Toto slovo se objevilo v jedné z nejslavnějších řečí, jež kdy byly proneseny. Tato řeč má význam i pro nás dnes, protože nám poskytuje spolehlivý základ pro poznání, jak a kdy zavládne spravedlnost pro všechny a jaký z toho můžeme mít užitek i my osobně.

⁴ Výraz „agnostik“ je odvozen z řeckého slova, které znamená „neznámý“. Pavel použil tohoto slova, když mluvil o oltáři na němž byl nápis: „Neznámému Bohu“. Jeho krátkou řeč zaznamenal lékař Lukáš v 17. kapitole historické knihy Skutků apoštolů. Tato kapitola nejprve popisuje, jak se Pavel dostal do Athén. Ve Skutcích apoštolů, kapitola 17, verše 16–31, si můžeš přečíst Lukášovu úvodní informaci a plný text celé řeči.

5. Jak vypadalo prostředí v Athénách, kde Pavel pronesl svou řeč? (Dej přečíst Skutky 17:16–31.)

⁵ Pavlova řeč je skutečně působivá a zaslouží si podrobný rozbor. Může nám přinést mnoho poučení, protože všude kolem sebe pozorujeme projevy příkrého bezpráví. Nejprve si blíže povšimněme okolností, které jsou popsány ve Skutcích 17:16–21. Athéňané byli hrdí, že žijí ve slavném středisku učenosti, kde kdysi vyučoval Sókratés, Platon a Aristotelés. Athény byly také městem velmi nábožným. Všude kolem sebe viděl Pavel modly — například sochy boha války Area neboli Marta, Dia, boha lékařství Asklépia a také sochy krutého boha moře Poseidóna, sochy Dionýsa, Athény a Eróta.

6. Jaké je prostředí, v němž žiješ ty, ve srovnání s poměry, které nalezl Pavel v Athénách?

⁶ Co by však viděl Pavel v tvém městě nebo v místě, kde žiješ? Viděl by asi mnoho model nebo náboženských soch, a to i v zemích křesťanstva. Ale jinde by toho viděl ještě více. V jednom cestovním průvodci stojí: „Indičtí bohové jsou na rozdíl od svých vrtošivých řeckých ‚bratrů‘ monogamní a jejich manželkám se přisuzují některé z nejpůsobivějších sil . . . Jsou bez nadsázky milióny bohů, kteří jsou uváděni do spojitosti se všemi formami života a přírodních jevů.“

7. Jací byli bohové starověkých Řeků?

⁷ Mnozí řečtí bohové byly představováni jako malicherní a velmi nemravní. Jejich chování by dnes bylo pro smrtelníky hanebné a v některých zemích by dokonce platilo za zločinné. Právem bychom mohli položit otázku, jakou spravedlnost asi mohli čekat starověcí Řekové od takových bohů. Přece však Pavel viděl, že jsou jim Athéňané velmi oddáni. Měl spravedlivé a přesvědčivé důvody, aby jim začal vysvětlovat vznešené pravdy pravého křesťanství.

Náročné posluchačstvo

8. a) Jaké názory a stanoviska zastávali epikurejci? b) V co věřili stoikové?

⁸ Někteří Židé a Řekové naslouchali se zájmem, ale jak budou reagovat vlivní epikurejští a stoičtí filozofové? Jak uvidíš, byly jejich představy v mnoha ohledech velmi podobné dnešním všeobecně rozšířeným názorům, i některým naukám, které se dnes předkládají mládeži ve školách. Epikurejci zdůrazňovali, že se má žít tak, aby bylo možné získat co nejvíce slasti, především slasti duševní. Jejich filozofie „jezme a pijme, nebot zítra máme zemřít“ se vyznačovala tím, že neobsahovala žádné morální zásady ani ctnosti. (1. Korinťanům 15:32) Nevěřili, že bohové stvořili vesmír, ale domnívali se, že ve vesmíru, který spočívá na zákonech mechaniky, vznikl život náhodou. Podle jejich názoru se také bohové nezajímali o lidi. A kdo byli stoikové? Ti zdůrazňovali logiku a věřili, že základními principy vesmíru jsou hmota a síla. Stoikové nevěřili v Boha jako v osobu, ale představovali si nějaké neosobní božstvo. Domnívali se také, že lidské záležitosti jsou závislé na osudu.

