Boží služebníci dokazují svou způsobilost

„A kdo je k tomu dostatečně způsobilý?“ — 2. KORINŤANŮM 2:16.

1. Která otázka může být dnes v nábožensky rozděleném světě položena ve vší upřímnosti?

V DNEŠNÍM nábožensky rozděleném světě je možno položit si naprosto upřímně otázku: Kdo je opravdu zmocněným Božím služebníkem? Podobnou otázku položil Pavel: „A kdo je k tomu dostatečně způsobilý?“ Když musel čelit výzvě, mohl Pavel se svými spolupracovníky říci: „My.“ (2. Kor. 2:16, 17) Ale kdo má dnes pevný důvod, právo a odvahu odpovědět: „My“?

2. Co je ústřední myšlenka Pavlových slov v 2. Korinťanům 2:14–17?

² Než odpovíme na tuto otázku, zamysleme se nad těmito slovy, která napsal Pavel křesťanům v Korintě: „Ale díky Bohu, který nás vždy vede ve vítězném průvodu ve spojení s Kristem a vůni poznání o něm činí skrze nás vnímatelnou na každém místě! Bohu jsem příjemnou vůní Kristovou mezi těmi, kteří jsou zachraňováni, a mezi těmi, kteří pomíjejí. Těm posledním vůní vycházející ze smrti k smrti, těm prvním vůní vycházející ze života k životu. A kdo je k tomu dostatečně způsobilý? My; neboť my nejsme podomními obchodníky s Božím slovem, jako jsou mnozí, ale z upřímnosti, ano jako od Boha poslaní, pod Božím dohledem, mluvíme ve spojení s Kristem.“ — 2. Kor. 2:14–17; viz angl. „Strážnou věž“ z 1. května 1944, str. 133–4.

3. a) Jak bychom měli reagovat na myšlenku obchodování s Božím slovem pro sobecký zisk? b) Co dělal Pavel, aby se nestal finančním břemenem pro ty, jimž kázal?

³ Obchodovat s Božím slovem pro sobecký zisk — jak odporná je to myšlenka! Pavel při kázání tohoto Slova neusiloval o finanční zisk, aby si mohl pohodlně žít a nakonec aby mohl jít ze služby do důchodu a příjemně si užít zbytek života. Byl ochoten jako vedlejší zaměstnání vyrábět stany a tak si vydělávat na obživu a pomáhat také svým spolupracovníkům v Jehovově službě. (Sk. 18:1–4) Pavel se nestal finančním břemenem pro ty, jimž kázal dobré poselství. Proto mohl položit korintským křesťanům otázku: „Nebo jsem zhřešil, když jsem se sám pokořil, abyste vy byli vyvýšeni, protože jsem vám rád oznamoval bezplatně Boží dobré poselství?“ (2. Kor. 11:7) Na tuto otázku bylo nutno odpovědět rozhodným Ne!

4. Jak napodobují svědkové Jehovovi Pavlův příklad v souvislosti s Božím slovem?

⁴ Dnes napodobují svědkové Jehovovi znamenitý příklad apoštolů a nevedou podomní obchod s neocenitelným Božím slovem, ale dávají je k dispozici všem. Neobchodují s tak svatou věcí. Proto nemají placené duchovenstvo, jejich veřejní řečníci neberou plat za přednášky a při jejich shromážděních nikdy nekoluje sběrací miska. Přeje-li si někdo přispět penězi na dílo, může jakýkoli obnos, i takový, který se podobá vdoviným ‚dvěma malým mincím velmi nepatrné hodnoty‘, vhodit do schránky na příspěvky v sále království nebo kdekoli jinde. (Luk. 21:1–4) Takových dobrovolných příspěvků se užívá ke krytí výdajů, a ne k tomu, aby se některý jednotlivec obohatil. I soukromé příbytky jsou dávány zdarma k dispozici pro shromáždění svědků Jehovových. — Filem. 1, 2.

‚Dostatečně způsobilí‘

5. Kdo učinil svědky Jehovovy způsobilými ke svaté službě?

⁵ Kdo však dnes učinil svědky Jehovovy dostatečně způsobilými, aby dále sloužili podle takového biblického vzoru navzdory pronásledování a odporu? O to se zasloužil jedině ten, který učinil dostatečně způsobilými pro svatou službu Pavla a jeho společníky. Povšimni si, jak čistou pohnutku měl Pavel, na rozdíl od pohnutek náboženských podomních obchodníků. Řekl: „Z upřímnosti, ano jako od Boha poslaní, pod Božím dohledem, mluvíme ve spojení s Kristem.“ (2. Kor. 2:17) Z téže pohnutky mluví svědkové Jehovovi i dnes. Doporučujeme se však sami jako Boží služebníci? Potřebujeme uveřejňovat doporučující dopisy od druhých?

