Ježíši Kristu byla dána „všechna autorita“

Zamysli se nad příkladem Ježíše Krista. Krátce před tím, než vystoupil do nebe, řekl svým učedníkům: „Byla mi dána všechna autorita v nebi a na zemi.“ (Matouš 28:18) Vzbudilo to snad v učednících strach? Obávali se snad, že Ježíš se nyní bude projevovat stejně jako římští césarové, kteří byli známi nelítostným potlačováním každého protestu a vzpoury?

Z biblické zprávy jasně vyplývá, že pro takové obavy neměli sebemenší důvod. Ježíš Kristus vykonává autoritu stejným způsobem jako jeho Otec. Jehovovi sice právem patří postavení všemohoucího Svrchovaného Panovníka, ale od svých poddaných nežádá slepou, bojácnou nebo otrockou poslušnost. Přeje si, aby mu sloužili s ochotným srdcem. (Matouš 22:37) Jehova svou autoritu nikdy nezneužívá. Je to patrné z pozoruhodného vidění, které dostal prorok Ezekiel.

V tomto vidění spatřil Ezekiel čtyři andělské tvory, kteří vyvyšovali Boží svrchovanost. Každý z nich měl čtyři obličeje. „Pokud jde o podobu jejich obličejů,“ píše Ezekiel, „všichni čtyři měli lidský obličej se lvím obličejem doprava a všichni čtyři měli býčí obličej nalevo; všichni čtyři také měli orlí obličej.“ (Ezekiel 1:10) Tyto čtyři obličeje představují čtyři hlavní Boží vlastnosti, které jsou v dokonalé rovnováze. Boží slovo ukazuje, že těmito vlastnostmi jsou láska, představovaná lidským obličejem, smysl pro právo, představovaný lvím obličejem, a moudrost, představovaná orlím obličejem. Tyto tři vlastnosti spolupůsobí se čtvrtou, a tou je moc, která je znázorněna býčím obličejem. Jaký to má význam? Z tohoto vidění je patrné, že Jehova svou neomezenou moc a autoritu nikdy neuplatňuje způsobem, který by byl v rozporu s ostatními jeho hlavními vlastnostmi.

Ježíš Kristus svého Otce napodoboval a vždy svou autoritu uplatňoval v dokonalém souladu s láskou, moudrostí a spravedlností. Podřizovat se Ježíšově autoritě bylo pro jeho učedníky nanejvýš občerstvující. (Matouš 11:28–30) Pokud Jehovu Boha i Ježíše Krista charakterizuje nějaká jedna vlastnost, pak to není autorita nebo moc, ale láska. (1. Korinťanům 13:13; 1. Jana 4:8)

Máš určitou míru autority v křesťanském sboru? Pokud ano, přemýšlej nyní o svém chování ve světle následujících zásad, které inspiroval Jehova Bůh a které příkladně uplatňoval Ježíš Kristus. Můžeš tak zkontrolovat, zda se svou autoritou nakládáš správně.

„Pánův otrok . . . potřebuje být ke všem jemný, . . . ovládat se za zlých okolností a s mírností poučovat ty, kdo nejsou příznivě nakloněni.“ (2. Timoteovi 2:24, 25)

Někteří jednotlivci v raném křesťanském sboru měli velkou autoritu. Například Timoteus mohl dokonce ‚přikázat jistým lidem, aby nevyučovali odlišné nauce‘. (1. Timoteovi 1:3) Timoteus však jistě při všem, co dělal, zrcadlil Boží vlastnosti. Není totiž pochyb o tom, že jednal podle Pavlovy rady, aby druhé poučoval „s mírností“ a aby jako dozorce v křesťanském sboru byl „ke všem jemný“. Protože byl sám poměrně mladý, měl se ke starším křesťanům chovat jako uctivý syn a k mladším křesťanům jako pozorný bratr. (1. Timoteovi 5:1, 2) Když je křesťanský sbor v takové milující péči, vládne v něm podobná atmosféra jako ve vřelé, milující rodině, a ne jako v chladné, bezcitné obchodní společnosti. (1. Korinťanům 4:14; 1. Tesaloničanům 2:7, 8)

„Panovníci národů se nad nimi vypínají jako páni a . . . velcí muži nad nimi vykonávají autoritu. Mezi vámi to tak není; ale kdokoli se chce stát velkým mezi vámi, bude vaším služebníkem.“ (Matouš 20:25, 26)

Despotičtí světští vládci se nad svými poddanými „vypínají“. Nařizují jim, aby jednali podle jejich vůle, trvají na tom, aby dělali věci určitým způsobem, a hrozí jim sankcemi v případě, že neuposlechnou. Ježíš Kristus však kladl důraz na to, že druhým se má sloužit a že nemají být utiskováni. (Matouš 20:27, 28) Ke svým učedníkům se vždy choval laskavě a pozorně. Když se budeš Ježíšovým příkladem řídit, bude pro druhé mnohem snazší s tebou spolupracovat. (Hebrejcům 13:7, 17) Také pro ně bude mnohem snazší udělat víc, než se po nich žádá, pokud to bude v jejich možnostech, a udělají to rádi, aniž k tomu budou nějak nuceni. (Matouš 5:41)

„Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, ne . . . jako byste panovali nad těmi, kdo jsou Božím dědictvím, ale tak, že se stanete příkladem stádu.“ (1. Petra 5:2, 3)

Křesťanští dozorci si uvědomují, že jsou zodpovědní za duchovní blaho všech členů sboru. Tuto odpovědnost berou vážně. Snaží se o Boží stádo pečovat ochotně, dychtivě a laskavě. Podobně jako apoštol Pavel se nechovají tak, jako by byli pány nad vírou těch, kdo jim byli svěřeni, ale velmi se namáhají, aby jejich víru budovali a posilovali. (2. Korinťanům 1:24)

Když je třeba usměrnit někoho chybujícího nebo pomoci nějakému spolukřesťanovi k duchovnímu pokroku, starší mu udělí vhodnou radu v duchu mírnosti. Mají na mysli to, co připomínal apoštol Pavel: „Bratři, i když člověk udělá nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomí, pokuste se vy, kdo jste duchovně způsobilí, usměrnit takového člověka v duchu mírnosti, zatímco každý upíráš oči sám na sebe, abys také nebyl pokoušen.“ (Galaťanům 6:1; Hebrejcům 6:1, 9–12)

„Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte . . . Oblékněte [si] lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ (Kolosanům 3:13, 14)

Jak jednáš s těmi, kdo možná nevyhovují dokonale křesťanským měřítkům? Bereš tak jako Jehova a Ježíš Kristus v úvahu, že dělají chyby v důsledku nedokonalosti? (Izajáš 42:2–4) Nebo v každé situaci trváš na liteře zákona? (Žalm 130:3) Pamatuj, že je vhodné se zachovat jemně, kdykoli je to možné, a pevně, jen když je to nutné. Když s těmi, nad nimiž uplatňuješ autoritu, budeš jednat laskavě, snáze se mezi vámi vytvoří silné pouto vzájemné důvěry.

Ať ti byla svěřena jakákoli autorita, dávej si záležet na tom, abys při jejím uplatňování napodoboval Jehovu Boha a Ježíše Krista.