Mesiášův příchod nastal ve chvíli, kdy se Ježíš objevil před Janem, aby se dal pokřtít, a potom byl pomazán Božím svatým duchem. (Mt 3:13–17) Stal se tak ustanoveným Králem, kterého Jehovův soudní dvůr uznává jako toho, kdo má zákonné právo na Davidův trůn, právo, které v průběhu uplynulých šesti set let nebylo uplatněno. (Viz heslo JEŽÍŠ KRISTUS, Jeho křest.)

V jakém smyslu bylo Boží Království ‚ve středu‘ těch lidí, kterým Ježíš kázal?

Ježíš se spoléhal na to, že Jehova má moc ochránit ho a dopřát mu zdar. Tak začal svou veřejnou službu a Jehovovu smluvnímu lidu oznamoval, že „ustanovený čas se naplnil“, a proto je blízko Boží Království. (Mr 1:14, 15) Chceme-li zjistit, v jakém smyslu se Království „přiblížilo“, je možné věnovat pozornost slovům, která Ježíš řekl jistým farizeům: „Boží království je ve vašem středu.“ (Lk 17:21) The Interpreter’s Dictionary of the Bible v komentáři k tomuto verši říká: „Tato interpretace se sice často uvádí jako příklad Ježíšova ‚mysticismu‘ nebo ‚soustředění na duchovno‘, ale spočívá v podstatě na starém překladu, a vyjádření ‚ve vás‘ [KJ, Dy] se chápe v nevhodném novodobém smyslu, jako by znamenalo jednotlivce; ono ‚vás‘ ([hy·monʹ]) je množné číslo (Ježíš oslovuje farizey — v. 20) . . . Teorie, že Boží království je vnitřní stav mysli nebo stav osobního spasení, odporuje kontextu tohoto verše a také celému pojetí této myšlenky v NZ.“ (G. A. Buttrick, ed., 1962, sv. 2, s. 883) Výraz „království [ba·si·leiʹa]“ může znamenat také „královskou důstojnost“, a proto je zřejmé, že Ježíš měl na mysli to, že v jejich středu je on, Boží královský zástupce, kterého Bůh ke kralování pomazal. Ježíš však byl v tomto postavení nejen přítomen, ale měl také autoritu konat díla, která dokazovala Boží královskou moc, a připravit kandidáty na postavení v přicházející vládě Království. Proto mohl mluvit o tom, že Království je ‚blízko‘; byla to doba, která poskytovala výjimečnou příležitost.

Vláda, která má moc a autoritu. Pod pojmem Království chápali Ježíšovi učedníci skutečnou Boží vládu, i když jim nebylo jasné, jaký dosah bude královské panství mít. Natanael Ježíšovi řekl: „Rabbi, ty jsi Boží Syn, ty jsi Král Izraele.“ (Jan 1:49) Učedníci věděli, co bylo v Danielově proroctví předpověděno o ‚svatých‘. (Da 7:18, 27) Ježíš svým apoštolským následovníkům přímo slíbil, že zaujmou ‚trůny‘. (Mt 19:28) Jakub a Jan usilovali o určitá privilegovaná místa v mesiášské vládě a Ježíš potvrdil, že taková privilegovaná místa budou existovat. Řekl však, že tato místa bude přidělovat jeho Otec, Svrchovaný Vládce. (Mt 20:20–23; Mr 10:35–40) Ježíšovi učedníci tedy správně chápali, že se jedná o vládní systém, i když mesiášskou královskou vládu mylně omezovali pouze na zemi a zejména na tělesný Izrael, a to dokonce ještě ten den, kdy vzkříšený Ježíš vystoupil do nebe. (Sk 1:6; srovnej Mt 21:5; Mr 11:7–10.)

Svou královskou moc, kterou má nad pozemským stvořením, Jehova mnoha způsoby viditelně projevil prostřednictvím svého královského Představitele. Pomocí Božího ducha neboli činné síly Boží Syn uplatňoval vládu nad větrem a mořem, nad rostlinstvem, rybami, a dokonce nad organickými prvky potravy (když způsobil, že se množství jídla zvětšilo). Tyto mocné skutky měly vliv na to, že si jeho učedníci vypěstovali hlubokou úctu k autoritě, kterou měl. (Mt 14:23–33; Mr 4:36–41; 11:12–14, 20–23; Lk 5:4–11; Jan 6:5–15) Ještě působivější bylo, když projevoval Boží moc nad lidskými těly a léčil nejrůznější nemoci od slepoty po malomocenství a když mrtvé přiváděl zpět k životu. (Mt 9:35; 20:30–34; Lk 5:12, 13; 7:11–17; Jan 11:39–47) Malomocné, které uzdravil, poslal, aby o tom podali zprávu Bohem pověřeným, ale většinou nevěřícím kněžím, „jim na svědectví“. (Lk 5:14; 17:14) A konečně, ukázal Boží moc nad nadlidskými duchy. Démoni uznávali autoritu, která byla Ježíšovi propůjčena. Nechtěli riskovat, že dojde k rozhodující zkoušce s mocí, která za ním stála, a proto uposlechli jeho příkaz, aby opustili osoby, které ovládali. (Mt 8:28–32; 9:32, 33; srovnej Jk 2:19.) Takovým mocným způsobem Ježíš vyháněl démony prostřednictvím Božího ducha a to znamenalo, že Boží Království Ježíšovy posluchače skutečně „dostihlo“. (Mt 12:25–29; srovnej Lk 9:42, 43.)

To všechno bylo spolehlivým důkazem toho, že Ježíš má královskou autoritu a že tato autorita nepochází z žádného pozemského, lidského, politického zdroje. (Srovnej Jana 18:36; Iz 9:6, 7.) Poslům, které vyslal uvězněný Jan Křtitel a kteří byli svědky těchto mocných skutků, Ježíš nařídil, aby šli zpět k Janovi a pověděli mu o všem, co viděli a slyšeli, a tak potvrdili, že Ježíš je skutečně ten „Přicházející“. (Mt 11:2–6; Lk 7:18–23; srovnej Jana 5:36.) Ježíšovi učedníci viděli a slyšeli důkazy autority Království, které na vlastní oči toužili vidět proroci. (Mt 13:16, 17) Ježíš navíc mohl autoritou pověřovat své učedníky. I oni tedy mohli jako jeho jmenovaní zmocněnci provádět podobné mocné skutky a tak dát sílu a váhu svému provolání: „Nebeské království se přiblížilo.“ (Mt 10:1, 7, 8; Lk 4:36; 10:8–12, 17)