V textech z Ras Šamry se o Baalovi často mluví jako o Dagonovu synovi, i když jako Baalův otec je označován také El. Popisuje se tam situace, kdy se Baalova sestra Anat zmiňuje o Elovi jako o svém otci a on ji zase nazývá svou dcerou. Baal byl tedy zřejmě považován za Elova syna, i když mohl být považován i za Elova vnuka.

V textech z Ras Šamry je El popsán jako „býk otec“ a je vyobrazen s šedými vlasy a šedým plnovousem. Jeho manželkou byla Ašera; o ní se mluví jako o pramáti bohů a o Elovi jako o praotci bohů.

Hlavními bohyněmi, o nichž se píše v textech z Ras Šamry, jsou Anat, Ašera a Aštoret. Zdá se však, že úlohy těchto bohyň se značně překrývají. V Sýrii, kde byly texty z Ras Šamry nalezeny, byla Anat patrně považována za Baalovu manželku, protože se o ní píše, že měla pohlavní styk s Baalem, i když se o ní opakovaně mluví jako o „panně“.

Zmínky o Anat v textech z Ras Šamry částečně ukazují, jaké zvrhlé představy o bozích měli Kananejci a nepochybně i Syřané. Anat je popisována jako nejkrásnější Baalova sestra, která však měla nesmírně násilnickou povahu. Je vylíčena, jak vyhrožuje, že svému otci Elovi rozbije lebku a jeho šedé vlasy a šedé vousy nechá zalít krví, pokud El nevyhoví jejím přáním. Při jiné příležitosti je ukázáno, jak Anat vyráží vraždit. Na záda si připevnila hlavy, ke svému opasku si připevnila ruce a po kolena se brodila v krvi a po boky jí sahala sedlá krev statečných mužů. To, že jí takové krveprolití působilo rozkoš, ukazují slova: „Její játra přetékají smíchem, její srdce se naplňuje radostí.“ (Ancient Near Eastern Texts, J. Pritchard, ed., 1974, s. 136, 137, 142, 152; viz také S. N. Kramer, Mytologie starověku, 1975, s. 165.)