‚ZÁKON JE SVATÝ, SPRAVEDLIVÝ A DOBRÝ‘

7, 8. a) Jak se mohli Izraelité ‚prokázat svatými‘? b) Porovnej Jehovův Zákon s babylónským zákoníkem Chammurabiho.

⁷ ‚Prokazovat se jako svatí‘ neznamenalo ani dokonalost ani svatouškovství; znamenalo to poslušnost rozsáhlého zákoníku, který byl dán Izraeli prostřednictvím Mojžíše. (2. Mojž. 19:5, 6) Na rozdíl od kteréhokoli jiného národního zákona mohl být Boží zákon popsán jako přikázání, které je „svaté a spravedlivé a dobré“. — Řím. 7:12.

⁸ Pravda, babylónský zákoník Chammurabiho, jenž je údajně starší než mojžíšský Zákon, zahrnuje podobný okruh námětů. Některé jeho předpisy, jako zákon ‚oko za oko‘ neboli odplata stejným, jsou podobné mojžíšským zásadám. Proto kritikové tvrdí, že si Mojžíš prostě vypůjčil své zákony od Chammurabiho. Chammurabiho zákoník ovšem nedělal o mnoho víc, než že oslavoval Chammurabiho a sloužil jeho politickým zájmům. Boží zákon byl dán Izraeli ‚pro jejich dobro, aby zůstali živi‘. (5. Mojž. 6:24) Není také přesvědčivě doloženo, že by byl Chammurabiho zákoník někdy v Babylóně právně závazný. Sloužil víceméně jako „právní pomůcka pro osoby hledající radu“. („The New Encyclopaedia Britannica“, vydání z r. 1985, sv. 21, s. 921.) Avšak mojžíšský Zákon byl závazný a nesl v sobě spravedlivé tresty za neposlušnost. A konečně, Chammurabiho zákoník se soustřeďuje na to, jak trestat zločince; jen 5 z jeho 280 zákonů jsou přímé zákazy. Boží zákon se však zaměřoval na předcházení špatnému jednání, a ne na jeho trestání.

9. Jaký účinek měl mojžíšský Zákon na Židy?

⁹ Tím, že byl mojžíšský Zákon ‚svatý, spravedlivý a dobrý‘, měl silný účinek na osobní život Židů. Řídil jejich uctívání, zajišťoval sabaty, kdy se nepracovalo, upravoval hospodářskou strukturu národa, naznačoval jisté požadavky na oblékání a poskytoval prospěšné vedení v otázkách stravy, pohlavní činnosti a hygienických návyků. Mojžíšský Zákon se dokonce zabýval i normálními tělesnými funkcemi.

„JEHOVOVO PŘIKÁZÁNÍ JE ČISTÉ“

10. a) Proč se Zákon zabýval tolika oblastmi života? b) Jak podporoval Zákon tělesnou čistotu a dobré zdraví? (Zahrň i poznámku pod čarou.)

¹⁰ Takové podrobné předpisy pro každodenní život měly vznešený účel: způsobit, aby byli Izraelité čistí — tělesně, duchovně, duševně i mravně. Například zákony, které vyžadovaly, aby se koupali, zakopávali své výkaly, dávali nakažlivě nemocné do karantény a vyhýbali se určitým jídlům, ty všechny podporovaly zdraví a tělesnou čistotu.a 2. Mojž. 30:18–20; 3. Mojž. 11. kap.; 13:4, 5, 21, 26; 15:16–18, 21 až 23; 5. Mojž. 23:12–14.

11. Co znamenalo být obřadně nečistý?

¹¹ Přesto bylo dobré zdraví a zdravotnictví druhořadé vzhledem k duchovní čistotě. Proto byl ten, kdo snad snědl nějaké zakázané jídlo, měl pohlavní styk nebo se dotkl mrtvého těla, prohlášen za nečistého i z obřadního hlediska. (3. Mojž. kapitoly 11, 15; 4. Mojž. kap. 19) Takovému nečistému tedy nebylo dovoleno podílet se na uctívání — v některých případech pod trestem smrti! (3. Mojž. 15:31; 22:3–8) Ale co měly takové zákazy společného s duchovní čistotou?

12. Jak podporovaly zákony o obřadní čistotě duchovní čistotu?

¹² Pro pohanské uctívání byla příznačná prostituce, uctívání mrtvých a nevázanosti. Ale „Mezinárodní standardní biblická encyklopedie“ (angl.) ukazuje: „Nebyl dovolen žádný pohlavní akt jako prostředek uctívání Jahveho. Proto veškerá činnost v tomto ohledu činila člověka nečistým. . . V Izraeli se mrtvým dostávalo patřičné vážnosti, ale nebyli žádným způsobem nepatřičně ctěni ani se nestávali předmětem uctívání. . . Dále bylo pro Izraelitu nemožné podílet se na svátcích jeho pohanských sousedů, protože jejich strava byla nečistá.“ Předpisy Zákona tak stavěly dělící „mezistěnu“ vzhledem k nečistým náboženským prvkům. — Ef. 2:14.

13. Jak podporoval Zákon duševní čistotu?

¹³ Zákon působil i k duševní čistotě Izraelitů. Jeho předpisy ohledně manželských důvěrností například sloužily k povznesení lidského myšlení. (3. Mojž. 15:16–33) Izraelité se učili sebeovládání v pohlavních věcech, neoddávali se bezuzdné vášni jako Kananejci. Zákon dokonce učil ty, kteří se ho drželi, aby ovládali své city a touhy, neboť odsuzoval žádostivé myšlení. — 2. Mojž. 20:17.

14. Jak byl Boží Zákon jedinečný v podpoře mravní čistoty?

¹⁴ Nejpozoruhodnější však byl důraz Zákona na mravní čistotu. Pravda, i Chammurabiho zákoník odsuzoval takové zlo, jako je cizoložství. Jeden článek v časopise „The Biblical Archaeologist“ poznamenává: „Na rozdíl od Babylóňanů a Asyřanů, kteří viděli v cizoložství jen zločin proti majetnickým právům manžela, zákonodárství Starého zákona považuje cizoložství za vážný prohřešek proti mravnosti.“