9. Proč byla situace, v níž kázal Pavel, náročná?

⁹ Jak reagovali tito filozofové na veřejné vyučování Pavlovo? Charakteristickým rysem tehdejších Athéňanů byla zvědavost a intelektuální vyzývavost. Proto začali tito filozofové s Pavlem diskutovat. Nakonec ho vzali na Areopag. Nad athénským tržištěm, ale pod tyčící se akropolí byl skalnatý pahorek pojmenovaný podle boha války Marta neboli Area: Martův pahorek čili Areopag. Ve starověku se tam scházel soud nebo poradní shromáždění. Možná, že byl tedy Pavel předveden před soud, který se shromáždil v bezprostřední blízkosti Akropole, jež se svým slavným Parthenónem a jinými chrámy a sochami vyvolávala dojem působivé kulisy. Někteří se domnívají, že byl apoštol v nebezpečí, protože římský zákon zakazoval zavádění nových bohů. Ale i kdyby byl Pavel přiveden na Areopag jen proto, aby objasnil své názory nebo aby dokázal, zda je způsobilým učitelem, stál před posluchačstvem, které bylo nutno brát vážně. Podaří se mu vysvětlit jeho důležité poselství, aniž v nich vyvolá pocit odcizení?

10. Jak uplatňoval Pavel takt při předkládání informací?

¹⁰ Sledujme ve Skutcích 17:22, 23, jak taktně a moudře Pavel začal. Nejprve se zmínil o tom, že jsou Athéňané nábožní a že mají mnoho model, což mohli někteří z jeho posluchačů považovat za projev uznání. Pavel nezaútočil proti jejich mnohobožství, ale obrátil místo toho jejich pozornost k oltáři, který viděl a který byl zasvěcen „Neznámému Bohu“. Z historických důkazů je patrné, že takové oltáře existovaly, což může posílit naši důvěru v Lukášovu zprávu. Pavel použil zmínky o tomto oltáři jako odrazového můstku. Athéňané oceňovali poznání a logiku. Připouštěli však, že existuje nějaký Bůh, který je pro ně „neznámý“ (řecky: agnóstos). Bylo tedy jedině logické, že dovolili Pavlovi podat jim o tomto bohu nějaké vysvětlení. Proti tomu přece nemohl nikdo nic namítat.

Je Bůh nepoznatelný?

11. Jak přiměl Pavel své posluchačstvo k přemýšlení o pravém Bohu?

¹¹ Jaký tedy byl tento „neznámý Bůh“? „Ten Bůh“ učinil svět a všechno v něm. Žádný člověk nemůže popřít, že vesmír existuje, že existují rostliny a zvířata a že existujeme my lidé. Moc a inteligence, ano, moudrost, jež se v tom všem projevuje, dokazuje, že je to vše výtvorem moudrého a mocného stvořitele, že to není výsledek náhody. A v naší době je Pavlovo dokazování ještě přesvědčivější. — Zjevení 4:11; 10:6.

12, 13. Které novodobé důkazy podporují myšlenky, jež uvedl Pavel?

¹² Britský astronom sir Bernard Lovell psal nedávno o nesmírné složitosti i těch nejjednodušších forem života na Zemi. Uvažuje o tom, zda je pravděpodobné, že by se takové životní formy objevily náhodou. Dochází k závěru: „Pravděpodobnost . . . náhodného jevu, který by vedl k vytvoření jediné z nejmenších proteinových molekul je nepředstavitelně malá. Vezmeme-li v úvahu ohraničení v čase a prostoru, je prakticky nulová.“

¹³ Zamysleme se nad opačným extrémem — naším vesmírem. Astronomové používají elektronických zařízení, aby získali poznatky o jeho původu. K jakým výsledkům docházejí? Robert Jastrow napsal v knize God and the Astronomers, (Bůh a astronomové): „Nyní poznáváme, že důkazy, jež poskytuje astronomie, vedou k biblickému názoru na původ světa.“ „Pro vědce, který žil ze své víry v moc rozumu, končí celý příběh jako zlý sen. Vystoupil na hory nevědomosti a právě se chystá dobýt nejvyšší vrcholek. Vyšplhá se na poslední skálu, a tam ho zdraví skupina teologů [zastánců nauky o stvoření], kteří tam sedí již celá staletí.“ — Srovnej Žalm 19:1.

