Prosakují pohanské nauky

Kristovo čisté učení je zaznamenáno a uchováno ve Svatých písmech. Ježíš například jasně učil, že Jehova je „jediný pravý Bůh“ a že lidská duše je smrtelná. (Jan 17:3; Mat. 10:28) Přesto se po smrti apoštolů a s oslabením organizační struktury Kristovo čisté učení postupně kazilo tím, jak do křesťanství prosakovaly pohanské nauky. Jak se mohlo něco takového stát?

Klíčovým činitelem byl nenápadný vliv řecké filozofie. The New Encyclopædia Britannica vysvětluje: „Od poloviny 2. století n. l. začali křesťané, kteří měli jisté školení v řecké filozofii, cítit potřebu vyjádřit svou víru v jejích pojmech, a to jak pro své vlastní intelektuální uspokojení, tak kvůli obrácení vzdělaných pohanů.“ Jakmile se filozoficky zaměření lidé stali křesťany, netrvalo to dlouho, a řecká filozofie a „křesťanství“ se nerozlučně spojily.

V důsledku tohoto spojení pronikly do nakaženého křesťanství pohanské nauky jako trojice a nesmrtelnost duše. Tyto nauky ovšem sahají mnohem dále do minulosti než k řeckým filozofům. Řekové je převzali ze starších kultur; takové nauky jsou totiž doloženy už ve starověkém egyptském a babylónském náboženství.

Jak pohanské nauky dále prosakovaly do křesťanství, i jiné biblické nauky se křivily nebo byly opouštěny.

Naděje na Království bledne

Ježíšovi učedníci si dobře uvědomovali, že musí být ve střehu a vyhlížet Ježíšovu slíbenou „přítomnost“ a příchod jeho Království. Časem poznali, že toto Království bude panovat nad zemí tisíc let a promění zemi v ráj. (Mat. 24:3; 2. Tim. 4:18; Zjev. 20:4, 6) Křesťanští pisatelé Bible nabádali svědky v prvním století, aby zůstávali duchovně bdělí a byli oddělení od světa. (Jak. 1:27; 4:4; 5:7, 8; 1. Petra 4:7) Jakmile však apoštolové zemřeli, křesťanské očekávání Kristovy přítomnosti a příchodu jeho Království vybledlo. Proč?

Jedním činitelem bylo duchovní znečištění způsobené řeckou naukou o nesmrtelnosti duše. Když se mezi křesťany ujala, naděje na milénium byla opouštěna. Proč? The New International Dictionary of New Testament Theology (Nový mezinárodní slovník novozákonní teologie) vysvětluje: „Nauka o nesmrtelnosti duše zaujala místo NZ [novozákonní] eschatologie [učení o „posledních věcech“] s její nadějí na vzkříšení mrtvých a nové stvoření (Zjev. 21 pozn.), takže duše bude souzena po smrti a dosáhne ráje, který se nyní považuje za část onoho světa.“ Jinými slovy, odpadličtí křesťané si mysleli, že duše při smrti přežívá tělo a že se tedy požehnání Kristova tisíciletého panování musí vztahovat k duchovní říši. Přesunuli tak ráj ze země do nebe, kam se podle nich spasená duše dostává po smrti. Nebylo tedy třeba vyhlížet Kristovu přítomnost a příchod jeho Království, protože doufali, že se po smrti všichni připojí ke Kristu v nebi.g

[Rámeček a obrázek na straně 36]

Platón a „křesťanství“

Řecký filozof Platón (narozený okolo roku 428 př. n. l.) nemohl tušit, že si jeho učení jednou najde cestu do odpadlického křesťanství. Platónův základní přínos pro „křesťanství“ byl spojen s naukami o trojici a o nesmrtelnosti duše.

Platónovy představy o Bohu a přírodě ovlivnily nauku křesťanstva o trojici. “Nouveau Dictionnaire Universel” vysvětluje: „Platónská trojice, sama pouhé nové uspořádání starších trojic pocházejících od dřívějších národů, se jeví jako racionální filozofická trojice přídomků, jež dala vznik třem hypostazím božských osob, jak vyučují křesťanské církve. . . Pojem božské trojice tohoto řeckého filozofa. . . lze najít ve všech starověkých [pohanských] náboženstvích.“ — Svazek 2, strana 1467.

O nauce o nesmrtelnosti duše říká “New Catholic Encyclopedia”: „Křesťanský pojem duchovní duše stvořené Bohem a vložené do těla při početí a vytvářející z člověka živý celek je plodem dlouhého vývoje křesťanské filozofie. Teprve Origenem [zemřel kolem roku 254 n. l.] na Východě a sv. Augustinem [zemřel roku 430 n. l.] na Západě byla duše prohlášena za duchovní podstatu a její povaha se stala filozofickým pojmem. . . [Augustinova] nauka. . . vděčila za mnohé (včetně nejednoho nedostatku) novoplatonismu.“ — Svazek XIII, strany 452, 454.