„A odnesl mě [anděl] v síle ducha do pustiny. A zahlédl jsem ženu, jak sedí na šarlatovém divokém zvířeti, které bylo plné rouhavých jmen a mělo sedm hlav a deset rohů.“ — Zjevení 17:3.

15. Jaké jsou rozdíly mezi divokým zvířetem ze Zjevení 13:1 a divokým zvířetem ze Zjevení 17:3?

¹⁵ Toto divoké zvíře má sedm hlav a deset rohů. Je to snad totéž divoké zvíře, které viděl Jan předtím a jež mělo také sedm hlav a deset rohů? (Zjevení 13:1) Není, v něčem se liší. Toto divoké zvíře je šarlatové a na rozdíl od předcházejícího divokého zvířete o něm není řečeno, že má diadémy. Nemá také rouhavá jména pouze na svých sedmi hlavách, ale je „plné rouhavých jmen“. Přesto však zde musí být nějaký vztah mezi tímto novým divokým zvířetem a mezi předcházejícím. Jejich podobnost je příliš nápadná, než aby mohla být náhodná.

16. Co je šarlatové divoké zvíře a co bylo řečeno o jeho účelu?

¹⁶ Co je tedy toto nové šarlatové divoké zvíře? Musí to být obraz divokého zvířete, který byl vytvořen na nátlak anglo–amerického divokého zvířete, jež má dva rohy jako beránek. Když byl obraz vytvořen, bylo tomuto dvourohému divokému zvířeti dovoleno dát obrazu divokého zvířete dech. (Zjevení 13:14, 15) Jan nyní vidí živý, dýchající obraz. Znázorňuje organizaci — Společnost národů, kterou dvourohé divoké zvíře uvedlo v život v roce 1920. Americký prezident Wilson měl představu, že by měla být tato Společnost „fórem k prosazení spravedlnosti pro všechny lidi a k tomu, aby byla navždy vyhlazena hrozba války“. Když byla po druhé světové válce vzkříšena v podobě Spojených národů, bylo podle jejich stanov jejich účelem „zachovat mezinárodní mír a bezpečnost“.

17. a) Jak je toto symbolické šarlatové divoké zvíře plné rouhavých jmen? b) Kdo jede na šarlatovém divokém zvířeti? c) Jak se babylónské náboženství již od počátku ztotožnilo se Společností národů a s jejím nástupcem?

¹⁷ Jak je toto symbolické divoké zvíře plné rouhavých jmen? V tom smyslu, že lidé vytvořili tuto mnohonárodní modlu jako náhražku Božího Království — aby dokázala to, čeho může podle Božích slov dosáhnout jedině Boží Království. (Daniel 2:44; Matouš 12:18, 21) Na Janově vidění je však pozoruhodné to, že Velký Babylón jede na tomto šarlatovém divokém zvířeti. V souladu s proroctvím se babylónské náboženství, především křesťanstvo, ztotožnilo se Společností národů a jejím nástupcem. Již 18. prosince 1918 přijala organizace známá dnes jako Národní rada církví Kristových v Americe deklaraci, v níž bylo mimo jiné řečeno: „Taková Společnost není pouze politicky prospěšná; je to spíše politické vyjádření Božího království na zemi. . . Církev může poskytnout ducha dobré vůle, bez něhož nemůže mít žádná Společnost národů trvání. . . Společnost národů je založena na evangeliu. Má stejný cíl jako evangelium, totiž ‚pokoj na zemi, dobrou vůli vůči lidem‘.“

