PROČ mnoho Židů v prvním století nepřijalo Ježíše jako Mesiáše? Jeden očitý svědek píše: „Potom, co [Ježíš] vešel do chrámu, přišli k němu přední kněží a starší muži lidu, zatímco vyučoval, a řekli: ‚Z jaké autority to děláš? A kdo ti dal tuto autoritu?‘ “ (Matouš 21:23) Zastávali názor, že Bůh dal kdysi židovskému národu Tóru (Zákon), a že určití lidé tedy dostali od Boha autoritu. Měl Ježíš takovou autoritu?

K Tóře a k osobám, jimž Tóra poskytovala pravou autoritu, projevoval Ježíš nejhlubší úctu. (Matouš 5:17–20; Lukáš 5:14; 17:14) Často však veřejně odsuzoval ty, kdo přestupovali Boží přikázání. (Matouš 15:3–9; 23:2–28) Takoví lidé se řídili tradicemi, které se staly známými jako ústní zákon. Autoritu tohoto zákona Ježíš neuznával. Mnozí lidé zase neuznali, že Ježíš je Mesiáš. Domnívali se, že Boží podporu může mít jen ten člověk, který zastává tradice těch, kdo mezi nimi mají postavení spojené s autoritou.

„Kdo ti dal tuto autoritu?“

Je zřejmé, že základní náboženskou autoritu a náboženské poučování ponechával mojžíšský Zákon v rukou kněží, potomků Árona. (3. Mojžíšova 10:8–11; 5. Mojžíšova 24:8; 2. Paralipomenon 26:16–20; Malachiáš 2:7) V průběhu staletí se však někteří kněží zpronevěřili svému úřadu a podlehli zkaženosti. (1. Samuelova 2:12–17, 22–29; Jeremjáš 5:31; Malachiáš 2:8, 9) V období řecké nadvlády se mnoho kněží dopouštělo kompromisů v náboženských otázkách. Ve druhém století př. n. l. začali farizeové — nová skupina, která vznikla v judaismu a která nedůvěřovala kněžstvu — zavádět tradice, jejichž dodržování mělo sloužit tomu, aby se prostý člověk mohl považovat za stejně svatého, jako je kněz. Tyto tradice se sice mnoha lidem líbily, ale byly nepřijatelným dodatkem k Zákonu. (5. Mojžíšova 4:2; 12:32; 13:1 v židovských vydáních)

Farizeové se stali novými učenci znalými Zákona, a dělali tím práci, kterou kněží podle jejich názoru nedělali. Mojžíšský Zákon jim autoritu neposkytoval, a proto vytvořili nové metody výkladu Písma, a to podle skrytých narážek nebo i jinými způsoby, které zdánlivě podporovaly jejich názory.a Jako hlavní strážci a podporovatelé těchto tradic vytvořili nový základ autority v Izraeli. V prvním století n. l. farizeové již byli v judaismu vedoucí silou.

Farizeové sbírali existující ústní tradice a hledali v Písmu pasáže, na kterých by mohli založit další své tradice, a tak přitom zjistili, že pro svou činnost potřebují ještě jinou autoritu. Zrodil se nový názor na původ těchto tradic. Rabíni začali učit: „Moše přijal Tóru na Sinaji a předal ji Jehošu’ovi, Jehošu’a starším, starší prorokům a proroci ji předali mužům Velkého shromáždění.“ (Avot 1:1, Mišna)

Slova „Moše přijal Tóru“ rabíni nevztahovali jen na psané zákony, ale na všechny své ústní tradice. Tvrdili, že tyto tradice — které vymysleli a rozpracovali lidé — dostal Mojžíš na Sinaji od Boha. A učili, že Bůh neponechal na lidech, aby vyplnili mezery, ale ústně vyjádřil to, co v psaném Zákonu zůstalo nevyřčeno. Podle nich Mojžíš předal tento ústní zákon nikoli kněžím, ale jiným vůdcům, aby ho předávali dalším generacím. Farizeové sami tvrdili, že jsou přirozenými dědici tohoto „nepřerušeného“ řetězce autority.