Jeden mladý zájemce se přišel podívat do odbočky v Mexiku. Když pozoroval, s jakým nasazením a radostí tam lidé slouží Jehovovi, zeptal se: „Co musím udělat pro to, abych tady mohl pracovat i já?“ Bylo mu řečeno: „Nejdřív se musíš dát pokřtít, a pak bude dobré, abys sloužil jako průkopník.“ Onen mladý muž si ta slova vzal k srdci a o dva roky později byl do betelu v Mexiku pozván. Nyní tam slouží už 20 let.

Mnozí do betelu přicházejí, aniž mají nějaké konkrétní vzdělání nebo mimořádné schopnosti. Tak to bylo i v případě Abela, který již 15 let slouží v betelu v Mexiku. Vypráví: „Betel je pro mě v mnoha ohledech opravdu dobrá škola. Naučil jsem se obsluhovat velmi složité tiskové stroje. Vím, že s takovými znalostmi bych mimo betel vydělal spoustu peněz, ale nikdy bych neměl to, co mám tady — spokojený a smysluplný život bez stresu a soutěživosti, které jsou tak běžné na pracovištích, kde jde hlavně o peníze. Myslím, že jsem tu získal to nejlepší možné vzdělání, díky němuž jsem duchovně a lidsky vyzrál. Takový užitek by mi nepřinesla ani ta nejlepší vysoká škola.“