14. Jaká logická úvaha podpořila Pavlův výrok, že Bůh nebydlí v chrámech vytvořených lidmi?

¹⁴ Vidíme tedy, jak přesná byla Pavlova slova ve Skutcích 17:24, jež nás vedou k jeho další myšlence ve verši 25. Mocný Bůh, který mohl učinit „svět a všechno v něm“, je jistě větší než hmotný vesmír. (Hebrejcům 3:4) Nebylo by tedy rozumné domnívat se, že přebývá v chrámech, které byly postaveny lidmi — a to lidmi, kteří veřejně připouštěli, že je pro ně „neznámý“. To byl opravdu působivý argument pro filozofy, kteří snad právě vzhlíželi k těm mnoha chrámům, jež se tyčily nad nimi. — 1. Královská 8:27; Izajáš 66:1.

15. a) Proč mohli Pavlovi posluchači myslet na Athénu? b) K jakému závěru by měla vést myšlenka, že je Bůh dárcem?

¹⁵ Pavlovi posluchači pravděpodobně již v minulosti projevili na Akropoli svou oddanost některé ze soch své ochránkyně, bohyně Athény. Athéna uctívaná v Parthenónu byla ze slonoviny a zlata. Jiná socha Athény stála 20 metrů vysoko a bylo možné ji vidět z lodí na moři. O jedné modle, známé jako Athéna Polias, se říkalo, že spadla z nebe; lidé ji pravidelně přinášeli nová ručně vyrobená roucha. Jestliže však byl Bůh, jehož tito lidé neznali, nejvyšší a stvořil vesmír, proč by potřeboval, aby o něho lidé pečovali věcmi, které by mu přinášeli? Dává nám, co potřebujeme: „život“, „dech“, jímž život udržujeme, a „všechno“, včetně slunce, deště a úrodné půdy, která nám poskytuje potravu. (Skutky apoštolů 14:15–17; Matouš 5:45) On je Dárce, a lidé jsou příjemci. Dárce jistě není závislý na příjemcích.

Z jednoho člověka — všichni

16. Co tvrdil Pavel o původu člověka?

¹⁶ Podle Skutků 17:26 poukázal Pavel na jednu pravdu, o které by měli přemýšlet mnozí lidé, zejména dnes, kdy se projevuje tolik rasové diskriminace. Řekl, že stvořitel „učinil z jednoho člověka každý lidský národ, aby bydleli na celém zemském povrchu“. Myšlenka, že lidský rod tvoří jeden celek neboli bratrství (se všemi důsledky, pokud jde o spravedlnost), byla námětem, o němž měli tito muži uvažovat, protože Athéňané tvrdili, že jsou zcela jiného původu, a že se proto liší od ostatních lidí. Pro Pavla však byla směrodatná zpráva 1. knihy Mojžíšovy o tom, že první člověk, Adam, se stal praotcem nás všech. (Římanům 5:12; 1. Korinťanům 15:45–49) Mohli bychom si však položit otázku: ‚Je možné zastávat takový názor i v dnešní době moderní vědy?‘

17. a) Jak ukazují novodobé důkazy stejným směrem jako Pavel? b) Jak dalece se to týká spravedlnosti?

