je krev, a když kněží ve starověkém židovském svatostánku zabili obětní zvíře, pokropili krví „oltář kolem dokola“ nebo ji vylili „u spodku oltáře pro zápalnou oběť“. (3. Mojžíšova 3:2, 8, 13; 4:7; 17:6, 11, 12) Duše zvířete byla tedy úzce ztotožněna s obětním oltářem. Proč jsou však duše (neboli krev) těchto Božích služebníků viděny právě pod symbolickým oltářem v nebi? Protože jejich smrt je považována za obětní.

4. V jakém smyslu je smrt duchem zplozených křesťanů obětní?

⁴ Všichni, kteří jsou zplozeni jako Boží duchovní synové, opravdu umírají obětní smrtí. Protože mají svou úlohu v Jehovově nebeském Království, je Boží vůlí, aby se zřekli jakékoli naděje na věčný život na zemi a aby jej obětovali. V tom smyslu se podrobují obětní smrti ve prospěch Jehovovy svrchovanosti. (Filipanům 3:8–11; srovnej 2:17.) To platí ve velmi skutečném smyslu o těch, které Jan viděl pod oltářem. Jsou to pomazaní, kteří byli ve své době umučeni za svou horlivou službu, když se zastávali Jehovova slova a svrchovanosti. Jejich ‚duše. . . byly pobity kvůli Božímu slovu a kvůli svědeckému dílu [martyrian], jež mívali‘.

5. Jak to, že duše věrných volají o pomstu, ačkoli jsou mrtvé?

⁵ Děj se dále rozvíjí: „A volali silným hlasem a řekli: ‚Až dokdy, Svrchovaný Pane, svatý a pravý, se budeš zdržovat a nebudeš soudit a mstít naši krev na těch, kteří bydlí na zemi?‘“ (Zjevení 6:10) Jak mohou jejich duše (neboli krev) volat o pomstu, jestliže Bible ukazuje, že mrtví nejsou při vědomí? (Kazatel 9:5) Nekřičela snad Abelova krev, když ho Kain zavraždil? Jehova tehdy řekl Kainovi: „Cos to udělal? Poslyš! Krev tvého bratra křičí ke mně ze zemské půdy.“ (1. Mojžíšova 4:10, 11; Hebrejcům 12:24) To neznamená, že Abelova krev doslova pronášela nějaká slova. Abel však zemřel jako nevinná oběť a právo volalo po tom, aby byl vrah potrestán. Podobně jsou nevinní i tito křesťanští mučedníci a právo vyžaduje, aby byli pomstěni. (Lukáš 18:7, 8) Volání po pomstě je hlasité, protože tímto způsobem zemřely tisíce lidí. — Srovnej Jeremjáše 15:15, 16.

6. Prolití které nevinné krve bylo pomstěno v roce 607 př. n. l.?

⁶ Obdobná situace možná panovala v odpadlé Judě, když nastoupil v roce 716 př. n. l. na trůn král Manase. Prolil mnoho nevinné krve a možná, že i ‚rozřezal pilou‘ proroka Izajáše. (Hebrejcům 11:37; 2. Královská 21:16) Později sice Manase činil pokání a změnil se, ale vina krve zůstala. Když v roce 607 př. n. l. Babylóňané zpustošili judské království, „stalo se to proti Judě jen z Jehovova nařízení, aby byla odstraněna z jeho dohledu pro hříchy Manaseho, podle všeho, co dělal, a také pro nevinnou krev, kterou prolil, takže naplnil Jeruzalém nevinnou krví, a Jehova nebyl svolný udělit odpuštění“. — 2. Královská 24:3, 4.

7. Kdo nese v prvé řadě odpovědnost za prolití ‚krve svatých‘?

⁷ Jako tomu bylo v biblických dobách, mohou být i dnes již dlouho mrtví mnozí z těch, kteří pobíjeli Boží svědky. Ale organizace, která způsobila jejich mučednickou smrt, je stále ještě naživu a nese vinu krve. Je to Satanova pozemská organizace, jeho pozemské semeno. Vyniká v něm Velký Babylón, světová říše falešného náboženství.a Je popsána jako „opilá krví svatých a krví Ježíšových svědků“. Ano, „byla v něm nalezena krev proroků a svatých a všech, kteří byli pobiti na zemi“. (Zjevení 17:5, 6; 18:24; Efezanům 4:11; 1. Korinťanům 12:28) To je opravdu těžká vina krve. Pokud bude existovat Velký Babylón, bude krev jeho obětí volat po spravedlnosti. — Zjevení 19:1, 2.

8. a) K jakým případům mučednictví došlo za Janova života? b) Jaké pronásledování podnítili římští císařové?

