Některé tabákové společnosti mají svou vlastní strategii. Jedna filipínská společnost v této převážně katolické zemi rozšiřovala zdarma kalendáře s obrázkem panny Marie a s názvem jejich značky cigaret, který byl bezostyšně umístěn pod obrázkem. „Nikdy předtím jsem něco takového neviděla,“ říká doktorka Rosemarie Erbenová, poradce WHO pro asijské země. „Snaží se spojovat motiv panny Marie s tabákem, aby si filipínské ženy na myšlenku kouření zvykly.“

V Číně kouří 61 procent dospělých mužů, ale jen 7 procent žen. Západní tabákové firmy zaměřily svou pozornost na „osvobození“ těchto roztomilých orientálních dam, kterým byly dlouho odpírány „požitky“, jimž holdovaly jejich půvabné ‚západní sestry‘. Nepříjemné však pro západní firmy je, že většinu kuřiva dodávají tabákové firmy, které patří vládě.

Západní firmy se však snaží postupně si do těchto míst otevřít dveře. Přes omezené reklamní možnosti si některé firmy s cigaretami nenápadně připravují své budoucí zákazníky. Čína dováží filmy z Hongkongu a v mnoha z nich jsou herci placeni za to, že kouří — to je nepřímé ovlivňování zákazníků!

S rostoucím nepřátelstvím na domácí frontě natahují prosperující americké tabákové společnosti svá chapadla, aby polapily nové oběti. Fakta ukazují, že cílem jejich vražedného záměru se staly rozvojové země.

Od představitelů zdravotnictví z celého světa zaznívá varování. Novinové titulky prohlašují: „Afrika svádí bitvu s novou pohromou — s kouřením cigaret“, „S prudkým vzestupem odbytišť cigaret se v Asii kouř změnil v plamen“, „Rozsah kouření v Asii povede k epidemii rakoviny“, „Nový zápas o třetí svět se týká tabáku“.

Africký kontinent je sužován suchem, občanskými válkami a epidemií AIDS. Podle britského kardiologa doktora Keitha Balla, „vynecháme-li nukleární válku či hlad, je kouření cigaret tím největším samostatným ohrožením budoucího zdraví Afriky“.

Mocné nadnárodní společnosti si najímají místní farmáře, aby pěstovali tabák. Tito farmáři kácejí stromy tolik potřebné pro vaření, topení a stavbu obydlí, a používají je jako topivo při zpracovávání tabáku. Pěstují výnosný tabák místo méně ziskových plodin určených k jídlu. Ožebračení Afričané běžně vydávají značnou část svého skromného příjmu za cigarety. Následkem podvýživy pak africké rodiny chřadnou, zatímco západní tabákové společnosti si nacpávají kapsy ziskem.

Západní tabákové koncerny se zaměřily na Afriku, východní Evropu a Latinskou Ameriku, kde vidí obrovské obchodní příležitosti.

Největším zlatým dolem je však lidnatá Asie. Jen samotná Čína má v současné době více kuřáků, než je všech obyvatel Spojených států — 300 milionů. Ti za rok vykouří závratných 1,6 trilionu cigaret, čili třetinu spotřeby na celém světě!

„Lékaři říkají, že zdravotní následky tabákové konjunktury v Asii budou zcela jistě děsivé,“ uvádějí noviny The New York Times. Richard Peto vypočítal, že z deseti milionů předpokládaných úmrtí na následky nemocí způsobených kouřením, ke kterým každoročně dojde v příštích deseti nebo dvaceti letech, jich dva miliony bude jen v Číně. Padesát milionů dnes žijících čínských dětí zemře na nemoci způsobené kouřením, říká Richard Peto.

Doktor Nigel Gray to shrnul takto: „Způsob, kterým se kouření v Číně a ve východní Evropě vyvíjelo během posledních padesáti let, odsuzuje tyto země k závažné epidemii nemocí z užívání tabáku.“

„Jak může výrobek, který ve Spojených státech způsobuje ročně 400 000 úmrtí nedonošenců, výrobek, u kterého se vláda Spojených států velmi snaží, aby jej obyvatelé přestali používat — být najednou za americkými hranicemi zcela bezpečný?“ ptá se doktor Prakit Vateesatokit, který se podílí na kampani proti kouření v Thajsku. „Stane se újma na zdraví něčím nepodstatným, je-li výrobek exportován do jiných zemí?“

Rozšiřující se zájmy obchodu s tabákem mají mocného spojence v americké vládě. Společně se snaží získat základnu v zahraničí, zvláště na asijském trhu. Po léta neměly americké cigarety možnost proniknout do Japonska, na Tchaj-wan, do Thajska a do jiných zemí, jejichž vlády měly své vlastní monopoly na tabákové výrobky. Proti dovozu amerických cigaret protestovaly skupiny aktivistů, ale americká státní správa mávala mocnou zbraní — obchodními sankcemi.

Mnoho asijských zemí dovolilo po roce 1985 pod silným tlakem americké vlády import cigaret, a ty zaplavily zemi. V roce 1988 stoupl export amerických cigaret do Asie o 75 procent.

Kouření přináší potěšení, tělesné zdraví, mužnost a popularitu — je oslnivé sdělení. „Tam, co pracuji,“ řekl jeden reklamní poradce, „jsme se velmi houževnatě snažili přimět čtrnáctileté děti, aby začaly kouřit.“ Asijské reklamy zobrazují západní mladé lidi atletického typu, jak dovádějí na pláži nebo na hřišti — a samozřejmě při tom kouří. „Západní manekýnky a západní styl života tvoří oslnivý standard, kterému se lidé snaží vyrovnat,“ uvedl časopis zabývající se trhem s obchodním zbožím, „a asijští kuřáci se toho nemohou nasytit.“

Obchodníci věnovali na reklamu miliardy dolarů a dosáhli obrovského úspěchu. Zvláštní článek, který vyšel v Reader’s Digest, poukazoval na to, že vzestup počtu mladých kuřáků je zneklidňující. „Na Filipínách,“ říká se v článku, „nyní kouří 22,7 procenta lidí mladších osmnácti let. V některých městech Latinské Ameriky dosáhl počet mladistvých kuřáků překvapivých padesáti procent. V Hongkongu kouří už sedmileté děti.“