6. a) Proč si duchovní křesťanstva myslí, že jsou „dostatečně způsobilí“? b) Na jakém základě však může mít někdo dostatečnou způsobilost k pravé křesťanské službě?

⁶ Pavel netvrdil, že by si způsobilost ke službě Bohu vydobyl sám. Řekl: „Naše dostatečná způsobilost pochází od Boha, který nás skutečně dostatečně uzpůsobil, abychom byli služebníky nové smlouvy.“ (2. Kor. 3:4–6) Na rozdíl od Pavla tvrdí duchovní křesťanstva, že jsou ‚dostatečně způsobilí‘, protože absolvovali teologické semináře. Tvrdí, že ti, kteří neabsolvovali semináře, nejsou způsobilými Božími služebníky a že nemají právo vyučovat. Ale Pavlovo zvláštní vzdělání v judaismu ho neučinilo způsobilým ke křesťanské službě, jež náležela k nové smlouvě. Ježíš také nezaložil žádný náboženský seminář, který by mělo navštěvovat jeho dvanáct apoštolů nebo kdokoli jiný. Stejně musí i dnes něčí způsobilost k pravé křesťanské službě pocházet od Jehovy, největšího učitele. Takový Boží služebník ovšem musí přinést o své způsobilosti nepopiratelné důkazy.

„Kdo ti k tomu dal autoritu?“

7. Jak se náboženští vůdcové lišili od Nikodéma v názoru na Ježíšovu autoritu?

⁷ Náboženští vůdcové tvrdili i Božímu Synu, že nemá právo kázat dobré poselství a činit zázraky. V chrámu k němu přišli „přední kněží a starší muži lidu a řekli: ‚Z jaké autority to děláš? A kdo ti k tomu dal autoritu?‘ “ (Mat. 21:23) Nechtěli dospět k témuž závěru jako židovský předák Nikodém, který řekl Ježíšovi: „Rabbi, víme, že jsi přišel jako učitel od Boha, neboť nikdo nemůže provádět tato znamení, která ty provádíš, ledaže Bůh je s ním.“ — Jan 3:1, 2.

8. Jak reagovali židovští vůdcové po více než tříleté Ježíšově službě na důkazy, z nichž bylo patrné, kdo Ježíš je a odkud má své oprávnění?

⁸ Ježíš mohl říci svým odpůrcům: ‚Ať mluví mé skutky samy za sebe!‘ Po více než třech letech veřejného působení viděli přední kněží a starší muži mnohá znamení, na základě kterých mohli dojít ke správnému závěru v otázce, kdo je Ježíš a zda má právo konat zázraky a vyučovat pravdě o Božím království. Byli prostě příliš tvrdošíjní, než aby přijali všechny ty důkazy, které poskytl Jehova, aby dokázal, že Ježíš je zaslíbený Mesiáš.

9, 10. a) Proč by neměli být svědkové Jehovovi překvapeni, jestliže je v dnešní době zpochybňována jejich způsobilost jako Božích služebníků? b) Jak jednal Ježíš s náboženskými vůdci, kteří zpochybňovali jeho autoritu, a čeho tím bylo dosaženo?

⁹ Vzhledem k tomu, co se stalo v případě Ježíšově, nejsou svědkové Jehovovi překvapeni, jestliže dnešní náboženští vůdcové rovněž zpochybňují jejich způsobilost jakožto oprávněných služebníků Ježíšova Otce. Protože ti, kteří vyjadřovali pochybnost o Ježíšově oprávnění, přehlíželi jeho mnohé zázračné skutky, položil Ježíš otázku, která je uvedla do rozpaků. A jeho dnešní učedníci mohou jednat stejně s těmi, kteří jejich dílo svévolně přehlížejí.

¹⁰ Když se přední kněží a starší muži ptali Ježíše: „Kdo ti k tomu dal autoritu?“, neodpověděl Ježíš nějak abstraktně, ale položil otázku: „Já se vás také zeptám na jednu věc. Jestliže mi ji řeknete, také já vám řeknu, z jaké autority to dělám: Odkud pocházel Janův křest? Z nebe, nebo z lidí?“ Zpráva dodává: „Oni . . . mezi sebou uvažovali a říkali si: ‚Jestliže řekneme: „Z nebe“, řekne nám: „Proč jste mu tedy nevěřili?“ Jestliže však řekneme: „Z lidí“, musíme se bát zástupu, protože všichni považují Jana za proroka.‘ Odpověděli tedy Ježíšovi a řekli: ‚Nevíme.‘ On jim na to řekl: ‚Ani já vám nepovím, z jaké autority to dělám.‘ “ (Mat. 21:23–27) Dnes mohou svědkové Jehovovi dávat duchovním biblické otázky, které mají podobný účinek.a

11. Jaké dílo konal Jehovův lid před rokem 1914? Jak byli jejich kritici umlčeni?

¹¹ Od roku 1876 upozorňoval Jehovův lid svět, a především křesťanstvo, že na podzim roku 1914 skončí časy národů. (Luk. 21:24) Duchovní nemohli přehlížet tuto činnost, která trvala téměř 40 let — činnost, která odpovídala činnosti Jana Křtitele. Duchovenstvo dychtivě čekalo na to, aby mohlo napadnout vydavatele „Strážné věže“, pokud rok 1914 uplyne bez nějakých zvláštních událostí. Byli však umlčeni, když 28. července 1914 skončil mír vypuknutím první světové války.