¹⁷ Evoluční teorie předkládá myšlenku, že se člověk vyvíjel na různých místech a různým způsobem. Ale začátkem minulého roku byla v časopise Newsweek věnována vědecká rubrika námětu „Pátrání po Adamovi a Evě“. Článek se zaměřoval na nejnovější vývoj v oboru genetiky. Ačkoli nezastávají všichni vědci jednotný názor, což lze očekávat, obraz, který vyvstává, vede k závěru, že mají všichni lidé společného genetického předka. Jestliže jsme všichni bratři, což říká Bible již dávno, neměla by existovat spravedlnost pro všechny? Neměli bychom mít všichni nárok na to, aby se s námi zacházelo bez předsudků, bez ohledu na naši barvu pleti, typ vlasů nebo jiné charakteristické rysy zevnějšku? (1. Mojžíšova 11:1; Skutky apoštolů 10:34, 35) Zůstává však otevřená otázka: Jak a kdy bude zavedena spravedlnost pro všechny?

18. Z jakého základu vycházel Pavel, když mluvil o Božím jednání s lidmi?

¹⁸ Podle Pavlova výkladu ve verši 26 lze očekávat, že má stvořitel vzhledem k lidstvu určitou vůli, určité spravedlivé předsevzetí. Apoštol věděl, že když Bůh kdysi jednal s izraelským národem, nařídil, kde má žít a jak se k němu mají chovat jiné národy. (2. Mojžíšova 23:31, 32; 4. Mojžíšova 34:1–12; 5. Mojžíšova 32:49–52) Pavlovi posluchači mohli ovšem hrdě uplatňovat jeho slova především sami na sebe. Ať již si to uvědomovali, nebo ne, Jehova Bůh kdysi prorocky vyjádřil svou vůli ohledně doby nebo historického období, kdy bude Řecko pátou světovou velmocí. (Daniel 7:6; 8:5–8, 21; 11:2, 3). Neměli bychom chtít poznat toho, kdo může dokonce manévrovat celými národy?

19. Proč je Pavlova myšlenka zaznamenaná ve Skutcích 17:27 logická?

¹⁹ Bůh nás neponechal v nevědomosti o sobě a nenechal nás poslepu tápat. Dal Athéňanům a rovněž i nám podklady pro poznání o sobě. Později Pavel napsal v Římanům 1:20: „[Boží] neviditelné vlastnosti jsou totiž jasně patrné od stvoření světa, protože je lze postřehnout z učiněných věcí, dokonce i jeho věčnou moc a božství.“ Bůh tedy není ve skutečnosti od nás příliš daleko, jestliže ho chceme najít a poučovat se o něm. — Skutky apoštolů 17:27.

20. Jak platí, že od Boha „máme život, pohybujeme se a existujeme“?

²⁰ Mělo by nás k tomu podněcovat ocenění, jak vyplývá ze Skutků 17:28. Bůh nám dal život. Máme však více než jen život v takovém smyslu, jak jej má například strom. Máme stejně jako většina živočichů život vyšší kvality — můžeme se pohybovat. Máme z toho radost? Ale Pavel sleduje tuto myšlenku ještě dále. Existujeme jako inteligentní bytosti a máme každý svou osobnost. Dostali jsme od Boha mozek, který nám umožňuje myslet, chápat abstraktní zásady (například pravou spravedlnost) a doufat — ano, těšit se na budoucí splňování Boží vůle. Můžeme si představit, že si Pavel jistě uvědomoval, jak obtížné je pro epikurejské a stoické filozofy, aby to všechno přijali. Aby jim pomohl, citoval některé řecké básníky, které znali a kterých si vážili. Tito básníci totiž řekli něco podobného: „Vždyť jsme také jeho potomstvo.“

21. Jak by na nás mělo zapůsobit, že jsme Boží potomstvo?

²¹ Jestliže si lidé uvědomují, že jsme potomstvo nejvyššího Boha, neboli jeho výtvor, pak je jedině vhodné, aby hledali u něho vedení v otázce, jak mají žít. Smělost, s níž Pavel vystupoval takřka ve stínu Akropole, musíme obdivovat. Odvážně dokazoval, že náš stvořitel je jistě vznešenější než kterákoli lidmi vytvořená socha, i kdyby to byla socha ze zlata a slonoviny, jaká byla v Parthenónu. Všichni, kteří přijímáme Pavlova slova, musíme také souhlasit s tím, že se Bůh nepodobá žádné z model, které uctívají dnešní lidé. — Izajáš 40:18–26.

