Francouzská Bible a její boj o přežití

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! VE FRANCII

VÍCE než sto milionů lidí na světě mluví francouzsky. I v případě, že k nim nepatříte, bude pro vás boj francouzské Bible o přežití fascinujícím čtením — částečně proto, že souvisí s náboženskou svobodou. Během staletí potkal mnoho francouzských Biblí krutý osud, o který se zasloužili nepřátelé i falešní přátelé. I přes nesmírné překážky riskovali překladatelé i tiskaři svůj život, aby v boji zvítězili.

Ve 12. století byly k dispozici části Bible v řadě jazyků, mimo jiné i ve francouzštině. K jejich používání vybízely skupiny, jež katolická církev považovala za kacířské. Ale ve velkém začala být Bible ve francouzštině rozšiřována až v 19. století. Tato dlouhá přestávka, která trvala několik století, svědčí o tom, jak nebezpečnými zkouškami francouzská Bible prošla, než se dočkala úsvitu.

Jednou z prvních knih ve francouzštině byl biblický slovník vydaný kolem roku 900 n. l. Měl pomoci čtenářům, aby porozuměli Bibli v latině, v jazyce, který používala katolická církev. V té době mluvili obyčejní lidé řadou dialektů, ale latinsky již ne, a proto neměli k Božímu slovu přístup. Ten zůstal výsadou duchovenstva, jež mělo latinské vzdělání a umělo číst latinsky.

V roce 842 n. l. se objevil první oficiální státní dokument ve francouzštině. To bylo tichým uznáním toho, že většina lidí již latinsky nemluví. Kolem roku 880 se ve Francii začaly objevovat náboženské básně v lidovém jazyce, ale překlady Bible se objevily až o dvě stě let později. Mezi prvními byly normanské překlady částí Bible z počátku 12. století.

Začíná jít do tuhého

První vytrvalé úsilí zpřístupnit francouzskému lidu Svaté Písmo v takové formě, aby je mohl číst, vynaložil ve 12. století Pierre Valdès, obchodník z Lyonu ve střední Francii. Valdès si objednal překlad některých částí Bible do provensálštiny, dialektu, jímž se mluvilo v jihovýchodní Francii. V roce 1179 dal svůj částečný překlad Bible předložit papeži Alexandrovi III. na třetím lateránském koncilu.

Později církev prohlásila Valdèse a jeho následovníky za kacíře, a překlady, které si Valdès objednal, mniši spálili. Od té doby církev odporovala každému úsilí dát Boží slovo do rukou obyčejných lidí.

Svou strategii církev jasně ukázala v roce 1211, když v Metách ve východní Francii dala Bible pálit. V roce 1229 toulouský koncil výslovně zakázal, aby laici používali Bibli ve svém jazyce. Potom následoval tarragonský koncil ve Španělsku, který zakázal vlastnit Bibli v kterémkoli románském jazyce (jazyce odvozeném z latiny), a to i duchovenstvu.

I přes takový neochabující odpor se v druhé polovině 13. století objevil první úplný francouzský překlad Bible. Byl to překlad anonymní a dočkal se jen skrovného rozšíření. V té době nebyla Bible obyčejným lidem dostupná v žádné formě. Kopie se pořizovaly ručně a kvůli vysoké ceně a omezené dostupnosti mohla Bibli vlastnit téměř výlučně šlechta a duchovenstvo.

Obrana Bible se mobilizuje

Když někdy v roce 1450 vynalezl Johannes Gutenberg knihtisk a písmenovou stavebnici, zachvátila Francii tiskařská revoluce, která probíhala v celé Evropě. Tři francouzská města — Paříž, Lyon a Rouen — se stala důležitými tiskařskými středisky, baštami, které Bibli bránily.a

Až do této fáze boje byly francouzské překlady založeny na latinské Vulgátě. Latinský text obsahoval po tisíci let opisování hodně chyb, ale církev na něm lpěla. Nicméně francouzský katolík Jacques Lefèvre d’Étaples se rozhodl, že Bibli zpřístupní lidu. V roce 1530 přeložil Vulgátu do francouzštiny a opravil v ní některé chyby tím, že se podíval do hebrejských a řeckých rukopisů, jež byly nedávno před tím zpřístupněny. Také odstranil matoucí nauková vysvětlení, která církev vložila do textu.

Lefèvrův překlad se brzy dostal pod palbu kritiky. Některé Bible se musely tisknout mimo Francii a byly dány na seznam knih, jež církev zakazovala. Lefèvre si na nějaký čas musel najít útočiště ve Štrasburku, tehdy svobodném říšském městě na východě Francie. Nicméně Lefèvrův překlad byl úspěchem.

