Zejména po Ježíšově smrti a vzkříšení projevoval Petr pevnost a podobné vlastnosti, a tak měl na své spolukřesťany posilující vliv. (Jan 1:47, 48; 2:25; Lk 22:32)

V evangeliích je o Petrovi zaznamenáno více údajů než o ostatních 11 apoštolech. Nepochybně měl dynamickou povahu, nebyl ostýchavý ani váhavý. Určitě právě to ho podněcovalo, aby promluvil jako první nebo aby vyjádřil svůj názor, když ostatní byli zticha. Kladl otázky, které vedly k tomu, že Ježíš vyložil a objasnil svá podobenství. (Mt 15:15; 18:21; 19:27–29; Lk 12:41; Jan 13:36–38; srovnej Mr 11:21–25.) Občas mluvil neuváženě, dokonce zbrkle. To on se domníval, že musí něco říci, když přihlížel proměnění. (Mr 9:1–6; Lk 9:33) Svou poněkud zmatenou poznámkou, jak je znamenité, že tam jsou, a svým návrhem, aby postavili tři stany, chtěl zřejmě vyjádřit, že by vidění (ve kterém se Mojžíš a Elijáš právě oddělovali od Ježíše) nemělo skončit, ale že by mělo pokračovat. V tu noc, kdy byl poslední Pasach, Petr nejprve silně protestoval, že mu Ježíš chce mýt nohy, a potom, když byl pokárán, chtěl, aby mu umyl také hlavu a ruce. (Jan 13:5–10) Z Petrových vyjádření je však v zásadě možné vidět, že pramenily z aktivního zájmu a starosti o Ježíše spojenými se silnými city. To, že jsou zahrnuty do biblické zprávy, svědčí o jejich hodnotě, i když někdy prozrazují určité Petrovy lidské slabosti.

Když tedy mnozí učedníci klopýtli o Ježíšovo učení a Ježíše opustili, Petr promluvil za všechny apoštoly a potvrdil tím jejich rozhodnutí, že zůstanou s Pánem, který má „výroky věčného života“, protože je „Boží Svatý“. (Jan 6:66–69) Potom, když apoštolové všeobecně zodpověděli Ježíšovu otázku, co o něm říkají lidé, kdo že je, opět právě Petr vyjádřil pevné přesvědčení: „Ty jsi Kristus, Syn živého Boha.“ Nato Ježíš o Petrovi prohlásil, že je požehnaný neboli „šťastný“. (Mt 16:13–17)

Svou unáhlenou mluvou si Petr způsobil, že byl velmi často napravován, kárán nebo přísně napomínán. I když ho k tomu podnítil soucit, přesto se dopustil chyby, když opovážlivě odvedl Ježíše stranou a vlastně ho přísně napomenul, protože Ježíš předpověděl, že brzy bude jako Mesiáš trpět a zemře. Ježíš se k Petrovi obrátil zády, nazval ho protivníkem neboli Satanem, který staví lidské uvažování proti Božím myšlenkám obsaženým v proroctví. (Mt 16:21–23) Můžeme si však povšimnout, že Ježíš se přitom ‚podíval na ostatní učedníky‘, pravděpodobně proto, aby ukázal, že ví, že Petr vyjádřil i pocity ostatních. (Mr 8:32, 33) Když si Petr dovolil mluvit za Ježíše o placení určité daně, Ježíš mu vlídně pomohl, aby si uvědomil, že než promluví, musí pečlivěji přemýšlet. (Mt 17:24–27) Petr projevil přílišnou sebedůvěru a určitý pocit nadřazenosti nad ostatními 11 apoštoly, když prohlásil, že i kdyby oni ve spojitosti s Ježíšem klopýtli, on nikdy neklopýtne a je přichystán jít s Ježíšem do vězení, nebo s ním dokonce i zemřít. Je sice pravda, že všichni ostatní se k tomuto tvrzení připojili, ale Petr to tvrdil první a „opakovaně“. Ježíš potom předpověděl, že Petr svého Pána třikrát zapře. (Mt 26:31–35; Mr 14:30, 31; Lk 22:33, 34)

Petr byl nejen mužem slov, ale také mužem činu, a projevoval jak iniciativu a odvahu, tak také silnou náklonnost ke svému Pánovi. Když se Ježíš ještě před úsvitem odebral na osamělé místo, aby se tam modlil, Šimon brzy vstal a v čele několika mužů se vydal ‚ho shánět‘. (Mr 1:35–37) A opět to byl Petr, kdo Ježíše požádal, aby mu přikázal, že k němu má kráčet po rozbouřených vodách, a dokonce kráčel do určité vzdálenosti, než ho přepadly pochybnosti a začal klesat. (Mt 14:25–32)

