Ovládaný hněv může mít své oprávnění. Boží hněv vzplál například proti nemravným starověkým městům Sodomě a Gomoře. (1. Mojžíšova 19:24) Proč? Protože sexuální praktiky obyvatel těchto měst byly násilné a zkažené, jak bylo dobře známo v celém kraji. Když například andělští poslové navštívili spravedlivého muže Lota, shromáždil se dav mladých i starých mužů a chtěli Lotovy hosty znásilnit. Jehovu Boha jejich hrubá nemravnost oprávněně rozzlobila. (1. Mojžíšova 18:20; 19:4, 5, 9)

Mezi Bohem a člověkem je tedy rozdíl. Jehova může ‚ovládnout svůj hněv‘, protože jeho převažující vlastností není hněv, ale láska. Proto je také o něm oprávněně řečeno, že je „pomalý k hněvu“. Jeho hněv je vždy spravedlivý, vždy oprávněný a vždy ovládaný. (2. Mojžíšova 34:6; Izajáš 48:9; 1. Jana 4:8)