12. Jaké těžkosti provázely první světovou válku a následovaly po ní?

¹² Válkou a tím, že bylo mnoho mužů odvedeno ze zemědělství, vznikl nedostatek potravin a různé části země byly postiženy zemětřesením, čímž vzniklo mnoho škod a utrpení. V roce 1915 přišlo o život 29 970 osob při zemětřesení v italském Avezzanu a roku 1920 si vyžádalo 200 000 lidských životů hrozné zemětřesení v čínské provincii Kansu. V roce 1923 zemřelo více než 140 000 osob při velkém zemětřesení v Kanto v Japonsku. Ihned po válce se rozšířila španělská chřipka, která připravila během jediného roku o život víc lidí než válka za čtyři roky. Nesmíme přehlížet také pronásledování Jehovových služebníků během tohoto prvního světového konfliktu. Vyvrcholilo nespravedlivým devítiměsíčním vězněním prezidenta a tajemníka-pokladníka Společnosti Strážná věž a šesti jejich spolupracovníků.

13. Jakou otázku kladou svědkové Jehovovi duchovenstvu křesťanstva? Co by museli tito kritikové připustit, kdyby odpovídali upřímně?

¹³ Od konce první světové války kladou svědkové Jehovovi duchovním křesťanstva otázku: „Jsou katastrofální události, jimiž je postižena naše země od roku 1914, splněním Ježíšova proroctví z Matouše 24:3–13?“ Kdyby tito duchovní upřímně odpověděli Ano, pak by museli připustit, že Ježíš Kristus nastoupil v roce 1914 do svého nebeského království. Ježíš řekl, že ‚svět ho více nespatří‘, a je nyní nesmrtelnou duchovní osobou, a proto je přirozené, že jeho „příchod“ nebo jeho „přítomnost“ není možno vidět. (Jan 14:19; Mat. 24:3, „KB“; 1. Petra 3:18) Kdyby duchovní to všechno připustili, nemohli by tvrdit, že otřesné světové události v letech 1914–1918 byly pouze běžným vzplanutím mezinárodních konfliktů v průběhu dějin.

14. a) Na kterém díle by se museli podílet náboženští vůdcové, kdyby připustili, co je pravda? b) Jaké náhražky království by se museli zříci, ale jakou cestou jdou?

¹⁴ Kdyby duchovní křesťanstva připustili, že události v letech 1914–1918 znamenají začátek konce starého systému věcí, museli by uznat další rysy „znamení“ Ježíšovy „přítomnosti“ a museli by se podílet na splňování jeho slov: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům.“ (Mat. 24:14) To by neznamenalo kázání evangelia, jaké kázali po staletí, ale dobrého poselství o království zřízeném v nebi na konci časů národů v roce 1914. Museli by odvolat své tvrzení, že Společnost národů je „politický výraz Božího království na zemi“, a museli by se na ni i na jejího nástupce — Spojené národy — dívat jako na „ohavnost zpuštění“, která „stojí na místě svatém“. (Mat. 24:15, „KB“) Ale až do roku 1986 duchovenstvo křesťanstva odmítá označit Společnost národů a Spojené národy jako tuto „ohavnost“.

15. Jaká budoucnost čeká duchovenstvo, ale co dělají svědkové Jehovovi?

¹⁵ A tak duchovenstvo křesťanstva odmítá postavit se na stranu Jehovova království pod Kristovým vedením. Nechce je podporovat, a proto bude zničeno v nadcházejícím „velkém soužení“. Ale na rozdíl od nich opustili svědkové Jehovovi Velký Babylón, světovou říši falešného náboženství, a káží poselství o království ve 203 zemích. Toto dílo, jež nemá obdoby, je význačným rysem „znamení“, jež dokazuje, že v roce 1914 byl Ježíš dosazen jako nebeský král, aby panoval uprostřed svých nepřátel. — Mat. 24:3, 14, 21; Žalm 110:1, 2; Zjev. 18:1– 5.

Je nutné nějaké doporučení?

