Pouhé sepsání náboženské knihy, která se uchovala po staletí a která má cenu v očích miliónů, nedokazuje ovšem její božský původ. Musí nést jasné a průkazné stopy božského autorství, dokazující, že byla inspirována Bohem. Pečlivé zkoumání Bible přesvědčí upřímného člověka, že Bible takové znaky opravdu má.

3, 4. V jaké podobě byla Bible původně sepsána a kdy byla rozdělena do kapitol a veršů?

³ Bible byla původně sepsána v hebrejštině, aramejštině a řečtině a v té podobě, jak ji dnes známe, má šedesát šest knih. Přesný počet knih sám o sobě není významný (některé knihy mohou být spojeny nebo ponechány samostatně), a není významné ani určité pořadí, ve kterém následují. Knihy zůstávaly jako oddělené svitky ještě dlouho po tom, kdy biblický kánon neboli soupis inspirovaných knih byl uzavřen, a nejstarší soupisy se liší co do pořadí, ve kterém jsou knihy uvedeny. Co je ale velmi důležité, je skutečnost, které knihy jsou do Bible zahrnuty. Ve skutečnosti jen ty knihy, které dnes do kánonu patří, jasně splňují všechny znaky inspirovanosti. Snahy zařadit do Bible i jiné spisy vyvolávaly odedávna odpor.

7. Kdo byli někteří pisatelé Hebrejských písem a jaké požadavky pro pravé proroky všichni splňovali?

⁷ Ve světle vnitřních důkazů je nepochybné, že Mojžíšovy spisy byly inspirovány Bohem. Nebyla to Mojžíšova myšlenka, aby se stal vůdcem Izraelitů. Mojžíš tento návrh nejprve odmítl. (2. Mojž. 3:10, 11; 4:10–14) To Bůh sám pozvedl Mojžíše a dal mu zázračné síly. I kněží, kteří pěstovali magii, museli uznat, že to, co Mojžíš dělal, pochází od Boha. (2. Mojž. 4:1–9; 8:16–19) V poslušnosti Božích příkazů a v síle svatého ducha byl Mojžíš pohnut k tomu, aby nejprve mluvil a pak sepsal část Bible. (2. Mojž. 17:14) Po Mojžíšově smrti byly připojeny spisy Jozua, Samuela, Gada a Natana. (Jozue, Soudci, Rut, 1. a 2. Samuelova) Králové David a Šalomoun rovněž přispěli k rozrůstajícímu se kánonu Svatých písem. Pak přišli proroci od Jonáše k Malachiášovi a každý přispěl k biblickému kánonu. Každý z nich musel také odpovídat požadavkům pro pravé proroky, jak je vymezil Jehova: Mluvili v Jehovově jménu, jejich proroctví se plnila a obraceli lid k Jehovovi. — 5. Mojž. 13:1–3; 18:20–22.

8. Jaký je nejpádnější důkaz kanonicity Hebrejských písem?

⁸ Jako Jehova inspiroval muže ke psaní, tak pochopitelně i zařídil, aby tyto inspirované spisy byly shromážděny. Podle židovské tradice vykonaly tuto práci ruce Ezrovy, když se židovští vystěhovalci znovu usídlili v Judeji. Ezra byl způsobilý pro tuto práci, protože byl sám jedním z inspirovaných biblických pisatelů a knězem a také ‚zručným opisovačem v Mojžíšově zákoně‘. (Ezr 7:1–11) Kánon Hebrejských písem byl pevně stanoven koncem pátého století př. n. l. Obsahoval tytéž spisy, které máme dnes a které jsou nyní rozděleny na třicet devět knih. Žádný koncil nebo lidská rada je neučinily kanonickými; od samého počátku měly božské schválení. Nejpádnějším svědectvím o kanonicitě Hebrejských písem jsou nezpochybnitelná slova Ježíše Krista a pisatelů Křesťanských řeckých písem. Ačkoli volně používali inspirovaných Hebrejských písem, nikdy necitovali z apokryfních knih. — Luk. 24:44, 45.

9, 10. Jaké máme ujištění, že knihy Křesťanských řeckých písem skutečně patří do biblického kánonu?

⁹ Sepsání a shromáždění dvaceti sedmi knih Křesťanských řeckých písem bylo podobné. Kristus „dal dary v podobě lidí“, ano, „dal některé jako apoštoly, některé jako proroky, některé jako evangelisty, některé jako pastýře a učitele“. (Ef. 4:8, 11–13) Pod působením Božího svatého ducha oznámili křesťanskému sboru pravé nauky. Ježíš své apoštoly ujistil, že Boží duch jim pomůže tím, že je bude vyučovat a vést a vyvolá v jejich mysli věci, které od něho slyšeli, a také jim odhalí budoucí věci. (Jan 14:26; 16:13) To zaručuje jejich evangeliím věrohodnost a přesnost.

¹⁰ Skutečnou zkouškou kanonicity však není to, kolikrát nebo kterým neapoštolským pisatelem byla nějaká kniha citována. Obsah knihy samotné musí poskytnout podklady pro to, že je výtvorem svatého ducha. Proto nemůže podporovat pověrčivost, démonismus nebo uctívání tvorů. Musí být v naprostém souladu s ostatními částmi Bible. Každá kniha musí odpovídat božskému „vzoru zdravých slov“ a shodovat se s naukami Ježíše. (2. Tim. 1:13) Apoštolové jednoznačně mluvili s božskou autoritou. Díky svatému duchu měli schopnost ‚rozlišovat, zda inspirované výroky‘ pocházely od Boha, nebo ne. (1. Kor. 12:4, 10) Se smrtí Jana, posledního apoštola, tento spolehlivý řetěz božsky inspirovaných mužů skončil. A tak byl biblický kánon uzavřen Zjevením, Janovým evangeliem a jeho dopisy. Šedesát šest knih naší Bible dosvědčuje svým souladem její jedinečnost a doporučuje nám ji jako skutečné Jehovovo slovo inspirované pravdy.