„A odnesl mě [anděl] v síle ducha do pustiny. A zahlédl jsem ženu, jak sedí na šarlatovém divokém zvířeti, které bylo plné rouhavých jmen a mělo sedm hlav a deset rohů.“ — Zjevení 17:3.

17. a) Jak je toto symbolické šarlatové divoké zvíře plné rouhavých jmen? b) Kdo jede na šarlatovém divokém zvířeti? c) Jak se babylónské náboženství již od počátku ztotožnilo se Společností národů a s jejím nástupcem?

¹⁷ Jak je toto symbolické divoké zvíře plné rouhavých jmen? V tom smyslu, že lidé vytvořili tuto mnohonárodní modlu jako náhražku Božího Království — aby dokázala to, čeho může podle Božích slov dosáhnout jedině Boží Království. (Daniel 2:44; Matouš 12:18, 21) Na Janově vidění je však pozoruhodné to, že Velký Babylón jede na tomto šarlatovém divokém zvířeti. V souladu s proroctvím se babylónské náboženství, především křesťanstvo, ztotožnilo se Společností národů a jejím nástupcem. Již 18. prosince 1918 přijala organizace známá dnes jako Národní rada církví Kristových v Americe deklaraci, v níž bylo mimo jiné řečeno: „Taková Společnost není pouze politicky prospěšná; je to spíše politické vyjádření Božího království na zemi. . . Církev může poskytnout ducha dobré vůle, bez něhož nemůže mít žádná Společnost národů trvání. . . Společnost národů je založena na evangeliu. Má stejný cíl jako evangelium, totiž ‚pokoj na zemi, dobrou vůli vůči lidem‘.“

18. Jak duchovenstvo křesťanstva podporovalo Společnost národů?

¹⁸ Na první straně listu San Francisco Chronicle z 2. ledna 1919 byl titulek: „Papež žádá o přijetí Wilsonovy Společnosti národů“. A 16. října 1919 byla senátu Spojených států předložena petice podepsaná 14 450 duchovními vedoucích denominací, jež vybízela senát, aby „ratifikoval pařížskou mírovou smlouvu obsahující úmluvu o Společnosti národů“. Ačkoli senát Spojených států tuto úmluvu neratifikoval, duchovenstvo křesťanstva dále bojovalo za Společnost národů. A jak začala tato Společnost existovat? Novinová zpráva ze Švýcarska z 15. listopadu 1920 říkala: „Zahájení prvního shromáždění Společnosti národů bylo oznámeno dnes dopoledne v jedenáct hodin vyzváněním všech kostelních zvonů v Ženevě.“

20. Proč to bylo rouhání, když duchovenstvo vítalo Společnost národů jako „politické vyjádření Božího království na zemi“?

²⁰ Smutné selhání Společnosti národů mohlo být pro duchovenstvo znamením, že takové lidmi vytvořené útvary nemohou být částí Božího Království na zemi. Takové tvrzení je skutečně rouhání. Vyvolává zdání, jako by se Bůh účastnil tohoto kolosálního nepodařeného podniku, jakým se Společnost národů opravdu stala. O Bohu je řečeno, že ‚jeho činnost je dokonalá‘. Prostředkem, jímž Bůh přivodí mír a způsobí, aby se jeho vůle děla na zemi stejně jako v nebi, je Jehovovo nebeské Království pod vládou Kristovou — a ne nějaká hašteřící se skupina politiků, z nichž mnozí jsou ateisté. — 5. Mojžíšova 32:4; Matouš 6:10.

21. Co ukazuje, že velká nevěstka podporuje a obdivuje nástupce Společnosti národů, Spojené národy?

²¹ Co lze říci o nástupci Společnosti národů, o Spojených národech? Již od počátku jede velká nevěstka na zádech i tohoto útvaru, viditelně je s ním spojena a snaží se určovat jeho osud. Například při 20. výročí Spojených národů v červnu 1965 se shromáždili v San Francisku zástupci římskokatolické církve i východní ortodoxní církve společně s protestanty, židy, hinduisty, buddhisty a muslimy — údajně zastupující dvě miliardy obyvatel země —, aby dali slavnostně najevo Spojeným národům svou podporu a obdiv. Když papež Pavel VI. navštívil v říjnu 1965 Spojené národy, popsal je jako „největší ze všech mezinárodních organizací“ a dodal: „Národy země se obracejí ke Spojeným národům jako k poslední naději na svornost a mír.“ Další papežský návštěvník, papež Jan Pavel II., pronesl v říjnu 1979 proslov ke Spojeným národům, v němž řekl: „Doufám, že Spojené národy zůstanou navždy svrchovaným fórem míru a spravedlnosti.“ Stojí za povšimnutí, že Ježíši Kristu a Božímu Království papež ve svém proslovu věnoval jen velmi malou pozornost. Při své návštěvě Spojených států v září 1987, podle zprávy The New York Times, „Jan Pavel mluvil podrobně o kladné úloze Spojených národů při podporování . . . ‚nové celosvětové solidarity‘“.

[Rámeček na straně 244]

‚Rouhavá jména‘

Když dvourohé divoké zvíře podnítilo po první světové válce vznik Společnosti národů, jeho mnozí náboženští milovníci se okamžitě snažili poskytnout tomuto kroku náboženské posvěcení. Tak byla tato nová mírová organizace ‚naplněna rouhavými jmény‘.

„Křesťanství může poskytnout dobrou vůli, dynamickou sílu, která stojí za Společností [národů], a tak může ze smlouvy, jež je cárem papíru, učinit nástroj Božího království.“ — The Christian Century, USA, 19. června 1919, s. 15.

„Záměrem Společnosti národů je rozšířit do mezinárodních vztahů myšlenku Božího království jakožto světa pořádku a dobré vůle. . . Právě za to se modlí všichni křesťané, když říkají: ‚Přijď tvé království‘.“ — The Christian Century, USA, 25. září 1919, s. 7.

„Tmelem Společnosti národů je Kristova krev.“ — Dr. Frank Crane, protestantský kazatel, USA.

„[Národní] rada [kongregačních církví] podporuje smlouvu [Společnosti národů] jako jediný politický nástroj, který je nyní k dispozici a jímž může být v záležitostech národů duch Ježíše Krista uveden v širším měřítku do praxe.“ — The Congregationalist and Advance, USA, 6. listopadu 1919, s. 642.

„Konference vyzývá všechny metodisty, aby zastávali a všestranně podpořili ideály [Společnosti národů], vyjádřené představou Boha Otce a Božích pozemských dětí.“ — Wesleyská metodistická církev, Británie.

„Když uvážíme cíle, možnosti a předsevzetí této úmluvy, vidíme, že obsahuje jádro učení Ježíše Krista: Boží království a jeho spravedlnost. . . Není to nic menšího.“ — Kázání arcibiskupa z Canterbury při zahájení shromáždění Společnosti národů v Ženevě 3. prosince 1922.

„Společnost národů má v této zemi stejné svaté právo jako kterákoli jiná humanitární misionářská společnost, protože je nyní nejúčinnějším prostředkem vlády Krista jako Knížete pokoje mezi národy.“ — Dr. Garvie, kongregacionalistický kazatel, Británie.