Posedlost krásou

MARTINAa je schopná mladá žena pocházející z láskyplné rodiny. Přesto ale není šťastná. Proč? Není spokojená se svým vzhledem. Členové rodiny se jí sice snaží dodávat sebedůvěru, ale Martina si myslí, že vůbec není hezká, a bývá z toho sklíčená.

Jirka pochází ze slušné rodiny a zdá se, že má všechny předpoklady k tomu, aby byl šťastný. Má ale pocit, že nikdy nenajde partnerku. Proč? Jirka si myslí, že je nezajímavý, nebo dokonce ošklivý. Je přesvědčen, že se nemůže líbit žádné ženě, která za něco stojí.

Osmiletému Lukášovi se ve škole líbí a je poměrně společenský. Rád si hraje se spolužáky, ale často pláče, protože se mu posmívají. Říkají mu, že je tlustý.

Nejsou to pouze ojedinělé případy. A říci, že u Martiny, Jirky i Lukáše se jedná o problém se sebeúctou, by bylo zjednodušením celé záležitosti. Fakt je, že nikomu není příjemné, když jej kvůli vzhledu druzí odmítají.

Současným trendem však je přikládat vzhledu mimořádný význam. Často se zdá, že úspěch závisí na tom, zda člověk dobře vypadá. Například vzniká dojem, že ti nejatraktivnější lidé dostanou na trhu práce více příležitostí. Pilar Muriedasová, jedna z ředitelek organizace Latin-American and Caribbean Women’s Health Network, říká, že v případě žen „je dobrý vzhled základním předpokladem úspěchu“. A podle dr. Laury Martínezové ženy dobře vědí, že „o tom, zda získají zaměstnání, rozhodne v konečném důsledku to, jak vypadají“.

Avšak touhou mít „dokonalé“ tělo nejsou posedlé jen ženy. I řada mužů je ochotna udělat pro získání krásy velmi mnoho — hladovějí nebo se podrobují bolestivým operacím, aby měli co nejkrásnější obličej nebo postavu. Stojí takové úsilí za to? A je s tím spojeno nějaké nebezpečí?

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 3]

Tělesný vzhled může ovlivnit to, jaké možnosti člověk dostává

Osidla honby za krásou

PODLE jakých kritérií se hodnotí skutečná krása? „Krása je v očích hledícího,“ říká jedno přísloví. Posuzování krásy je pokládáno za velmi subjektivní. Navíc všeobecný názor na to, co je krásné, se značně liší v závislosti na kultuře a historickém období.

Jeffery Sobal, profesor v oboru výživy na Cornellově univerzitě v USA, upozorňuje: „Téměř v každé společnosti byla během 19. století tloušťka dokladem dobrého společenského postavení. Kypré tvary byly znakem blahobytu a zdraví, kdežto hubenost znamenala, že dotyčný člověk je příliš chudý na to, aby se mohl dosyta najíst.“ Toto pojetí se odráží i v dílech mnoha tehdejších umělců, protože jejich modely — převážně ženy — měly statné paže, stehna, hýždě i boky. A mnohdy se jednalo o portréty skutečných lidí, kteří byli pokládáni za vzor krásy.

Takový přístup je patrný dodnes, i když krása znamená víc než jen být tlustý či hubený. Tloušťka je například vysoce ceněna v některých kulturách jižního Pacifiku. V určitých oblastech Afriky jsou mladé dívky, budoucí nevěsty, posílány na takzvané výkrmné farmy, kde dostávají velké množství tučných jídel, přičemž panuje představa, že se tak stanou atraktivnějšími. Jistý majitel nočního klubu v Nigérii říká: „Běžná Afričanka je statná . . . Je to její druh krásy. Patří to k naší kultuře.“ I v mnoha tradičních kulturách Latinské Ameriky je robustnost pokládána za znak blahobytu a úspěchu.

