Russell a jeho společníci po celá desetiletí ohlašovali, že v roce 1914 skončí časy pohanů. Vyvolalo to velké očekávání. C. T. Russell míval kritický postoj k těm, kteří stanovili různá data pro Pánův návrat, například k Williamu Millerovi a k některým adventistickým skupinám. Avšak od doby svého někdejšího společenství s Nelsonem Barbourem byl přesvědčen, že existuje přesná chronologie založená na Bibli a že ukazuje na rok 1914 jako na konec časů pohanů.

Jak se ten významný rok blížil, badatelé Bible byli plni očekávání. Ale ne všechno, co očekávali, bylo výslovně řečeno v Písmu.

Velké naděje

Dne 28. června 1914 byl vražednou kulkou sražen rakousko-uherský arcivévoda František Ferdinand. Vražda vedla k vypuknutí Velké války, jak se původně říkalo první světové válce. Boje začaly v srpnu 1914, kdy Německo vpadlo do Belgie a Francie. Na podzim toho roku již probíhala krvavá lázeň.

„Časy pohanů skončily; jejich králové měli svůj den!“ To zvolal bratr Russell, když ráno v pátek 2. října 1914 vstoupil do jídelny brooklynského ústředí Watch Tower Society. Zavládlo velké vzrušení. Většina přítomných po léta vzhlížela k roku 1914. Co však přinese konec časů pohanů?

Zuřila první světová válka, a v té době panoval názor, že tato válka vede k období celosvětové anarchie, které vyústí v konec nynějšího systému věcí. K roku 1914 se vztahovaly i jiné naděje. Alexander H. Macmillan, který byl pokřtěn v září 1900, později vzpomínal: „Několik z nás si zcela vážně myslelo, že během prvního říjnového týdne půjdeme do nebe.“a Ano, při vzpomínce na ono ráno, kdy Russell ohlásil konec časů pohanů, Macmillan přiznal: „Byli jsme velmi vzrušeni, a nebyl bych se divil, kdybychom se v tom okamžiku prostě začali zvedat a kdyby se onen výrok stal signálem k výstupu do nebe — ale nic takového se samozřejmě nestalo.“

Nesplněné očekávání ohledně návratu Pána Ježíše způsobilo, že v 19. století mnozí následovníci Williama Millera a různé adventistické skupiny ztratili víru. Ale jak to bylo s badateli Bible spojenými s Russellem? Působila snad předtím na některé přitažlivě spíše představa vlastní brzké záchrany než láska k Bohu a silná touha činit jeho vůli?

‚Bratře Russelle, nebyl jsi zklamán?‘

Bratr Russell již dlouho povzbuzoval badatele Bible, aby zůstávali bdělí a byli odhodláni pokračovat v Pánově díle, i kdyby vyvrcholení nenastalo tak brzy, jak snad očekávali.

Minul říjen 1914 a C. T. Russell a jeho společníci byli stále na zemi. Pak minul říjen 1915. Byl snad Russell zklamán? Ve Strážné věži z 1. února 1916 (angl.) napsal: „Zeptáte se mě: ‚Ale bratře Russelle, co si myslíš o čase naší proměny? Nebyl jsi zklamán, že nepřišla tehdy, kdy jsme doufali, že přijde?‘ Ne, odpovídáme, nebyli jsme zklamáni. . . Bratří, ti z nás, kteří mají správný postoj k Bohu, nejsou zklamáni žádným jeho uspořádáním. Nepřáli jsme si, aby se děla naše vůle; proto když jsme zjistili, že jsme v říjnu 1914 očekávali nesprávnou věc, byli jsme rádi, že Pán nezměnil Svůj Plán, aby nám vyhověl. Nepřáli jsme si, aby to udělal. Přejeme si jen to, abychom byli schopni porozumět Jeho plánům a předsevzetím.“

Ne, badatelé Bible nebyli v říjnu 1914 ‚přijati domů‘ do nebe. Přesto v tom roce skončily časy pohanů. Zjevně bylo zapotřebí, aby se badatelé Bible ještě více poučili o významu roku 1914. Co měli mezitím dělat? Pracovat! Strážná věž z 1. září 1916 (angl.) to vyjádřila: „Představovali jsme si, že žňové dílo shromažďování Církve [pomazaných] bude uzavřeno před skončením časů pohanů; ale Bible nic takového neříká. . . Litujeme snad, že žňové dílo pokračuje? Ne, opravdu ne. . . Naším současným postojem, drazí bratří, by měla být velká vděčnost Bohu, rostoucí ocenění pro krásnou Pravdu, kterou nám dal tu čest vidět a ztotožnit se s ní, a rostoucí horlivost seznamovat jiné s onou Pravdou.“

[Rámeček na straně 62]

‚Někteří z nás se trochu ukvapili‘

Jak se blížil říjen 1914, někteří z badatelů Bible očekávali, že na konci časů pohanů obdrží jako duchem pomazaní křesťané svou nebeskou odměnu. Dokládá to příhoda, která se odehrála na sjezdu badatelů Bible v Saratoga Springs (New York), konaném od 27. do 30. září 1914. A. H. Macmillan, který byl pokřtěn čtrnáct let předtím, pronesl ve středu 30. září přednášku. Prohlásil v ní: „Je to pravděpodobně poslední přednáška, kterou kdy pronesu, protože brzy půjdeme domů [do nebe].“

Ale za dva dny (v pátek 2. října) se v Brooklynu, kde se měli sejít účastníci sjezdu, Macmillan dočkal dobromyslného poškádlení. C. T. Russell oznámil ze svého místa v čele stolu: „Uděláme nějaké změny v programu na neděli [4. října]. V 10.30 dopoledne pronese bratr Macmillan proslov.“ Jakou reakci to vyvolalo? Macmillan později napsal: „Všichni se srdečně zasmáli, když si vzpomněli, co jsem říkal ve středu v Saratoga Springs o své ‚poslední přednášce‘.“

Macmillan pokračoval: „Musel jsem si tedy pospíšit a vybrat si nějaký námět. Našel jsem si Žalm 74:9: ‚Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to tak státi má.‘ Teď to ovšem bylo něco jiného! Snažil jsem se v tom prosIovu přátelům ukázat, že se snad někteří z nás trochu ukvapili, když si mysleli, že ihned půjdeme do nebe, a že bychom teď spíše měli pilně pokračovat ve službě Pánu, dokud on nerozhodne, kdy bude někdo z jeho schválených služebníků vzat domů do nebe.“