Zhruba v polovině 19. století byli znalci schopni číst v klínopise akkadštinu neboli asyrobabylónštinu, což byla lingva franka starověkého Středního východu. Encyclopædia Britannica podává vysvětlení: „Rozluštění akkadštiny umožnilo pochopit samotnou podstatu systému, a tak byl k dispozici model pro interpretaci jiných jazyků v klínopise.“

Jména v asyrských a babylónských záznamech

Asyřané a později Babylóňané měli ve zvyku na hliněné tabulky, na válce, hranoly a monumenty zaznamenávat své dějiny. Když tedy znalci rozluštili akkadský klínopis, zjistili, že v těchto textech jsou zmínky o lidech, jejichž jména se vyskytují také v Bibli.