V roce 1535 byl vydán první francouzský překlad Bible založený na textech v původních jazycích. Překladatelem byl francouzský protestant Pierre-Robert Olivétan, bratranec reformátora Jana Kalvína. Tento překlad nemohl být kvůli odporu církve tištěn ve Francii, proto se tiskl ve švýcarském Neuchâtelu, nové protestantské komunitě. Olivétanův francouzský překlad Bible sloužil jako standard pro mnoho následných revizí a překladů Bible do jiných jazyků.

Lítý boj

Ve Francii byli někteří stateční tiskaři za to, že tiskli Bibli, upáleni na hranici — například Étienne Dolet, upálený v roce 1546. Tridentský koncil v roce 1546 znovu potvrdil „autentičnost“ Vulgáty i přes její chyby, a církev se ještě pevněji postavila proti překladům do jiných jazyků. V roce 1612 podnikla španělská inkvizice zuřivé tažení, aby překlady Bible vymýtila.

Pronásledování někdy vedlo k originálním vylepšením. Tiskly se Bible zvané „chignon“ neboli „drdol“. Byly tak malé, že se daly ukrýt do ženského drdolu. V roce 1754 byla vytištěna kniha o rozměrech tři krát pět centimetrů a obsahovala výtah z Hebrejských a Řeckých písem.

Protiútoky

Časem se však situace změnila. Poté, co Bible přestála staletí zuřivých útoků, byly jejím protivníkům zasazeny drtivé rány. Srdce církevní opozice zasáhla palba nových myšlenek a svobody uctívání, jež byla získána po francouzské revoluci. A tak v roce 1803, poprvé po 125 letech, byl ve Francii vytištěn protestantský Nový zákon!

Pomoc přišla také od biblických společností. V roce 1792 byla v Londýně založena Francouzská biblická společnost, „aby v co největší míře opatřila francouzské Bible pro Francouze, kteří nevlastní tento božský poklad v jazyce, jenž je jim srozumitelný“. Ostatní biblické společnosti se také připojily. Svého cíle vyprodukovat a rozšířit Bibli ve francouzštině úspěšně dosáhly.

Poslední rána

Katolická církev se bránila jakékoli změně ve své taktice, ale bojovala prohranou bitvu. Během celého 19. století papežové vydávali výnosy, v nichž se neúprosně stavěli na odpor překladům do jazyka prostých lidí. Ještě v roce 1897 papež Lev XIII. potvrdil, že „všechny překlady Svatých knih do obecného jazyka, které provedl jakýkoli nekatolický překladatel, jsou zakázány, a zvláště ty, jež vydávají biblické společnosti. Ty římský pontifex při několika příležitostech odsoudil.“

Avšak protestantské Bible vydávané biblickými společnostmi byly levné a dostupné, a tak katolická církev dovolila katolickým učencům, aby Bibli do francouzštiny přeložili i oni. Augustin Crampon zhotovil překlad, který byl poprvé vydán v sedmi svazcích (1894–1904) a pak v jednom svazku (1904). Byl to první francouzský katolický překlad, který vycházel z původních textů. Pozoruhodné byly četné vědecké poznámky pod čarou a také to, že Crampon ve velké míře používal francouzský tvar Božího jména, Jéhovah.

Vatikán zcela změnil politiku a ve své encyklice Divino Afflante Spiritu z roku 1943 nakonec stanovil pravidla pro překlad Bible do obecného jazyka. Od té doby bylo vydáno mnoho katolických překladů, například populární Jeruzalémská bible, která byla nejprve vydána ve francouzštině. Později byla přeložena do několika jiných jazyků a překládá se i do češtiny.

Jednou z Biblí, které pomohly francouzsky mluvícím lidem na celém světě, je francouzské vydání Překladu nového světa Svatých písem. Úplný překlad byl poprvé vydán v roce 1974 a v roce 1995 byl revidován. Překlad nového světa v těch mnoha jazycích, v nichž byl dosud vydán, ctí autora Bible tím, že vrací jeho jméno, Jehova, do Hebrejských písem i na vhodná místa Řeckých písem. Dosud bylo vytištěno více než pět milionů kusů tohoto francouzského vydání. Bible svůj boj o přežití ve francouzštině nepochybně vyhrála.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 16]

Bible Lefèvra d’Étaples z roku 1530

[Obrázek na straně 16]

Olivétanova Bible z roku 1535

[Obrázek na straně 17]

Vzácný exemplář „Bible ze 13. století“

[Podpisek]

Bible: Bibliothèque Nationale de France