22. Jaké místo zaujímá pokání, toužíme-li po spravedlnosti?

²² Nejde o to, abychom přijali tuto myšlenku jen mechanicky do mysli, přičemž bychom žili dále jako až dosud. Pavel to ukázal jasně ve verši 30: „Bůh sice přehlédl časy takové nevědomosti [kdy si lidé představovali Boha jako některou z ubohých model nebo že skrze nějakou takovou modlu přijímá uctívání], ale nyní říká lidstvu, že by měli všichni všude činit pokání.“ Když se tedy Pavel dopracoval ke svému působivému závěru, předložil překvapující myšlenku — pokání!

1. S jakými otázkami se setkáváš podobně jako někteří lidé v prvním století?

JAK důležitá je pro tebe spravedlnost? Kolik úsilí bys vynaložil, abys získal ujištění, že ti bude poskytnuta pravá spravedlnost a že budeš žít v době, kdy bude spravedlnost panovat po celé zemi? Ve svém vlastním zájmu bys měl přemýšlet o těchto otázkách, stejně jako o nich přemýšleli někteří z význačných mužů a žen v Athénách.

2, 3. a) Jak došlo k tomu, že Pavel vyzval své posluchače v Athénách, aby činili pokání? b) Proč připadalo těmto posluchačům podivné, že by měli činit pokání?

² Slyšeli pamětihodnou řeč křesťanského apoštola Pavla před slavným soudem na Areopagu. Nejprve dokazoval existenci jednoho Boha, Stvořitele, jemuž všichni vděčíme za život. To vedlo k logickému závěru, že neseme před tímto Bohem odpovědnost. Potom Pavel prohlásil: „Bůh . . . přehlédl časy takové nevědomosti [když lidé uctívali modly], ale nyní říká lidstvu, že by měli všichni všude činit pokání.“ — Skutky apoštolů 17:30.

³ Upřímně řečeno, myšlenka na pokání musela být pro jeho posluchačstvo nepříjemným překvapením. Proč? Starověcí Řekové si pod pojmem pokání představovali výčitky svědomí za nějaký skutek nebo za nějaký výrok. Jeden slovník však poukazuje na to, že v tomto výrazu „nebyla nikdy zahrnuta myšlenka změny v celkovém morálním postoji, hluboké změny životního směru, obrácení, které by ovlivňovalo celé chování“.

4. O které logické důkazy se opírala Pavlova slova ohledně pokání?

⁴ Bezpochyby však můžeme pochopit, proč je takové hluboké pokání vhodné. Sledujme Pavlovo logické dokazování. Všichni lidé vděčí za svůj život Bohu, a proto před ním všichni nesou odpovědnost. Je tedy jedině správné a spravedlivé, jestliže od nich Bůh očekává, že ho budou hledat, aby našli poznání o něm. Jestliže tito Athéňané neznali jeho zásady a jeho vůli, bylo nutné, aby se o těchto věcech poučili a pak aby činili pokání a uvedli svůj život do souladu s tím, co poznali. Nemělo být rozhodující, zda to je pro ně příjemné. Důvod poznáváme z Pavlova mocného vyvrcholení: „Stanovil totiž den, v němž zamýšlí soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti mužem, kterého ustanovil, a opatřil záruku všem lidem tím, že ho vzkřísil z mrtvých.“ — Skutky apoštolů 17:31.

