V textech z Ras Šamry je Baal označován jako syn Dagana, ale význam zde použitého výrazu „syn“ je nejistý.

Náboženství v Baalově městě

Texty z Ras Šamry obsahují zmínky o více než 200 bozích a bohyních. Nejvyšším božstvem byl El, který byl nazýván otcem bohů i lidí. A bůh bouře Baal-Hadad byl „jezdcem na oblacích“ a „pánem země“. El je znázorňován jako moudrý stařec s bílým vousem, vzdálený od lidí. Naproti tomu Baal je silným a ctižádostivým božstvem, jež se snaží vládnout nad bohy i nad lidstvem.

Objevené texty byly možná přednášeny v průběhu náboženských svátků, jako byl například nový rok nebo svátek sklizně. Jejich přesný výklad však neznáme. V jedné básni, jejímž námětem je spor o panství, Baal porazí Elova oblíbeného syna, jímž je Jamm, bůh moře. Toto vítězství možná vyvolávalo v ugaritských námořnících důvěru, že Baal je bude na moři chránit. Baal je přemožen v souboji s Motem a sestupuje do podsvětí. Nastává období sucha a lidská činnost ustává. Baalova manželka a sestra Anat — bohyně lásky a války — Mota zabije a Baala opět oživí. Baal pobije syny Elovy manželky Atirat (Ašery) a opět se zmocní trůnu. Mot se však po sedmi letech vrátí.

Někteří znalci spatřují v této básni symbol každoročního střídání ročních období, v nichž jsou životodárné deště přemoženy sežehujícím letním žárem a na podzim se vracejí. Jiní odborníci se domnívají, že sedmiletý cyklus se vztahuje na obavy z hladu a sucha. Ať už to bylo jakkoli, Baalovo výsadní postavení se považovalo za nezbytnou podmínku toho, aby lidé měli úspěch ve svém snažení. Učenec Peter Craigie o tom říká: „Cílem Baalova náboženství bylo zajistit Baalovo nadřazené postavení; jeho ctitelé byli přesvědčeni o tom, že jedině tehdy, zůstane-li svrchovaným panovníkem, bude dále zajištěna úroda a dobytek, což bylo nezbytné pro další existenci lidí.“

Hradba proti pohanství

Z objevených textů je jasně patrná zvrácenost ugaritského náboženství. Dílo The Illustrated Bible Dictionary v té souvislosti píše: „Texty ukazují, k jakým zvrhlostem vedlo uctívání těchto božstev; zdůrazňují válčení, posvátnou prostituci a smyslnou lásku, s čímž souvisí společenský úpadek.“ Profesor de Vaux k tomu říká: „Při čtení těchto básní lze pochopit, jak odporné muselo toto uctívání být v očích skutečných vyznavačů jahvismu a v očích velkých proroků.“ Zákon, který Bůh dal starověkému izraelskému národu, byl hradbou proti takovému falešnému náboženství.

V Ugaritu se ve velké míře praktikovalo věštění, astrologie a magie. Lidé hledali znamení a předzvěsti nejen pozorováním nebeských těles, ale také pozorováním deformovaných plodů nebo útrob zabitých zvířat. „Panoval názor, že bůh, jemuž bylo rituálně obětováno zvíře, se s tímto zvířetem ztotožnil a že se duch boha spojil s duchem onoho zvířete,“ uvádí historička Jacqueline Gachetová. „A tak bylo podle znamení vyčtených z těchto orgánů možné získat přímý přístup k duchu božstev, jež mohla dát kladnou nebo zápornou odpověď na otázku ohledně budoucích událostí nebo ohledně toho, jak se rozhodnout v nějaké konkrétní situaci.“ (Le pays d’Ougarit autour de 1200 av.J.C.) Naproti tomu Izraelité se měli takovým zvykům vyhýbat. (5. Mojžíšova 18:9–14)

Mojžíšský Zákon jednoznačně zakazoval sodomii. (3. Mojžíšova 18:23) Jak se na takové jednání dívali lidé v Ugaritu? V objevených textech se píše o tom, že Baal měl pohlavní styk s jalovicí. „Jestliže se tvrdí, že Baal na sebe kvůli tomu bere podobu býka,“ uvedl archeolog Cyrus Gordon, „pak totéž nelze říci o jeho kněžích, kteří jeho mytologickou životní dráhu předváděli.“

Izraelité dostali příkaz: „Na těle si neuděláte řezné rány kvůli duši, která skonala.“ (3. Mojžíšova 19:28) El však na Baalovu smrt reagoval tak, že „si pořezal kůži nožem, nadělal si řezné rány, pořezal si tváře a bradu“. Rituální drásání kůže bylo patrně mezi Baalovými ctiteli obvyklé. (1. Královská 18:28)