V průběhu stavby přijelo na své náklady asi 800 bratrů a sester z Francie, aby na čtyřech stavebních místech spolupracovali s 500 místními bratry a sestrami. Nejzápadněji položené staveniště bylo od toho nejvýchodnějšího vzdálené 250 kilometrů, a proto byla zapotřebí dobrá komunikace. Francouzští bratři sice během tohoto dvouměsíčního období pracovali ve směnách, ale v jednu chvíli spolupracovalo současně 500 pracovníků z Francie a 422 místních svědků. Náročným úkolem bylo zajistit pro všechny tyto pracovníky ubytování. Mnohé místní rodiny hostily dva nebo tři francouzské pracovníky, takže nikdo nemusel bydlet v hotelu. Také bylo zapotřebí zajistit pro ně dopravu. Jeden bratr vypráví: „Cestou do práce jsem zavezl vždycky několik pracovníků na staveniště a po práci jsem je tam zase vyzvedl. Dělali jsme, co bylo v našich silách, aby se bratři cítili jako doma.“

Zatímco hlavní skupina pracovníků byla v Matoury na staveništi sjezdového sálu (jehož součástí měl být rovněž sál Království), jiní stavěli sál Království a malý misionářský domov v Sinnamary. Další sál Království a misionářský domov se stavěl v Maně. Jeden sál Království s bytem pro zvláštní průkopníky vznikl také v sranantongské části Many. A v Saint-Laurent byl vybudován misionářský domov pro šest lidí a sál Království s kapacitou 330 míst. Tam se scházejí dva sbory. Tento velký sál Království se využívá pro oblastní sjezdy v sranantongštině, jichž se často účastní až 600 posluchačů.

Někteří francouzští bratři se po tomto obrovském stavebním díle rozhodli, že se ve Francouzské Guyaně usadí. Kromě toho, že přispěli svými stavebními schopnostmi, jsou pro sbory požehnáním také proto, že slouží jako starší, služební pomocníci a členové stavebních výborů. Někteří z nich se později podíleli na stavbě areálu nové odbočky.

(6) Na této výstavbě se podíleli svědkové z Francouzské Guyany spolu se stovkami pracovníků z Francie