5. Jak reagovali posluchači na Pavlovu řeč a proč?

⁵ Tento verš, tak naplněný významnými myšlenkami a podložený důkazy, si zasluhuje, abychom ho bedlivě prozkoumali, protože podněcuje naději, že v naší době zavládne dokonalá spravedlnost. Povšimni si výrazů: „stanovil . . . den“, „soudit obydlenou zemi“, „ve spravedlnosti“, „mužem, kterého ustanovil“, „opatřil záruku“, „vzkřísil [ho]“. Slova, že „ho vzkřísil“, vyvolala u Pavlových posluchačů silnou reakci. Z veršů 32 až 34 je patrné, že se někteří posmívali. Jiní odložili další rozmluvu. Ale několik z nich činilo pokání a stali se věřícími. My však buďme moudřejší než většina athénských posluchačů, protože pokud toužíme po pravé spravedlnosti, je to pro nás vrcholně důležité. Chceme-li pochopit význam verše 31 co nejhlouběji, zamysleme se nejdříve nad slovy: „Zamýšlí soudit obydlenou zemi.“ Kdo má tento záměr a jaká jsou měřítka, zejména pokud jde o spravedlnost?

6. Jak se můžeme dovědět o tom, který ustanovil den pro souzení země?

⁶ Ze Skutků 17:30 je zřejmé, o kom Pavel mluví — o Bohu, který říká všem, aby činili pokání, a který je náš životodárce a stvořitel. O Bohu se ovšem můžeme dovědět mnoho z jeho stvořitelského díla. Ale jeho norma spravedlnosti je patrná především z Bible, jež obsahuje zprávu o jeho jednání s lidmi, jako byl Mojžíš, a o zákonech, které dal Bůh Izraeli.

Jaký druh souzení a spravedlnosti?

7. Co dosvědčil Mojžíš ohledně Jehovy a spravedlnosti?

⁷ Snad víš, že Mojžíš byl po desetiletí v tak úzkém styku s Jehovou Bohem, že Bůh prohlásil, že mluvil s Mojžíšem „od úst k ústům“. (4. Mojžíšova 12:8) Mojžíš věděl, jak s ním Jehova jednal, a věděl také, jak Bůh jednal s jinými lidmi a s celými národy. Když se Mojžíšův život chýlil ke konci, pronesl Mojžíš povzbuzující ujištění: „Skála, dokonalá je jeho činnost, neboť všechny jeho cesty jsou právo. Bůh věrnosti, u něhož není bezpráví; je spravedlivý a přímý.“ — 5. Mojžíšova 32:4.

8. Proč bychom si měli povšimnout toho, co řekl Elihu o spravedlnosti?

⁸ Také si povšimněme svědectví, které vyjádřil Elihu, muž známý svou moudrostí a vnímavostí. Můžeme si být jisti, že nečinil žádné ukvapené závěry. Naopak, při jedné příležitosti se posadil a déle než týden naslouchal debatě, v níž obě strany předkládaly rozvleklé argumenty. K jakému závěru došel Elihu ze své vlastní zkušenosti a ze studia Božích cest? Prohlásil: „Proto mi naslouchejte, lidé se srdcem. Ať je vzdáleno od pravého Boha, aby jednal ničemně, a od Všemohoucího, aby jednal protiprávně. Vždyť odmění pozemského člověka podle toho, jak jedná, a podle mužovy stezky způsobí, že to na něho přijde. Ano, Bůh vskutku nejedná ničemně a Všemohoucí nepřevrací soud.“ — Job 34:10–12.

9, 10. Proč bychom měli cítit povzbuzení, když se dovídáme o Božích měřítkách pro lidské soudce? (3. Mojžíšova 19:15)

⁹ Polož si otázku: Nepopisuje to dokonale, co bychom očekávali od soudce, aby totiž jednal s každým člověkem podle jeho skutků nebo činů, bez stranickosti, a aby nepřevracel právo? Kdybys měl stát před lidským soudcem, necítil bys úlevu, kdyby odpovídal tomuto popisu?

