Konec časů pohanů

Badatele Bible již dlouho zajímala otázka biblické chronologie. Komentátoři předložili různé názory na Ježíšovo proroctví o „časech pohanů“ a na Danielův záznam Nebukadnecarova snu o pařezu stromu, který byl na „sedm časů“ spoután. — Luk. 21:24, KB; Dan. 4:10–17.

Již v roce 1823 vypočítal John A. Brown, jehož dílo vyšlo v Londýně, že „sedm časů“ ze 4. kapitoly Daniela. má délku 2520 let. Nebyl však schopen jasně určit datum, jímž toto prorocké období začalo, ani kdy skončí. Spojil však těchto „sedm časů“ s časy pohanů v Lukášovi 21:24. V roce 1844 upozornil britský duchovní E. B. Elliott na rok 1914 jako na možné datum konce Danielových „sedmi časů“, ale předložil také alternativní názor, který ukazoval na dobu Francouzské revoluce. Podobně roku 1849 o té věci pojednal Robert Seeley z Londýna. Nejpozději roku 1870 byly v publikaci, kterou vydal Joseph Seiss a jeho společníci a která byla vytištěna ve Filadelfii (Pensylvánie), předloženy výpočty, jež poukazovaly na rok 1914 jako na významné datum, třebaže dokazování, jež obsahovala, byla založena na chronologii, kterou C. T. Russell později zavrhl.

Potom v srpnovém, zářijovém a říjnovém vydání časopisu Herald of the Morning z roku 1875 pomohl N. H. Barbour uvést do souladu podrobnosti, na které poukázali jiní. Použil chronologii sestavenou anglickým duchovním Christopherem Bowenem a zveřejněnou E. B. Elliottem, ztotožnil počátek časů pohanů se sesazením krále Sedekjáše z královského úřadu, jak předpověděl Ezekiel 21:25, 26, a poukázal na rok 1914 jako na konec časů pohanů.

Počátkem roku 1876 dostal C. T. Russell výtisk Herald of the Morning. Okamžitě Barbourovi napsal a v létě pak pobyl u něho ve Filadelfii. Mimo jiné rozmlouvali o prorockých obdobích. Krátce nato Russell v článku „Časy pohanů: Kdy končí?“ také o této věci uvažoval na základě Písem a prohlásil, že doklady svědčí o tom, že „sedm časů skončí léta Páně 1914“. Tento článek byl otištěn v říjnovém vydání časopisu Bible Examiner v roce 1876.j Kniha Three Worlds, and the Harvest of This World (Tři světy a žeň tohoto světa), sepsaná roku 1877 N. H. Barbourem ve spolupráci s C. T. Russellem, dospěla k témuž závěru. Později obrátila tehdejší vydání Strážné věže — například z prosince 1879 (angl.) a července 1880 (angl.) — pozornost na rok 1914 n. l. jako na velmi významný rok z hlediska biblického proroctví. V roce 1889 byla celá čtvrtá kapitola II. svazku Millennial Dawn ([Úsvit milénia] později nazvaného Studies in the Scriptures [Studie Písem]) věnována rozboru „časů pohanů“. Co však bude znamenat konec časů pohanů?

Badatelé Bible si nebyli zcela jisti, co se bude dít. Byli však pevně přesvědčeni, že události nepovedou ke spálení země a k vyhlazení lidského života. Domnívali se spíše, že to označuje významný okamžik vzhledem k božské vládě. Zprvu si mysleli, že do té doby získá Boží Království plnou, univerzální nadvládu. Když se to nestalo, jejich důvěra v biblická proroctví, jež označovala tento letopočet, nezakolísala. Došli k závěru, že toto datum označilo jen počáteční okamžik vlády Království.

Podobně si také zprvu mysleli, že tomuto letopočtu budou předcházet celosvětové nepokoje, jež vyvrcholí v anarchii (která měla být podle jejich představ spojena s válkou „velkého dne Boha, Všemohoucího“). (Zjev. 16:14) Ale pak, deset let před rokem 1914, naznačila Strážná věž, že celosvětové vření, které povede k vyhlazení všech lidských institucí, nastane hned po skončení časů pohanů. Badatelé Bible očekávali, že rok 1914 bude znamenat významný obrat pro Jeruzalém, protože proroctví říkalo, že ‚Jeruzalém bude pošlapáván‘, dokud se nenaplní časy pohanů. Když pak viděli, že se rok 1914 přibližuje k závěru, a oni ještě nezemřeli jako lidé a nebyli ‚uchváceni vzhůru do oblak‘ vstříc Pánu — v souladu s dřívějšími předpoklady —, upřímně doufali, že jejich proměna snad nadejde na konci časů pohanů. — 1. Tes. 4:17.

