Například v Japonsku se misionáři křesťanstva angažovali „ve vzdělávacích institucích a školách,“ uvádí Kodansha Encyclopedia of Japan. Píše se zde: „Řada misionářů vynikla svou učeností.“ Stali se lingvisty nebo profesory a vyučovali takové předměty, jako je literatura, jazyk, historie, filozofie, východoasijská náboženství a japonské lidové umění. „Charitativní a sociální instituce také byly důležitou součástí misionářské práce,“ dodává encyklopedie.

Obecně vzato, hlavním posláním misionářů nebylo kázání evangelia. Příliš často kladli důraz na to, aby byly uspokojovány spíše potřeby tělesné než potřeby duchovní. Začali se zaměřovat na sledování osobních zájmů. Tím se stalo, že jeden misionář anglikánské církve, který byl vyslán do Japonska v roce 1889, je dnes nejvíce znám jako „otec japonského horolezectví“.

Jaká je situace v Asii? Kodansha Encyclopedia of Japan odpovídá: „Všeobecně je křesťanství stále považováno za ‚cizí‘ víru . . ., která se pro běžné Japonce nehodí. Křesťanské hnutí zůstává na okraji japonské společnosti.“ Ano, v Japonsku se ke křesťanské víře hlásí necelá čtyři procenta obyvatel, v Indii méně než tři procenta, v Pákistánu méně než dvě procenta a v Číně méně než polovina procenta.