1.–3. Jak Ježíš opouští své apoštoly a jaké otázky vznikají?

APOŠTOLOVÉ by nejraději zastavili čas! Poslední týdny jsou tak vzrušující. Když byl Ježíš vzkříšen, jejich zoufalství se změnilo v nesmírnou radost. V uplynulých 40 dnech se Ježíš svým následovníkům opakovaně objevil a dál je vyučoval a povzbuzoval. Dnes je to však naposled.

² Apoštolové stojí společně na Olivové hoře a přímo hltají každé Ježíšovo slovo. Pak Ježíš k jejich lítosti končí. Pozvedá ruce, žehná jim a začíná vystupovat vzhůru. Oni s úžasem sledují, jak se vznáší k obloze. Nakonec ho oblak skrývá jejich pohledu. Je pryč, ale oni stále upřeně hledí k nebi. (Luk. 24:50; Sk. 1:9, 10)

³ V životě Ježíšových apoštolů je tato událost mezníkem. Co teď budou dělat, když jejich Pán, Ježíš Kristus, vystoupil do nebe? Budou pokračovat v díle, které zahájil? Můžeme se spolehnout, že je na to před svým odchodem připravil.

„Do nejvzdálenějších končin země“ (Skutky 1:6–12)

8., 9. a) Které dvě nesprávné představy měli Ježíšovi apoštolové? b) Jak Ježíš usměrnil uvažování apoštolů a jaké poučení tím dal dnešním křesťanům?

⁸ Když se apoštolové sešli na Olivové hoře, byla to na zemi jejich poslední schůzka s Ježíšem. Dychtivě se ho zeptali: „Pane, obnovíš pro Izrael království už v této době?“ (Sk. 1:6) Z této jedné otázky byly patrné hned dvě nesprávné představy. Za prvé apoštolové předpokládali, že Boží království bude obnoveno doslovnému Izraeli. Za druhé očekávali, že slíbené Království začne panovat „v této době“ neboli ihned. Jak Ježíš usměrnil jejich uvažování?

⁹ Ježíš asi věděl, že první nesprávný názor bude brzy uveden na pravou míru. Za pouhých deset dní měli totiž jeho následovníci zažít zrození nového národa, duchovního Izraele. Doba, kdy Bůh jednal s doslovným Izraelem, byla už téměř u konce. Pokud jde o druhou nesprávnou představu, Ježíš jim laskavě připomněl: „Není to vaše věc, abyste znali časy a období. Otec si je nechal ve své pravomoci.“ (Sk. 1:7) Jehova má svůj časový rozvrh a spolehlivě ho dodržuje. Sám Ježíš před svou smrtí řekl, že o „dni a hodině“, kdy přijde konec, tehdy nevěděl „ani Syn, jenom Otec“. (Mat. 24:36) Dodnes platí, že když se křesťané přehnaně zabývají otázkou, kdy přijde konec tohoto systému, v podstatě si dělají starosti, které jsou nepatřičné.

10. Jaký postoj apoštolů bychom měli napodobovat a proč?

¹⁰ Neměli bychom se však na Ježíšovy apoštoly dívat svrchu. Tito muži, kteří měli velkou víru, pokorně přijali usměrnění. A nejen to. Jejich otázka sice pramenila z chybného uvažování, ale zároveň z ní bylo patrné, že mají dobrý postoj. Ježíš předtím své následovníky opakovaně vybízel: „Buďte bdělí.“ (Mat. 24:42; 25:13; 26:41) Apoštolové opravdu byli duchovně bdělí a dychtivě vyhlíželi znamení toho, že se Jehova chystá jednat. Právě takový postoj musíme mít i my. A dnes, kdy vrcholí „poslední dny“, je to dokonce ještě naléhavější. (2. Tim. 3:1–5)

11., 12. a) Jaký úkol dal Ježíš svým následovníkům? b) Proč bylo vhodné, že se v souvislosti s kazatelským pověřením Ježíš zmínil o svatém duchu?

¹¹ Ježíš apoštolům připomněl, čím se mají zabývat především. Řekl: „Až na vás přijde svatý duch, dostanete sílu a budete mi svědky v Jeruzalémě, v celé Judeji a Samaří a až do nejvzdálenějších končin země.“ (Sk. 1:8) Zpráva o Ježíšově vzkříšení bude nejprve kázána v Jeruzalémě, právě tam, kde lidé Ježíše usmrtili. Odtud se bude poselství šířit v celé Judeji, pak v Samaří a potom ještě mnohem dál.

¹² Bylo vhodné, že před tím, než se Ježíš zmínil o kazatelském pověření, znovu svým následovníkům slíbil, že jim pošle na pomoc svatého ducha. To je ve Skutcích jedno z více než 40 míst, kde je uveden výraz „svatý duch“. Tato poutavá biblická kniha opakovaně ukazuje, že bez pomoci svatého ducha nejsme schopni vykonat Jehovovu vůli. Je tedy velice důležité, abychom se o tohoto ducha pravidelně modlili. (Luk. 11:13) V dnešní době ho potřebujeme víc než kdy dříve.

13. V jakém rozsahu má kázat dnešní Boží lid a proč bychom měli tento úkol dychtivě plnit?

¹³ Pod slovy „nejvzdálenější končiny země“ si dnes představíme mnohem vzdálenější místa, než si mohli představit lidé v prvním století. Jak jsme však viděli v předcházející kapitole, svědkové Jehovovi toto Ježíšovo pověření ochotně přijali. Vědí totiž, že si Bůh přeje, aby lidé všeho druhu slyšeli dobrou zprávu o jeho království. (1. Tim. 2:3, 4) Věnuješ se intenzivně této činnosti, která může lidem zachránit život? Žádná jiná činnost ti nemůže přinést takové uspokojení. Jehova ti k této práci dá potřebnou sílu. Z knihy Skutky se dozvíš mnoho o tom, jaké metody používat a jaký postoj rozvíjet, abys kázal účinně.

14., 15. a) Co řekli andělé o Kristově návratu a jak to mínili? (Viz také poznámka pod čarou.) b) Jak se splnila slova, že se Kristus vrátí „stejným způsobem“, jakým odešel?

¹⁴ Jak již bylo popsáno na začátku této kapitoly, Ježíš se vznesl ze země a ztratil se z dohledu. Jedenáct apoštolů tam však pořád stálo a dívali se k nebi. Nakonec se objevili dva andělé a jemně je napomenuli: „Galilejští muži, proč tu stojíte a díváte se k nebi? Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, přijde stejným způsobem, jak jste ho viděli do nebe odcházet.“ (Sk. 1:11) Měli andělé na mysli, že se Ježíš vrátí v tom těle, v němž odešel, jak to učí některá náboženství? Ne. Jak to víme?

¹⁵ Andělé neřekli, že se Ježíš vrátí ve stejné podobě, ale „stejným způsobem“.b Jakým způsobem odešel? Když andělé mluvili, nebyl už Ježíš vidět. To, že opustil oblast země a byl na cestě ke svému nebeskému Otci, si uvědomovali pouze apoštolové, tedy jen několik lidí. Podobným způsobem se měl Kristus vrátit. A tak tomu opravdu bylo. To, že je dnes Ježíš přítomen jako vládnoucí Král, si uvědomují jen lidé, kteří rozumí Bibli a chápou význam dnešních událostí. (Luk. 17:20) Je třeba rozpoznat doklady jeho přítomnosti a mluvit o nich s druhými, aby také oni viděli, že žijeme v naléhavé době.