¹⁰ Bible poukazuje na to, že Jehova je „soudce celé země“. (1. Mojžíšova 18:25) Někdy však užíval lidských soudců. Co očekával od izraelských soudců, kteří ho zastupovali? V 5. Mojžíšově 16:19, 20 čteme Boží pokyny, jež se podobají popisu práce pro soudce: „Nepřevrátíš soud. Nebudeš stranický ani nepřijmeš úplatek, neboť úplatek zaslepuje oči moudrých a překrucuje slova spravedlivých. Právo — právo bys měl sledovat, abys zůstal naživu.“ Dnešní sochy, které mají znázorňovat spravedlnost, ji snad záměrně představují se zavázanýma očima, aby tak byla symbolizována nestranickost. Vidíme však, že Bůh šel mnohem dále. Od lidských soudců, kteří ho měli zastupovat a kteří měli prosazovat jeho zákony, takovou nestranickost vyžadoval.

11. K jakému závěru můžeme dojít, když posoudíme toto biblické poučení o spravedlnosti?

¹¹ Tyto podrobnosti ohledně Božího názoru na spravedlnost jsou bezprostředně spojeny s vyvrcholením Pavlovy řeči. Ve Skutcích 17:31 Pavel prohlásil, že Bůh „stanovil . . . den, v němž zamýšlí soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti“. Přesně to můžeme očekávat od Boha — právo, spravedlnost a nestranickost. Někteří lidé se však mohou znepokojit, protože podle verše 31 hodlá Bůh použít k souzení všech lidí nějakého „muže“. Kdo je tento „muž“ a jaké máme ujištění, že se bude řídit Božím vznešeným měřítkem spravedlnosti?

12, 13. Jak víme, kterého „muže“ použije Bůh k souzení?

¹² Ve Skutcích 17:18 čteme, že Pavel „oznamoval dobré poselství o Ježíšovi a vzkříšení“. A tak na konci Pavlovy řeči jeho posluchači věděli, že měl na mysli Ježíše Krista, když řekl, že Bůh bude ‚soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti mužem, kterého ustanovil a vzkřísil z mrtvých‘.

¹³ Ježíš potvrdil, že ho Bůh ustanovil za soudce, který odpovídá božskému měřítku. Podle Jana 5:22 Ježíš řekl: „Vždyť Otec nesoudí vůbec nikoho, ale svěřil všechno souzení Synovi.“ Pak se zmínil o nadcházejícím vzkříšení těch, kteří jsou v pamětních hrobkách, a dodal: „Nemohu dělat sám od sebe vůbec nic; jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli toho, který mne poslal.“ — Jan 5:30; Žalm 72:2–7.

14. Jaké zacházení můžeme očekávat od Ježíše?

¹⁴ Jak krásně odpovídá toto ujištění slovům, jež čteme ve Skutcích 17:31! Tam dal Pavel také ujištění, že Syn bude „soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti“. To přece rozhodně nevyvolává představu nějakého zkostnatělého, nezpružného a necitelného prosazování práva. Naopak, spravedlivě soudit znamená zmírňovat spravedlnost milosrdenstvím a porozuměním. Nepřehlédněme skutečnost, že Ježíš je sice nyní v nebi, ale byl člověkem. Umí se proto vžít do situace lidí. Pavel se dotýká této myšlenky v Hebrejcům 4:15, 16, kde popisuje Ježíše jako velekněze.

15. Jak se Ježíš liší od lidských soudců?

¹⁵ Při čtení Hebrejcům 4:15, 16 uvažujme o tom, jakou úlevou je, že budeme mít jako soudce Ježíše: „Jako velekněze [a soudce] totiž nemáme někoho, kdo nemůže mít pochopení pro naše slabosti, ale máme toho, kdo byl zkoušen ve všech ohledech jako my sami, ale bez hříchu. Přibližujme se tedy s volností řeči k trůnu nezasloužené laskavosti, abychom obdrželi milosrdenství a nalezli nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas.“ V dnešních soudních síních lidé často cítí strach, když jsou povoláni před soudce. Ale v případě Krista jako soudce se můžeme ‚přibližovat s volností řeči, abychom obdrželi milosrdenství a nalezli nezaslouženou laskavost a pomoc v pravý čas‘. Ale pokud jde o čas, můžeme se právem zeptat: Kdy bude Ježíš soudit lidstvo ve spravedlnosti?

„Den“ pro souzení — kdy?

16, 17. Jak víme, že nyní probíhá souzení z nebe?