Jak plynuly roky a oni znovu a znovu zkoumali Písma, jejich víra v proroctví zůstávala silná a nezamlčovali to, co očekávali, že se stane. Různou měrou se jim dařilo, aby se nevyjadřovali dogmaticky o podrobnostech, které nejsou v Písmech přímo uvedeny.

Budil snad „budík“ příliš brzy?

Ve světě roku 1914 opravdu vypuklo velké vření, když začala první světová válka, které se po mnoho let říkalo prostě Velká válka; nevedlo však bezprostředně k svržení všech existujících lidských vlád. Události ve spojitosti s Palestinou se po roce 1914 vyvíjely tak, že badatelům Bible připadalo, že vidí náznaky významných změn pro Izrael. Ale plynuly měsíce a potom roky a badatelé Bible nedostávali svou nebeskou odměnu, jak očekávali. Jak na to reagovali?

Strážná věž z 1. února 1916 (angl.) zaměřila pozornost jmenovitě na „1. říjen 1914“, a pak uvedla: „To byl poslední časový údaj, který nám biblická chronologie naznačila ve vztahu ke zkušenostem Církve. Řekl nám snad Pán, že tehdy budeme vzati [do nebe]? Ne. Co řekl? Jeho Slovo a splňování proroctví se zdály nepochybně ukazovat, že toto datum znamená konec časů pohanů. Z toho jsme vyvodili, že ‚proměna‘ Církve nastane k tomuto datu nebo před ním. Ale Bůh nám neříkal, že to tak bude. Dovolil nám vyvodit ten závěr a my věříme, že se to prokázalo jako potřebná zkouška pro Boží drahé svaté po celém světě.“ Prokázal však tento vývoj událostí, že jejich slavná naděje byla marná? Ne. Znamenalo to prostě, že se všechno neudálo tak brzy, jak očekávali.

Několik let před rokem 1914 Russell napsal: „Chronologie (časová proroctví obecně) zjevně nebyla myšlena tak, aby dávala Božímu lidu přesné chronologické informace v průběhu všech století. Je zjevně myšlena spíš jako budík, který má Pánův lid v pravý čas probudit a posilnit. . . Předpokládejme však například, že říjen 1914 mine a nedojde k žádnému závažnému úpadku moci pohanů. Co se tím dokáže nebo vyvrátí? Nevyvrátil by se tím žádný rys božského plánu věků. Výkupní cena předložená na Kalvárii bude nadále zárukou konečného splnění velkého božského programu obnovy lidstva. ‚Svrchované povolání‘ Církve trpět s Vykupitelem a být s ním oslaveni jako jeho údy nebo jeho Nevěsta bude stále totéž. . . Jediné, čeho se chronologie dotkne, bude čas, kdy se tyto skvělé naděje pro Církev a pro svět splní. . . A jestliže to datum mine, prokáže se pouze, že naše chronologie, náš ‚budík‘, budil trochu předčasně. A považovali bychom snad za velké neštěstí, kdyby nás v nějaký velký den plný radosti a potěšení budík vzbudil ráno o chvilku dřív? Jistě ne!“

Ale tento „budík“ nebudil příliš brzy. Spíše zkušenosti, k nimž je „budík“ probudil, nebyly přesně takové, jaké očekávali.

Několik let nato, když bylo světlo jasnější, uznali: „Mnozí z těch drahých svatých myslili, že celé dílo jest vykonáno. . . Oni se radovali z jasného důkazu, že svět se skončil, že Království nebeské se přiblížilo, a že den jejich vysvobození se blížil. Ale oni něco přehlédli, co musilo býti konáno. To radostné poselství, které přijali, musilo jiným býti řečeno, poněvadž Ježíš přikázal: ‚A bude kázáno toto Evangelium království po všem světě, na svědectví všechněm národům, a tehdáž přijde skonání.‘ (Matouš 24:14).“ — Strážná věž č. 8, 1925 (z 1. května 1925, angl.)

Když se začaly odvíjet události po roce 1914 a badatelé Bible je srovnávali s tím, co Pán předpověděl, postupně pochopili, že žijí v posledních dnech starého systému a že v nich žijí od roku 1914. Porozuměli také tomu, že Kristova neviditelná přítomnost začala v roce 1914 a že to nebyl jeho osobní (i když neviditelný) návrat do okolí země, ale znamenalo to, že Kristus k zemi obrátil pozornost jako panující Král. Postřehli a přijali životně důležitou odpovědnost, kterou měli, totiž ohlašovat „tuto dobrou zprávu o království“ na svědectví všem národům během této kritické doby lidských dějin. — Mat. 24:3–14.