18. Jak duchovenstvo křesťanstva podporovalo Společnost národů?

¹⁸ Na první straně listu San Francisco Chronicle z 2. ledna 1919 byl titulek: „Papež žádá o přijetí Wilsonovy Společnosti národů“. A 16. října 1919 byla senátu Spojených států předložena petice podepsaná 14 450 duchovními vedoucích denominací, jež vybízela senát, aby „ratifikoval pařížskou mírovou smlouvu obsahující úmluvu o Společnosti národů“. Ačkoli senát Spojených států tuto úmluvu neratifikoval, duchovenstvo křesťanstva dále bojovalo za Společnost národů. A jak začala tato Společnost existovat? Novinová zpráva ze Švýcarska z 15. listopadu 1920 říkala: „Zahájení prvního shromáždění Společnosti národů bylo oznámeno dnes dopoledne v jedenáct hodin vyzváněním všech kostelních zvonů v Ženevě.“

19. Co podnikla Janova třída, když se objevilo šarlatové divoké zvíře?

¹⁹ Podílela se snad Janova třída, jediná skupina na zemi, která dychtivě přijala přicházející mesiášské Království, s křesťanstvem na projevech úcty šarlatovému divokému zvířeti? Rozhodně ne. Na sjezdu Jehovova lidu v Cedar Pointu, Ohio, v neděli 7. září 1919 byla hlavním bodem veřejná přednáška „Naděje pro sklíčené lidstvo“. Následující den referoval list Star–Journal v Sandusky o tom, že J. F. Rutherford v proslovu k téměř 7 000 osobám „tvrdil, že Společnost národů jistě postihne Pánova nelibost . . ., protože duchovenstvo — katolické i protestantské —, které sice tvrdí, že zastupuje Boha, opustilo Boží plán a schválilo Společnost národů, přičemž ji přivítalo jako politické vyjádření Kristova království na zemi“.

20. Proč to bylo rouhání, když duchovenstvo vítalo Společnost národů jako „politické vyjádření Božího království na zemi“?

²⁰ Smutné selhání Společnosti národů mohlo být pro duchovenstvo znamením, že takové lidmi vytvořené útvary nemohou být částí Božího Království na zemi. Takové tvrzení je skutečně rouhání. Vyvolává zdání, jako by se Bůh účastnil tohoto kolosálního nepodařeného podniku, jakým se Společnost národů opravdu stala. O Bohu je řečeno, že ‚jeho činnost je dokonalá‘. Prostředkem, jímž Bůh přivodí mír a způsobí, aby se jeho vůle děla na zemi stejně jako v nebi, je Jehovovo nebeské Království pod vládou Kristovou — a ne nějaká hašteřící se skupina politiků, z nichž mnozí jsou ateisté. — 5. Mojžíšova 32:4; Matouš 6:10.

21. Co ukazuje, že velká nevěstka podporuje a obdivuje nástupce Společnosti národů, Spojené národy?

²¹ Co lze říci o nástupci Společnosti národů, o Spojených národech? Již od počátku jede velká nevěstka na zádech i tohoto útvaru, viditelně je s ním spojena a snaží se určovat jeho osud. Například při 20. výročí Spojených národů v červnu 1965 se shromáždili v San Francisku zástupci římskokatolické církve i východní ortodoxní církve společně s protestanty, židy, hinduisty, buddhisty a muslimy — údajně zastupující dvě miliardy obyvatel země —, aby dali slavnostně najevo Spojeným národům svou podporu a obdiv. Když papež Pavel VI. navštívil v říjnu 1965 Spojené národy, popsal je jako „největší ze všech mezinárodních organizací“ a dodal: „Národy země se obracejí ke Spojeným národům jako k poslední naději na svornost a mír.“ Další papežský návštěvník, papež Jan Pavel II., pronesl v říjnu 1979 proslov ke Spojeným národům, v němž řekl: „Doufám, že Spojené národy zůstanou navždy svrchovaným fórem míru a spravedlnosti.“ Stojí za povšimnutí, že Ježíši Kristu a Božímu Království papež ve svém proslovu věnoval jen velmi malou pozornost. Při své návštěvě Spojených států v září 1987, podle zprávy The New York Times, „Jan Pavel mluvil podrobně o kladné úloze Spojených národů při podporování . . . ‚nové celosvětové solidarity‘“.