ZVONEK

Dutý kovový předmět. Tento nástroj má obvykle tvar hrušky nebo obráceného poháru, a když se do něj udeří, vydává pronikavý tón.

První zmínka o zvoncích je v Bibli v souvislosti se službou ve svatostánku, a to ve 2. Mojžíšově, kde se hebrejské slovo pa·ʽamónʹ vyskytuje sedmkrát. Na lemu modrého bezešvého oděvu velekněze byly připevněny zlaté zvonky, které se střídaly s granátovými jablky vyrobenými z modrého, červenofialového a šarlatového materiálu. (2Mo 28:33–35; 39:25, 26)

V Zecharjášovi 14:20 je hebrejské slovo mecil·lahʹ použito k označení zvonců na postrojích koní. Tento výraz pochází z kořene, jenž znamená „znít“. (1Sa 3:11) To, že na koňských zvoncích mají být vyryta slova „Svatost patří Jehovovi“, totiž stejná slova, jaká byla na „zářící destičce“ připevněné k turbanu izraelského velekněze, by mohlo znamenat, že si všichni budou uvědomovat Jehovovu svatost. (2Mo 39:30, 31; srovnej Ze 14:21.)