⁸ Jan byl sám v prvním století svědkem mučednictví, když krutý had a jeho pozemské semeno vedli válku proti rostoucímu sboru pomazaných křesťanů. Jan kdysi viděl našeho Pána přibitého na mučednický kůl a zažil zavraždění Štěpána, svého vlastního bratra Jakuba, Petra, Pavla i jiných blízkých druhů. (Jan 19:26, 27; 21:15, 18, 19; Skutky 7:59, 60; 8:2; 12:2; 2. Timoteovi 1:1; 4:6, 7) Římský císař Nero učinil v roce 64 n. l. křesťany obětními beránky, když je obvinil ze zapálení města, aby tak čelil pověsti, že viníkem byl on. Historik Tacitus píše: „Když [křesťané] umírali, byli terčem posměchu; někteří byli oblečeni do kůží divokých zvířat a pak roztrháni psy, někteří byli [přibíjeni na mučednické kůly]b a někteří byli zapáleni, aby sloužili v noci jako pochodně.“ Při další vlně pronásledování za vlády císaře Domiciána (81–96 n. l.) došlo k tomu, že byl Jan poslán do vyhnanství na ostrov Patmos. Bylo tomu tak, jak řekl Ježíš: „Jestliže pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás.“ — Jan 15:20; Matouš 10:22.

9. a) Jaké plody mistrovského Satanova podvodu se objevily již nejpozději ve čtvrtém století n. l. a čeho jsou hlavní částí? b) Jak zacházeli někteří panovníci křesťanstva se svědky Jehovovými během první a druhé světové války?

⁹ Ve čtvrtém století n. l. se již objevily plody mistrovského podvodu starého hada, Satana Ďábla: odpadlé náboženství v podobě křesťanstva — babylónský systém skrytý pod „křesťanským“ nátěrem. Tento systém je hlavní složkou hadova semene a rozvinul se v množství vzájemně si odporujících sekt. Podobně jako starověká nevěrná Juda, nese i křesťanstvo těžkou vinu krve, protože se intenzívně zapojilo na obou stranách do první i druhé světové války. Někteří političtí panovníci křesťanstva dokonce užívali těchto válek jako záminky k pobíjení Božích pomazaných služebníků. Recenze knihy Friedricha Zipfela Boj církví v Německu (něm.) podává zprávu o tom, jak Hitler pronásledoval svědky Jehovovy, a je zde řečeno: „Třetina z nich [svědků] byla zabita, buď byli popraveni, nebo se stali obětí násilných skutků, hladu, nemocí nebo otrocké práce. Tento útlak byl bezpříkladně tvrdý a vyvolala ho neústupná víra, kterou nebylo možno sloučit s národně socialistickou ideologií.“ O křesťanstvu, včetně jeho kněžstva, je možné popravdě říci: „Na tvých suknicích se také našly stopy krve duší nevinných chudáků.“ — Jeremjáš 2:34.c

„A každému z nich bylo dáno bílé roucho; a bylo jim řečeno, aby ještě chvilku odpočívali, dokud se nenaplní také počet jejich spoluotroků a jejich bratrů, kteří mají být zabiti, jako byli i oni.“ (Zjevení 6:11) Obdrží „bílé roucho“, což souvisí s tím, že budou vzkříšeni jako nesmrtelní duchovní tvorové. Již neleží jako pobité duše pod oltářem, ale jsou vzkříšeni, aby patřili ke skupině 24 starších, kteří uctívají před Božím nebeským trůnem. Tam jsou i jim dány trůny, což ukazuje, že se ujmou královských předností. A jsou ‚oblečeni do bílých svrchních oděvů‘, z čehož je patrné, že byli uznáni za spravedlivé, hodné čestného místa před Jehovou na onom nebeském dvoře. Tím se také plní Ježíšův slib věrným pomazaným křesťanům ve sboru v Sardech: „Ten, kdo zvítězí, bude tedy oděn bílými svrchními oděvy.“ — Zjevení 3:5; 4:4; 1. Petra 1:4.

12. Jak vzkříšení pomazaní ‚ještě chvilku odpočívají‘ a do které doby?

¹² Všechny důkazy naznačují, že toto nebeské vzkříšení začalo v roce 1918, poté, kdy byl Ježíš dosazen v roce 1914 na trůn a vyjel, aby zahájil své královské vítězné tažení očištěním nebes od Satana a jeho démonů. A přesto těmto vzkříšeným pomazaným je řečeno, „aby ještě chvilku odpočívali, dokud se nenaplní také počet jejich spoluotroků“. Ti, kteří patří k Janově třídě na zemi, musí dokázat ve zkouškách a v pronásledování svou ryzost a někteří z nich mohou být ještě zabiti. Nakonec však bude pomstěna všechna spravedlivá krev prolitá Velkým Babylónem a jeho politickými milovníky. Ti, kteří již byli vzkříšeni, se bezpochyby zaměstnávají nebeskými povinnostmi. Odpočívají, nikoli v nějaké blažené nečinnosti, ale v tom smyslu, že trpělivě čekají na den Jehovovy pomsty. (Izajáš 34:8; Římanům 12:19) Jejich odpočinek skončí, až budou svědky zničení falešného náboženství a až budou jako „povolaní a vyvolení a věrní“ doprovázet Pána Ježíše Krista při vykonávání rozsudku nad všemi ostatními částmi Satanova ničemného semene zde na zemi. — Zjevení 2:26, 27; 17:14; Římanům 16:20.