V roce 1914 nebyli Boží věrní předkřesťanští služebníci vzkříšeni na zemi jako knížata zastupující mesiášského Krále, jak se dříve očekávalo, a ani zbývající členové „malého stáda“ se toho roku nepřipojili ke Kristu v nebeském Království. Přesto Strážná věž z 15. února 1915 (angl.) s důvěrou prohlásila, že rok 1914 byl patřičným časem, „aby se náš Pán chopil své velké moci a panoval“, a tak ukončil milénia nepřerušeného panství pohanů. Ve vydání z 1. července 1920 (angl.) Strážná věž znovu potvrdila tento názor a spojila jej s dobrou zprávou, o které Ježíš předpověděl, že se bude před koncem rozhlašovat po celé zemi. (Mat. 24:14) Na sjezdu badatelů Bible v Cedar Pointu (Ohio) v roce 1922 bylo toto porozumění znovu připomenuto ve všeobecné rezoluci a bratr Rutherford vyzval účastníky sjezdu: „Zvěstujte, zvěstujte, zvěstujte Krále a jeho království.“

Válka velikého dne Boha, Všemohoucího

Světová válka, která začala roku 1914, otřásla do základů existujícím systémem věcí. Nějakou dobu se zdálo, že se události budou vyvíjet tak, jak to badatelé Bible očekávali.

Již v srpnu 1880 napsal bratr Russell: „Rozumíme tomu tak, že předtím, než bude lidská rodina obnovena, nebo dokonce začne přijímat požehnání, budou vyvrácena všechna nynější království země, jež dnes spoutávají a utlačují lidstvo; že Boží království převezme vládu a že požehnání a obnova přijdou skrze toto nové království.“ Jak dojde k ‚vyvrácení království‘? Russell tehdy sledoval, jak se vyvíjejí poměry ve světě, a věřil, že Bůh použije během armagedonské války znesvářené skupiny lidstva k svržení existujících institucí. Řekl: „Dílo boření lidské říše začíná. Moc, která ji svrhne, již nyní působí. Lidé již organizují své síly pod označením komunisté, socialisté, nihilisté atd.“

Kniha The Day of Vengeance ([Den pomsty] později nazvaná The Battle of Armageddon [Bitva armagedonská]), vydaná roku 1897, dále rozvedla, jak tomu tehdy badatelé Bible rozuměli: „Pán ve své vševládné prozřetelnosti převezme hlavní velení nad tímto velkým vojskem nespokojenců — vlastenců, reformátorů, socialistů, moralistů, anarchistů, nevědomců a lidí bez naděje — a využije jejich nadějí, obav, pošetilostí a sobectví podle své božské moudrosti, aby uskutečnil svá vlastní velkolepá předsevzetí při svržení dnešních institucí a v přípravě člověka na Království spravedlnosti.“ Rozuměli tomu tak, že armagedonská válka bude souviset s násilnou sociální revolucí.

Měl však být Armagedon jen zápasem mezi znesvářenými lidskými stranami, sociální revolucí, které Bůh použije k svržení existujících institucí? Jak se věnovala další pozornost textům, jež s touto záležitostí souvisely, upozornila Strážná věž z 15. července 1925 (angl.) na Zecharjáše 14:1–3 a napsala: „Tím bychom rozuměli, že se všechny národy země pod Satanovým vedením shromáždí k bitvě proti třídě Jeruzaléma, totiž těm, kdo se postaví na Pánovu stranu. . . Zjevení 16:14, 16.“

Příští rok byla v knize Osvobození soustředěna pozornost na skutečný účel této války: „Hospodin podá nyní, dle svého slova, tak jasný a nedvojsmyslný důkaz své moci, že přesvědčí lidi o bezbožnosti jejich cesty a oni porozumí, že Hospodin jest Bohem. To jest ta příčina, proč poslal Bůh velkou potopu, shodil věž u Bábel, pohltil Egyptské v Rudém moři a zničil vojsko Senacheriba, krále asyrského, a z toho samého důvodu pomýšlel poslati v tento čas nová velká soužení na svět. Dřívější katastrofy byly pouze stíny toho, co nyní nastane. Shromáždění nastane pro velký den Boha všemohoucího. To jest ‚den Hospodinův, veliký a strašlivý‘ (Joel 2:31), kdy Bůh udělá si svoje jméno. V tomto velikém a konečném boji dozví se lid každého národu, jazyka a pohlaví, že Hospodin je všemohoucím, vševědoucím a spravedlivým Bohem.“ Jehovovi služebníci na zemi však byli varováni: „Křesťané nebudou bojovati v této veliké bitvě. Oni nebojují, protože Hospodin pravil: ‚Nebo ne váš bude boj, ale Boží.‘“ Válka, o níž se tu hovořilo, rozhodně nebyla válkou mezi národy, jež začala v roce 1914. Byla to válka, která měla teprve přijít.