16. Které otázky vznikají, pokud jde o doporučení, a co o tom řekl Pavel?

¹⁶ Doporučujeme se neopodstatněně jako Jehovovi pomazaní svědkové? Nebo snad šikovně manévrujeme záležitosti, abychom opatřili takové doporučení Ježíšovým „jiným ovcím“? (Jan 10:16) Pavel nic takového nedělal, ale Korinťanům, kteří se stali křesťany, protože se jim neúnavně usilovně věnoval, mohl říci: „Začínáme opět doporučovat sami sebe? Nebo snad potřebujeme jako někteří doporučující dopisy k vám nebo od vás? Vy sami jste naším dopisem vepsaným do našeho srdce a známým a čteným celým lidstvem. Ukazujete se totiž jako Kristův dopis, který jsme napsali my jako služebníci, vepsaný ne inkoustem, ale duchem živého Boha, ne na kamenných tabulkách, ale na tělesných tabulkách, na srdcích.“ — 2. Kor. 3:1–3.

17. Proč lze říci, že Pavel byl dostatečně způsobilý pro službu Bohu? Co lze říci v tomto ohledu o svědcích Jehovových?

¹⁷ S pomocí Jehovova ducha napsal Pavel řadu biblických knih a mnoho osob obrátil ke křesťanství. Jistě dokázal, že je dostatečně způsobilý pro křesťanskou službu. V dnešní době je obdobná situace. Zejména od roku 1879, kdy začal být vydáván tento časopis, vydal pomazaný ostatek Kristových učedníků množství biblické literatury, i když není inspirován jako kdysi Pavel. Od roku 1920 se vydávají miliardy knih, brožur, časopisů a traktátů v mnoha jazycích. Tato literatura se rozšiřuje za nízkou cenu a chudým často zdarma. Společnost Strážná věž také organizuje zdarma biblické přednášky a vysílá misionáře do území po celém světě, v nichž se dosud nepracovalo. Desetitisíce osob reagovaly na tištěné i ústní poselství a symbolizovaly svou oddanost Jehovovi Bohu křtem, především od roku 1935, kdy se poprvé objasnilo, že může mít neomezený „velký zástup“ Ježíšových „jiných ovcí“ naději na věčný život v obnoveném ráji na zemi. — Zjev. 7:9–17; Luk. 23:43.

18. Nač může poukázat pomazaný ostatek, kdyby byl vyzván, aby dokázal svou způsobilost ke službě Bohu?

¹⁸ Co by se tedy stalo, kdyby duchovenstvo vyzvalo členy pomazaného ostatku, aby předložili své vysvědčení o absolvování teologického studia? Tito Jehovovi služebníci mohou poskytnout mnohem významnější důkazy! Mohou nyní poukázat na více než dva a půl miliónu „jiných ovcí“ po celé zemi a mohou říci: ‚To jsou naše doporučující dopisy!‘ Mohou užít Pavlových slov a členům „velkého zástupu“ ohlásit: „Vy sami jste naším dopisem vepsaným do našeho srdce a známým a čteným celým lidstvem.“ (2. Kor. 3:2) Ať duchovenstvo křesťanstva čte tento živý dopis sestávající z Bohu oddaných, pokřtěných křesťanů, kteří slouží Jehovovi Bohu dnem i nocí v jeho chrámu a kteří pomáhají ‚kázat toto dobré poselství o království po celé obydlené zemi na svědectví všem národům‘. (Mat. 24:14) Podobně jako pomazaný ostatek dokazují i oni, že jsou dostatečně způsobilí ke křesťanské službě.

19. Jaký jedinečný doporučující dopis bude zachován přes Armageddon?

¹⁹ Tento jedinečný doporučující dopis nebude vymazán v nadcházející „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“ na symbolickém místě zvaném Har-Magedon. (Zjev. 16:14–16) Bude naopak chráněn a uchován všemohoucím Bohem, aby byl viditelný v poarmageddonském systému věcí pod králem Kristem. Jak výmluvným dopisem bude tento „velký zástup“ pro miliardy mrtvých lidí, které pak Jehova Bůh prostřednictvím Ježíše Krista vzkřísí z pamětních hrobek po celé zemi! Piš tedy dále, pomazaný ostatku! A ty, „velký zástupe“ „jiných ovcí“ znamenitého pastýře, jim dále pomáhej!

[Poznámka pod čarou]

Jaký k tomu dáš komentář?

◆ Jak napodobují svědkové Jehovovi Pavla, když neobchodují s Božím slovem?

◆ Na jakém základě může být někdo dostatečně způsobilý k pravé křesťanské službě?

◆ Jakého díla by se museli účastnit náboženští vůdcové, kdyby připustili to, co je pravda?

◆ Na jaký jedinečný dopis může poukázat pomazaný ostatek, aby dokázal, že je dostatečně způsobilý ke službě Bohu?