Ve svých vlastních nápisech Nabonid prohlašuje, že pochází ze vznešené rodiny. Tabulka nalezená nedaleko starověkého Charanu svědčí o tom, že Nabonidova matka nebo babička byla ctitelkou měsíčního boha Sina. (Ancient Near Eastern Texts, J. Pritchard, ed., 1974, s. 311, 312) Jako král projevoval Nabonid velkou oddanost uctívání měsíčního boha, a to jak v Charanu, tak v Uru, kde tento bůh zaujímal nadřazené postavení. (VYOBRAZENÍ, sv. 2, s. 324)

Klínopisné tabulky z osmého roku vlády Nebukadnecara (nisan 617 až nisan 616 př. n. l.) uvádějí, že ten, „kdo je nad městem“, je jistý Nabu-naʼid, a někteří historikové se domnívají, že to je týž Nabonid, který se později stal králem. To by však znamenalo, že Nabonid byl do takového úředního postavení dosazen jako velmi mladý muž a že při pádu Babylóna, asi o 77 let později (539 př. n. l.), byl mimořádně starý.

Nabonid nastoupil na trůn po tom, co byl zavražděn Labaši-Marduk. Nabonid však v jednom ze svých nápisů mluví sám o sobě jako o „mocném zplnomocněnci“ Nebukadnecara a Neriglisara, což naznačuje, že podle svého názoru nastoupil na trůn zákonnou cestou, a že tedy neuchvátil trůn násilím.

V nápisech na celé řadě hranolů vyjadřuje Nabonid modlitby k měsíčnímu bohu a mluví v nich za sebe a za svého prvorozeného syna Belšacara. (Documents From Old Testament Times, D. W. Thomas, ed., 1962, s. 73) Jeden nápis ukazuje, že ve třetím roce své vlády, než se vydal na vojenské tažení, které vedlo k dobytí Temy v Arábii, Nabonid jmenoval Belšacara do královského úřadu nad Babylónem. Týž text ukazuje, že Nabonid urazil lid své říše tím, že soustředil uctívání na měsíčního boha a že nebyl v Babylóně při oslavě novoročního svátku. V dokumentu známém jako Nabonidova kronika je uvedeno, že v 7., 9., 10. a 11. roce své vlády byl Nabonid ve městě Tema, a v každé z těchto zpráv je uvedeno: „Král nepřišel do Babylóna [k obřadům měsíce nisanu]; (socha) boha Neba nepřišla do Babylóna, (socha) boha Bela nevyšla z (Esagily v průvodu), svát[ek Nového roku byl vynechán].“ (Ancient Near Eastern Texts, s. 306) Text je poškozen, a proto je záznam o ostatních letech neúplný.

O oázovém městě Tema je na jiném místě zaznamenáno: „Město zkrášlil, [svůj palác] (v něm) vybudoval jako palác v Su·an·na (Babylónu).“ (Ancient Near Eastern Texts, s. 313; viz také „Královské knihy“ staré Mezopotámie, J. Prosecký, 1995, s. 149.) Zdá se, že si Nabonid vybudoval své královské sídlo v Temě, a jiné texty ukazují, že tam karavany velbloudů přivážely potraviny z Babylónie. Nabonid se sice nevzdal svého postavení, které měl jako král říše, ale správu Babylóna svěřil Belšacarovi. Město Tema leželo na křižovatce starověkých karavanních cest, po kterých se dopravovalo zlato a koření přes Arábii, a proto se snad Nabonid o toto město zajímal z důvodů ekonomických, nebo zde hrály roli činitele související s vojenskou strategií. Uvádí se také domněnka, že řízení babylónských záležitostí prostřednictvím svého syna považoval za projev politické prozíravosti. Jako důvody, proč Nabonid zjevně dával přednost Temě, se uvádějí i jiné činitele, například to, že v Temě bylo zdravé klima a že v Arábii bylo na předním místě uctívání měsíce.

O Nabonidově činnosti mezi 12. a posledním rokem jeho vlády nejsou k dispozici žádné informace. Vzhledem k tomu, že počítal s útokem ze strany Médů a Peršanů vedených Kýrem Velikým, Nabonid uzavřel spojenectví s lýdskou říší a s Egyptem. Nabonidova kronika ukazuje, že v roce, kdy došlo k útoku Médů a Peršanů, když probíhala oslava novoročního svátku a do města byli přineseni různí babylónští bohové, byl Nabonid opět v Babylóně. O tom, jak Kýros postupoval, tato kronika říká, že po vítězství u Opisu dobyl Sippar (asi 60 km na S od Babylóna) a „Nabonid uprchl“. Zpráva pak pokračuje líčením, jak Médové a Peršané dobyli Babylón, a potom je uvedeno, že když se tam Nabonid vrátil, byl uvězněn. (Ancient Near Eastern Texts, s. 306)

Ve třetím ze čtyř sloupců, počínaje 5. řádkem, je v kontextu uvedeno: „[Sedmnáctý rok:] . . . V měsíci tašritu, když Kýros zaútočil na akkadská vojska u Opisu na Tigridu, vzbouřili se obyvatelé Akkadu, ale (Nabonid) zmatené obyvatele pobil. Čtrnáctého dne byl dobyt Sippar bez boje. Nabonid uprchl. Šestnáctého dne Góbryás (Ugbaru), místodržitel Gutia, a Kýrovo vojsko vstoupili bez boje do Babylóna. Potom byl Nabonid uvězněn v Babylóně, když se [tam] vrátil

Je třeba upozornit na to, že slova „Sedmnáctý rok“ na tabulce uvedena nejsou, protože tato část textu byla zničena. Tato slova do textu vložili překladatelé, protože se domnívají, že Nabonidův 17. vládní rok byl jeho poslední. Předpokládají proto, že k pádu Babylóna došlo v onom roce, a že kdyby tabulka nebyla poškozena, na místě nyní poškozeném by byla uvedena tato slova. I kdyby Nabonid vládl déle, než se všeobecně předpokládá, všeobecně uznávaný rok pádu Babylóna, totiž 539 př. n. l., by se tím nezměnil, neboť na tento rok poukazují i jiné prameny.

Je to zlomek hliněné tabulky, která je také označována jako „Kýrova–Nabonidova kronika“ a jako „Analistická tabulka Kýrova“ a je nyní uložena v Britském muzeu. Líčí především hlavní události, k nimž došlo za vlády Nabonida, posledního svrchovaného panovníka Babylóna; obsahuje i střízlivou zprávu o tom, jak Babylón padl do rukou Kýrova vojska. Tato kronika sice původně bezpochyby pocházela z Babylóna a byla napsána babylónským klínovým písmem, ale znalci, kteří druh jejího písma zkoumali, říkají, že snad pochází až ze seleukovského období (312–65 př. n. l.), že tedy byla napsána dvě nebo více století po době Nabonidově. Je téměř s jistotou považována za opis dřívějšího dokumentu. Tón této kroniky výrazně oslavuje Kýra, zatímco o Nabonidovi se v ní píše pohrdavě, a proto je považována za dílo perského písaře a bývá označována jako „perská propaganda“. To sice možná odpovídá pravdě, ale historikové se domnívají, že konkrétní údaje, které obsahuje, jsou spolehlivé.