¹⁶ Vzpomeňme si na Pavlova slova, že Bůh ‚stanovil den‘, aby soudil svět prostřednictvím svého ustanoveného soudce. V očekávání tohoto „dne“ soudu vykonává Ježíš životně důležité soudcovské dílo již dnes. Proč to můžeme říci? Krátce předtím, než byl Ježíš zatčen a nespravedlivě odsouzen k smrti, pronesl historické proroctví, které se vztahuje na naši dobu. Nacházíme je u Matouše ve 24. kapitole. Ježíš popsal světové události, jimiž se bude vyznačovat období označené jako „závěr systému věcí“. Války, nedostatek potravin, zemětřesení a jiné tísnivé události, k nimž dochází na zemi od první světové války, potvrzují, že se Ježíšovo proroctví nyní splňuje a že zakrátko „přijde konec“. (Matouš 24:3–14) Svědkové Jehovovi to vysvětlují z Bible již po celá desetiletí. Pokud bys chtěl poznat více důkazů o tom, jak víme, že žijeme v posledních dnech tohoto nespravedlivého systému, svědkové Jehovovi ti je mohou poskytnout.

¹⁷ Uvažuj však o druhé části 25. kapitoly Matoušovy, jež patří k Ježíšovu proroctví o posledních dnech. Slova z Matouše 25:31, 32 se vztahují na naši dobu. „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, tehdy se posadí na svůj slavný trůn [v nebi]. A budou před něj shromážděny všechny národy a oddělí lidi jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů.“ Nyní se podívej dále, co říká Ježíš o výsledku tohoto dělícího nebo-li soudcovského díla. Verš 46 říká: „A ti [lidé, které posoudí jako kozly] odejdou do věčného odříznutí, ale spravedliví [ovce] do věčného života.“

18. K čemu povede dnešní souzení?

¹⁸ Nyní žijeme v rozhodující době soudu. Ti, kteří dnes ‚hledají Boha a opravdu jej nalézají‘, budou posouzeni jako „ovce“, aby přežili konec nynějšího systému a vstoupili do nového světa, který přijde. Pak se splní slova ze 2. Petrovy 3:13: „Jsou však nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho zaslíbení, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ To bude „den“, kdy se úplně naplní Pavlova slova ze Skutků 17:31, čas, kdy bude země souzena ve spravedlnosti.

19, 20. Na koho se bude vztahovat nadcházející den soudu?

¹⁹ Ten den soudu se bude vztahovat na daleko více lidí než jen na „ovce“, které přežijí a jež budou považovány za hodné vstupu do nového světa. Vzpomeň si, že Ježíš nejdříve prohlásil, že mu jeho Otec svěřil souzení, a pak mluvil o tom, že přijde vzkříšení. Také ve Skutcích 10:42 řekl apoštol Petr, že Ježíš Kristus „je ten, kterého Bůh pověřil, aby byl soudcem živých a mrtvých“.

²⁰ ‚Stanovený den‘, o němž se mluví ve Skutcích 17:31, kdy bude Bůh skrze Ježíše Krista „soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti“, bude tedy doba, kdy mají být vzkříšeni mrtví. Jaká radost to bude, až bude možné vidět, jak je Boží mocí překonána smrt, k níž byli často lidé odsouzeni naprosto nespravedlivě. Některé lidi, jako v případě samotného Ježíše, daly vlády nespravedlivě popravit nebo byli zabiti útočícími vojsky. Jiní ztratili svůj život při nepředvídaných událostech, jako jsou smrště, zemětřesení, požáry a podobné katastrofy. — Kazatel 9:11.

Minulé nespravedlnosti napraveny

21. Jak budou v novém světě odčiněny minulé křivdy?

²¹ Představ si, že bys mohl vidět, jak jsou opět přivedeni k životu lidé, které jsi miloval! Pak budou mít mnozí takoví lidé první příležitost ‚hledat Boha a opravdu jej najít‘ a pak bude před nimi „věčný život“, který dostanou „ovce“ jako odměnu.