„A uctívali draka, protože dal divokému zvířeti autoritu, a uctívali divoké zvíře slovy: ‚Kdo je jako to divoké zvíře a kdo s ním může vést bitvu?‘“ (Zjevení 13:4) Když byl Ježíš zde na zemi, tvrdil Satan, že má moc nad všemi královstvími země. Ježíš to nepopíral; on sám se zmínil o Satanovi jako o panovníkovi světa a odmítl účastnit se tehdejší politiky. Jan později napsal pravým křesťanům: „Víme, že pocházíme z Boha, ale celý svět leží v moci toho ničemného.“ (1. Jana 5:19; Lukáš 4:5–8; Jan 6:15; 14:30) Satan dává autoritu divokému zvířeti a činí to na základě nacionalismu. A tak místo aby bylo lidstvo spojeno pouty zbožné lásky, je rozděleno kmenovou, rasovou a národnostní pýchou. Velká většina lidí v základě uctívá tu část divokého zvířete, která má moc v zemi, v níž tito lidé náhodou žijí. Tak získává celé zvíře obdiv a stává se předmětem uctívání.

20. a) V jakém smyslu uctívají lidé divoké zvíře? b) Proč se křesťané, kteří uctívají Jehovu Boha, neúčastní takového uctívání divokého zvířete a čí příklad následují?

²⁰ Uctívání v jakém smyslu? V tom smyslu, že je láska k vlasti považována za důležitější než láska k Bohu. Většina lidí miluje zem, v níž se zrodili. Jako dobří občané si i praví křesťané váží panovníků a symbolů země, kde přebývají, poslouchají zákony a kladně přispívají k blahu své obce a svých sousedů. (Římanům 13:1–7; 1. Petra 2:13–17) Nemohou však věnovat slepou oddanost jedné zemi v neprospěch všech ostatních. „Je to naše vlast, ať je v právu nebo neprávu“ — to není křesťanské učení. Křesťané, kteří uctívají Jehovu Boha, se tedy nemohou podílet na hrdém vlasteneckém uctívání kterékoli části divokého zvířete, protože by to znamenalo uctívat draka — zdroj autority tohoto zvířete. Nemohou se s obdivem ptát: „Kdo je jako to divoké zvíře?“ Řídí se naopak příkladem Michaelovým — jehož jméno znamená „Kdo je jako Bůh?“ — a podporují Jehovovu univerzální svrchovanost.

A tak od konce roku 1914 až do roku 1918, kdy se válčící národy doslova navzájem trhaly jako divoká zvířata, byli občané těchto národů nuceni uctívat divoké zvíře, věnovat se náboženství v podobě nacionalismu a dokonce ochotně umírat za svou zem.

Toto symbolické dvourohé divoké zvíře se skládá ze dvou současně existujících, nezávislých, ale spolupracujících politických mocí. Jeho dva rohy, které má „jako beránek“, naznačují, že se tváří jako mírné a neútočné a že má jakoby osvícenou formu vlády, k níž by se měl obrátit celý svět.

Nepovzbuzuje k podřízenosti Božímu Království pod panstvím Božího Beránka, ale naopak podporuje zájmy Satana, velkého draka. Podporuje národnostní rozpory a nenávist, jež pomáhají k uctívání prvního divokého zvířete.c

A bylo mu dáno, aby dalo dech obrazu divokého zvířete, aby obraz divokého zvířete mluvil i působil zabíjení všech těch, kteří by nijak neuctívali obraz divokého zvířete.“ — Zjevení 13:14, 15.

29. a) K čemu má sloužit obraz divokého zvířete a kdy byl vytvořen tento obraz? b) Proč není obraz divokého zvířete neživou sochou?

²⁹ Co je tento „obraz divokého zvířete“ a k čemu slouží? Jeho účelem je podporovat uctívání sedmihlavého divokého zvířete, jehož je obrazem, a tak vlastně udržovat existenci tohoto divokého zvířete. Tento obraz je vytvořen poté, co se sedmihlavé divoké zvíře zotavilo ze své rány mečem, to znamená po konci první světové války. Není to neživá socha, jakou například postavil Nebukadnecar na rovinách Dura. (Daniel 3:1) Dvourohé divoké zvíře vdechuje do tohoto obrazu život, aby tento obraz žil a plnil ve světových dějinách určitou úlohu.