Avšak na mnoha jiných místech platí pravý opak. Jak to? Někteří lidé říkají, že obchodování a industrializace vedly k lepšímu zásobování a široké distribuci potravin, takže i „nižší“ třídy mohly jíst to, co dříve bylo výsadou bohatých. Obdiv ke korpulentnosti se postupně vytrácel. Navíc některá náboženství spojovala nadváhu s nenasytností, čímž se korpulentnost dostávala do negativního světla. Názory lidí také ovlivnily vědecké objevy, které se týkaly zdravotních rizik vyplývajících z obezity. Tyto a další faktory přispěly k tomu, že se pojetí krásy změnilo. Velká část světa již několik desetiletí pokládá za ideál krásy vyhublost.

Lví podíl na propagaci takového uvažování mají média. Lidé, kteří se objevují na reklamních billboardech a v televizi, mají obvykle hubené a vypracované tělo. Jejich vzhled má navozovat pocit jistoty a úspěšnosti. Totéž platí v případě filmových a televizních hvězd.

Jaký vliv to ale má na běžné lidi, včetně mladistvých? Nedávno vyšel jeden článek o tělesném vzhledu, kde se uvádí, že „když průměrná Američanka končí střední školu, strávila před televizí 22 000 hodin“. Po celou tu dobu byla bombardována záběry nádherných žen, které mají „dokonalá“ těla. Článek dodává: „Opakovaným předkládáním těchto záběrů si ženy vytvoří asociaci mezi ideálním tělem a prestiží, štěstím, láskou a úspěchem.“ Když vidí v časopisech takové fotografie modelek, nemůžeme se divit, že v jednom průzkumu 47 procent dívek prohlásilo, že musí zhubnout, ačkoli jen 29 procent mělo nadváhu.

Na pojetí krásy má také silný vliv módní průmysl. Venezuelská modelka Jennifer, která pracuje v Mexico City, říká: „Úkolem modelky je dobře vypadat, a to dnes znamená být hubená.“ Francouzská modelka Vanessa k tomu dodává: „Ve své podstatě se od vás hubenost až tak nevyžaduje, ale vyžadujete ji od sebe vy sami. Je to celosvětový trend.“ Při jednom průzkumu 69 procent dívek uvedlo, že modelky v časopisech ovlivnily jejich představu o tom, jak vypadá krásné tělo.

Pro „ideální stavbu těla“ však mají slabost nejen ženy. V mexických novinách El Universal bylo uvedeno: „Nikdy dříve nebylo na trhu tolik kosmetických výrobků pro muže.“

„Dokonalý vzhled“ — Dokonalý výsledek?

Mnozí lidé usilují o „dokonalý vzhled“ nebo chtějí alespoň vypadat co nejlépe, a proto podstupují kosmetické operace. V tomto odvětví medicíny se objevují nové a nové formy léčebných prostředků i technik a jsou pro lidi stále dostupnější. Co vlastně vedlo ke vzniku kosmetické chirurgie?

Podle díla Encyclopædia Britannica vznikly techniky plastické chirurgie po první světové válce. Lékaři se tehdy snažili odstranit znetvoření způsobená válečnými zraněními. Od té doby se tyto postupy využívají k nápravě těžkého tělesného postižení v důsledku popálenin, úrazů a vrozených abnormalit. Uvedená encyklopedie však připouští, že kosmetická chirurgie je často „prováděna výhradně s cílem zlepšit vzhled u jinak zcela zdravých osob“. Je například možné změnit tvar a velikost nosu, zmenšit uši, vyhladit kůži na obličeji i krku a odstranit nadbytečný tuk z oblasti břicha a hýždí. Velikost některých tělesných partií lze také zvětšit, a dokonce je možné dát pupku „atraktivnější“ vzhled.