Poslední noc Ježíšova pozemského života měl Petr společně s Jakubem a Janem výsadu doprovázet Ježíše do zahrady Getsemane na místo, kde se Ježíš vroucně modlil. Petr byl stejně jako ostatní apoštolové přemožen únavou a zármutkem a usnul. Nepochybně proto, že Petr opakovaně vyjádřil rozhodnutí zůstat s Ježíšem, Ježíš se obrátil zvlášť k němu, když řekl: „Což jste se mnou nemohli ani jednu hodinu bdít?“ (Mt 26:36–45; Lk 22:39–46) Petr opomněl ‚stále se modlit‘ a musel nést následky.

Když učedníci viděli, že se srocený dav chystá Ježíše odvést, ptali se, zda mají bojovat. Petr nečekal na odpověď, ale jednal a ranou mečem uťal jednomu muži ucho (i když Petr měl pravděpodobně v úmyslu způsobit větší škodu); Ježíš ho potom pokáral. (Mt 26:51, 52; Lk 22:49–51; Jan 18:10, 11) I když Petr stejně jako ostatní učedníci Ježíše opustil, přesto pak „zpovzdálí“ následoval zástup těch, kdo Ježíše zatkli, a zřejmě jím zmítal strach o vlastní život a nesmírná starost o to, co se s Ježíšem stane. (Mt 26:57, 58)

S pomocí jiného učedníka, který ho nepochybně následoval nebo doprovázel do veleknězova sídla, Petr vešel přímo do dvora. (Jan 18:15, 16) Nezůstal tiše a nenápadně v nějakém tmavém koutě, ale vyšel ven a hřál se u ohně. V záři ohně mohli jiní lidé poznat, že chodil s Ježíšem, a když slyšeli jeho galilejský přízvuk, jejich podezření ještě vzrostlo. Obviňovali ho a Petr přitom třikrát zapřel, že Ježíše vůbec zná, a v úporném zapírání se nakonec začal zaklínat. Někde ve městě podruhé zakokrhal kohout a Ježíš „se obrátil a podíval se na Petra“. Petr hned vyšel ven, zhroutil se a hořce se rozplakal. (Mt 26:69–75; Mr 14:66–72; Lk 22:54–62; Jan 18:17, 18; viz hesla KUROPĚNÍ; PŘÍSAHA.) Ježíšova dřívější úpěnlivá prosba za Petra však byla vyslyšena a Petrova víra neselhala úplně. (Lk 22:31, 32)

Anděl řekl ženám, které přišly k Ježíšově hrobce po Ježíšově smrti a vzkříšení, aby o tom pověděly „jeho učedníkům a Petrovi“. (Mr 16:1–7; Mt 28:1–10) Když Marie Magdaléna přinesla tuto zprávu Petrovi a Janovi, oba se rozběhli k hrobce a Jan Petra předběhl. Jan se však zastavil před hrobkou a dovnitř se jen díval, ale Petr rovnou vešel do hrobky a Jan ho potom následoval. (Jan 20:1–8) Někdy předtím než se Ježíš objevil všem svým učedníkům, objevil se Petrovi. Tato událost a fakt, že se anděl výslovně zmínil o Petrovi, měly kajícího Petra ujistit, že svým trojnásobným zapřením Pána se o společenství s ním nepřipravil navždy. (Lk 24:34; 1Ko 15:5)

Před tím, než se Ježíš zjevil učedníkům u Galilejského (Tiberiadského) moře, činorodý Petr oznámil, že jde lovit ryby, a ostatní se k němu přidali. Když Jan později poznal Ježíše stojícího na břehu, Petr okamžitě začal plavat ke břehu, člun nechal ostatním učedníkům, aby ho dopravili na zem, a když Ježíš potom požádal o rybu, Petr hned nato přitáhl k zemi síť. (Jan 21:1–13) Právě při této příležitosti se Ježíš třikrát zeptal Petra (který svého Pána třikrát zapřel), zda ho miluje, a přikázal mu, aby ‚pásl jeho ovce‘. Ježíš také předpověděl, jakým způsobem Petr zemře, a proto Petr, když zahlédl apoštola Jana, se zeptal: „Pane, co ten bude dělat?“ Ježíš znovu opravil Petrův názor, když zdůraznil, že je nutné, aby ‚byl jeho následovníkem‘ a nestaral se o to, co budou dělat druzí. (Jan 21:15–22)