Od těch neblahých výstřelů, které zazněly 28. června 1914 v Sarajevu, uplynulo osmdesát let. Střely zabily arcivévodu Františka Ferdinanda a jeho manželku, arcivévodkyni Žofii. Nepřátelství mezi Rakousko-Uherskem a Srbskem potom přerostlo v první světovou válku. Z šedesáti pěti milionů mladých mužů, kteří byli posláni na bitevní pole, se asi devět milionů nikdy nevrátilo. Celkem bylo zabito jedenadvacet milionů lidí, včetně civilistů. Někteří lidé stále mluví o srpnu 1914, kdy tato válka vypukla, jako o době, kdy „svět zešílel“.

Dějiny nám říkají, že v době atentátu na Františka Ferdinanda v roce 1914 byly jihoslovanské země Slovinsko, Chorvatsko a Bosna a Hercegovina provinciemi Říše rakousko-uherské. Na druhé straně, Srbsko bylo od roku 1878 nezávislým královstvím a mělo mocnou oporu v Rusku. Mnoho Srbů však žilo v provinciích pod vládou Rakousko-Uherska, a proto Srbsko chtělo, aby se Rakousko-Uhersko vzdalo všech okupovaných území na Balkánském poloostrově. I když mezi Chorvatskem a Srbskem existovaly spory, spojovalo je jedno přání: zbavit se nenáviděné cizí nadvlády. Nacionalisté snili o sjednocení všech Jihoslovanů pod jedním královstvím. Nejsilnější hnací silou k vytvoření takového nezávislého státu byli Srbové.

V té době bylo panujícímu císaři Františku Josefovi osmdesát čtyři let a brzy se měl stát novým císařem arcivévoda František Ferdinand. Pro srbské nacionalisty byl František Ferdinand překážkou, která bránila uskutečnění snu o jihoslovanském království.

Někteří mladí studenti v Srbsku byli myšlenkou na svobodný jihoslovanský stát úplně posedlí a pro svou věc byli ochotni i zemřít. Několik mladíků bylo vybráno, aby spáchali atentát na arcivévodu. Zbraně a výcvik dostali od tajné srbské nacionalistické skupiny zvané Černá ruka. Dva z těchto mladíků se o atentát pokusili a jeden z nich měl úspěch. Jmenoval se Gavrilo Princip a bylo mu teprve devatenáct let.

Záměru pachatelů atentát posloužil. Když první světová válka skončila, rakousko-uherská monarchie se rozpadla a Srbsko se mohlo ujmout vedení ve sjednocování Slovanů do jednoho království.

Kulky, které změnily svět

Autor knihy Thunder at Twilight—Vienna 1913/1914 (Zahřmění za šera — Vídeň 1913/1914), Frederic Morton, napsal o zavraždění Františka Ferdinanda: „Kulka, která pronikla jeho krční žílou, dala signál k nejničivějšímu pobíjení, jaké do té doby lidstvo poznalo. Uvedla do pohybu události, které vedly k druhé světové válce . . . Mnoho vláken tvořících scénu dnešního světa bylo poprvé upředeno na Dunaji rok a půl předtím, než kulka z pistole zasáhla arcivévodovu hlavu.“ — Kurzíva od nás.