Co tedy v případě zdravých lidí, kteří jsou kvůli zlepšení svého vzhledu ochotni podstoupit určitá rizika? Jaké nebezpečí jim hrozí? Angel Papadopulos, tajemník mexické společnosti pro plastickou, estetickou a rekonstrukční chirurgii, vysvětluje, že lidé provádějící tyto zákroky někdy nejsou dostatečně vyškoleni, a mohou tak způsobit značné škody. Na některých klinikách jsou pacientům podávány nebezpečné látky, jež mají vést k vylepšení postavy. Začátkem roku 2003 jedny noviny uvedly, že neprofesionální přístup v kosmetických salonech vedl na Kanárských ostrovech ke skandálu, protože stovkám žen byly provedeny nebezpečné operace.a

Do honby za „dokonalým vzhledem“ mohou zabřednout i muži. Někteří tráví mnoho hodin v posilovně a prakticky veškerý volný čas využívají k tomu, aby co nejlépe vyformovali svou postavu. Časopis Milenio píše: „Touha cvičit má z dlouhodobého hlediska za následek, že společenská aktivita a přátelské vztahy těchto lidí trpí.“ Nutkání dosáhnout svalnatého vzhledu vede mnohé dokonce k tomu, že užívají látky škodlivé pro tělo, včetně steroidů.

Posedlost osobním vzhledem vedla u některých mladých žen ke vzniku poruchy příjmu potravy, jako je například bulimie nebo anorexie. Někdy ženy používají prostředky na hubnutí, jež slibují mimořádné výsledky ve velmi krátkém čase, avšak nejsou vyzkoušeny uznávanými zdravotnickými institucemi. Užívání takových výrobků může mít za následek velké zdravotní problémy.

Posedlost vzhledem je spojena nejen s tělesnými riziky. Doktorka Katherine Phillipsová z Brown University v USA říká, že u těch, kdo se nadměrně zabývají svým tělesným vzhledem, může vzniknout psychická porucha, které se říká dysmorfofobie. Tito lidé jsou posedlí domnělými nedostatky svého vzhledu. Tato porucha se objevuje u každého padesátého člověka. Doktorka dodává, že postižení lidé „mohou být natolik přesvědčeni o své ošklivosti, že se izolují od přátel i blízkých“, a „může u nich vzniknout deprese a sebevražedné tendence“. Doktorka Phillipsová cituje případ jedné hezké dívky, která měla lehkou formu akné, ale byla přesvědčena, že její tvář je plná jizev. Odmítala chodit na veřejnost, což mělo za následek, že skončila jen se základním školním vzděláním.

Je to, jak člověk vypadá, opravdu tak důležité, aby kvůli dosažení „dokonalého vzhledu“ obětoval své duševní i tělesné zdraví? Existuje nějaký důležitější druh krásy, o nějž bychom měli usilovat?

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 5]

Při průzkumu 69 procent dívek uvedlo, že jejich pojetí krásného těla je ovlivněno modelkami, které se objevují v časopisech

[Obrázek na straně 4]

Reklama má výrazný vliv na to, co je pokládáno za tělesnou krásu

[Obrázek na straně 6]

Někteří lidé si rozsáhlou plastickou operací poškodili zdraví

[Obrázky na straně 7]

Někdo věnuje dosažení žádoucího vzhledu velké úsilí

Nejdůležitější druh krásy

LIDÉ vyhledávají společnost těch, kdo jsou pro ně přitažliví. Díky čemu se ale člověk stává přitažlivým? Vždyť vrozené rysy můžete změnit jen do určité míry. Navíc, tělesná krása je pomíjivá, protože nikdo z nás nemůže uniknout chátrání, které je způsobeno stárnutím a nemocemi. Existuje vůbec nějaký druh krásy, která by byla skutečně důležitá, trvalá a dosažitelná?

Důležitost vnitřní krásy

V Bibli nacházíme ujištění, že náš Stvořitel, Jehova Bůh, si velmi cení vnitřní krásy. Podívejme se na některé příklady.

