Dva výstřely, které změnily svět

Dlouhotrvající rivalita mezi evropskými mocnostmi vedla k vypjatým vztahům a k tomu, že se do roku 1914 zformovaly dvě nepřátelské aliance: Trojspolek mezi Rakousko-Uherskem, Itálií a Německem a Trojdohoda mezi Británií, Francií a Ruskem. Tyto národy navíc měly politické a ekonomické svazky s mnoha dalšími zeměmi, včetně těch na Balkáně.

Balkán byl v té době politicky nestabilním územím, kde lidé těžce nesli nadvládu větších mocností. Existovaly zde četné tajné spolky, které osnovaly plány na získání nezávislosti. Jedna skupinka mladých lidí začala připravovat atentát na rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda. Byl naplánován na 28. června během jeho návštěvy Sarajeva, hlavního města Bosny. Realizaci útoku usnadnila skutečnost, že bylo přítomno jen málo policistů. Tito atentátníci však byli zcela nezkušení. Jeden z mladíků neúspěšně zaútočil ručním granátem a další promeškali chvíli, kdy měli jednat. Uspěl pouze Gavrilo Princip, a to čirou náhodou. Jak k tomu došlo?

Když Princip viděl, jak arcivévoda přijíždí nezraněný hozenou výbušninou, snažil se dostat k jeho autu, ale marně. Zklamaně odešel do kavárny na druhé straně ulice. Arcivévoda, který byl rozhněvaný pokusem o atentát, se mezitím rozhodl pro jinou trasu. Jeho řidič však o změně plánu nevěděl, takže vyrazil špatným směrem a musel vůz otočit. Zrovna v tu chvíli Princip vyšel z kavárny a naskytl se mu snadný cíl — arcivévoda v otevřeném autě necelé tři metry od něj. Princip se přiblížil k autu a dvěma výstřely zabil arcivévodu i jeho manželku.a Tento naivní srbský nacionalista pravděpodobně vůbec netušil, jakou lavinu událostí právě uvedl do pohybu. Zdaleka však nebyl jediným viníkem hrůz, které následovaly.

Lavina se valí

Oficiálním vyšetřováním se sice neprokázalo, že by srbská vláda měla nějaký podíl na smrti arcivévody, ale Rakousko bylo rozhodnuto jednou provždy v říši skoncovat se slovanským buřičstvím. Přálo si „dát Srbsku za vyučenou,“ říká historik J. M. Roberts.

Vzniklé napětí se snažil zmírnit Nicholas Hartwig, ruský velvyslanec v srbském hlavním městě, a proto usiloval o dosažení přijatelného kompromisu. Během setkání s rakouskou delegací však dostal infarkt a zemřel. Rakousko nakonec 23. července zaslalo Srbsku seznam požadavků, které se de facto rovnaly ultimátu. Srbsko nemohlo některé požadavky přijmout, a proto s ním Rakousko okamžitě přerušilo diplomatické styky. V tento rozhodující moment diplomacie selhala.

Bylo podniknuto ještě několik pokusů zabránit válce. Například Spojené království navrhovalo, aby se konala mezinárodní konference, a německý císař vybídl ruského cara, aby nevyhlašoval mobilizaci. Události však nabraly nečekaný spád. „Státníci, generálové a celé národy byli šokováni strašlivým rozsahem událostí, které se začaly odvíjet,“ píše se v knize The Enterprise of War (Akce válka).

Rakouský císař, ujištěn o podpoře ze strany Německa, vyhlásil 28. července Srbsku válku. Rusko, které bylo na straně Srbska, se pokusilo zadržet Rakousko tím, že mobilizovalo asi milion vojáků podél společné hranice. Jelikož by tím přestala být chráněna ruská hranice s Německem, car se zdráhavě rozhodl nařídit totální mobilizaci.

Ruský car se snažil ujistit německého císaře, že nemá v úmyslu napadnout Německo. Ruská mobilizace však způsobila, že se naplno rozjely německé válečné plány a 31. července Německo začalo realizovat Schlieffenův bojový plán. Dne 1. srpna vyhlásilo válku Rusku a o dva dny později i Francii. Součástí německých válečných plánů byl průchod Belgií, a proto Británie Německo varovala, že mu vyhlásí válku, pokud neutralitu Belgie poruší. Dne 4. srpna německé oddíly vstoupily do Belgie. Kostky byly vrženy.

[Obrázek na straně 19]

Atentát na arcivévodu Ferdinanda

[Podpisek]

© Mary Evans Picture Library