Když Jehova Bůh řekl proroku Samuelovi, aby mezi Jišaiovými syny vybral toho, který se stane králem v Izraeli, proroka nejdřív zaujal pohledný Eliab. „Jistě teď stojí před Jahvem jeho Pomazaný,“ řekl Samuel. Ale Bůh mu odpověděl: „Nehleď na zevnějšek, ani na vysoký vzrůst. Cením si ho jen málo, protože Bůh se nedívá tak, jako člověk. Člověk, ten soudí podle vnějších znaků, ale Jahve jen podle srdce.“ (1. Samuelova 16:6, 7, Šrámek)

Ukázalo se, že vyvoleným králem je nejmladší syn David. Je o něm sice řečeno, že měl ‚krásné oči‘ a byl „sličného vzhledu“, ale pravděpodobně neměl tak působivý zevnějšek jako jeho dospělí bratři. Nicméně „od toho dne dál začal na Davida působit Jehovův duch“. Ačkoli byl nedokonalý a dopustil se několika závažných chyb, prokázal, že má dobré srdce, a sloužil Bohu věrně až do konce života. (1. Samuelova 16:12, 13) Nepochybně se Bohu líbil především pro svou vnitřní krásu.

Uvažujme naproti tomu o Absalomovi, jednom z Davidových synů. Ukázalo se, že ačkoli měl krásný vzhled, byl to záporný typ člověka. V Bibli je o něm řečeno: „Ve srovnání s Absalomem se v celém Izraeli neprokázal být muž tak krásný, aby byl tolik chválen. Od chodidla nohy po temeno hlavy se na něm neprokázala být vada.“ (2. Samuelova 14:25) Jeho ctižádost jej však podnítila k tomu, že se vzbouřil proti svému otci a chtěl se zmocnit trůnu. Dokonce znásilnil jeho konkubíny. Přivodil si tím Boží hněv a bolestivou smrt. (2. Samuelova 15:10–14; 16:13–22; 17:14; 18:9, 15)

Je pro vás Absalom jako člověk přitažlivý? Pochopitelně, že ne. Vždyť se choval odporně. Mimořádná tělesná krása nemohla vyvážit jeho opovážlivé a zrádné jednání ani zabránit jeho zkáze. Naproti tomu se Bible zmiňuje o mnoha moudrých, přitažlivých lidech, ale přitom vůbec nemluví o jejich tělesném vzhledu. Je tedy jasné, že to, na čem záleží nejvíce, je vnitřní krása.

Vnitřní krása je přitažlivá

Může vnitřní krása přitahovat jiné lidi? Georgina, která je vdaná skoro deset let, říká: „Celá ta léta mě k manželovi přitahuje to, že je ke mně upřímný a jedná se mnou čestně. Nejdůležitější pro něj je, aby se líbil Bohu. Proto jedná ohleduplně a láskyplně. Bere na mě ohled při každém rozhodnutí. Cítím, že si mě váží. Vím, že mě opravdu miluje.“

Daniel, který se oženil v roce 1987, říká: „Moje manželka je pro mě krásná. Přitahuje mě nejen po fyzické stránce, ale mám ji stále raději i pro její osobnost. Vždy myslí na druhé lidi a velmi se snaží, aby se cítili dobře. Má vynikající křesťanské vlastnosti. Jsem s ní moc rád.“

V tomto povrchním světě je nutné nezaměřovat se na vnější dojem. Musíme si uvědomit, že dosáhnout „dokonalého“ vzhledu je nesnadné, ne-li dokonce nemožné, a navíc to má jen velmi malou hodnotu. Je ale možné rozvíjet žádoucí vlastnosti, které přispívají k vnitřní kráse. V Bibli je řečeno: „Půvab může být falešný a krása může být marná; ale žena, která se bojí Jehovy, ta si opatří chválu.“ Bible však uvádí také varování: „Jako zlatý nosní kroužek v rypáku prasete, taková je žena, která je hezká, ale odvrací se od rozumnosti.“ (Přísloví 11:22; 31:30)

Boží slovo nám pomáhá, abychom oceňovali ‚utajeného člověka srdce v neporušitelném šatu tichého a mírného ducha, který má velkou hodnotu v Božích očích‘. (1. Petra 3:4) Taková vnitřní krása je totiž daleko důležitější než krása tělesná. A je dosažitelná pro každého.

[Obrázky na straně 8 a 9]

Dobré vlastnosti mohou člověka zkrášlit více než jakékoli tělesné zušlechťování