Vrcholem Zamorovy práce bylo hebrejské vydání Starého zákona a také jeho překlad do latiny. Zamora měl pravděpodobně v úmyslu použít tento materiál pro připravovanou Complutenskou polyglotu. Jeden z jeho rukopisů je v knihovně, která je součástí komplexu El Escorial blízko Madridu ve Španělsku. Jeho katalogové číslo je G-I-4 a obsahuje celou První knihu Mojžíšovu v hebrejštině spolu s meziřádkovým neboli doslovným překladem do latiny.

V jeho úvodu je věnování, ve kterém se píše: „Ke spáse národů je zapotřebí přeložit Svaté Písmo do dalších jazyků. . . . Domníváme se . . ., že je naprosto nezbytné, aby věřící měli doslovný překlad Bible, ve kterém je pro každé hebrejské slovo uveden odpovídající výraz v latině.“ Jelikož Alfonso de Zamora byl uznávaný odborník na hebrejštinu, měl kvalifikaci potřebnou k tomu, aby tento nový překlad do latiny provedl.

[Rámeček a obrázky na straně 19]

Překládání Božího jména

Zvlášť zajímavé je, jak Alfonso de Zamora, vzdělaný muž židovského původu, transliteroval Boží jméno. Na fotografii je vidět, že poznámka na okraji v Zamorově hebrejsko-latinském meziřádkovém překladu První knihy Mojžíšovy obsahuje Boží jméno ve formě „jehovah“.

Když byla v 16. století Bible překládána do základních evropských jazyků, Zamorův způsob psaní Božího jména v latině nebo nějaký jemu podobný použili mnozí překladatelé včetně Williama Tyndala (angličtina, 1530), Sebastiana Münstera (latina, 1534), Pierra-Roberta Olivétana (francouzština, 1535) a Casiodora de Reiny (španělština, 1569).

Zamora byl mezi prvními z mnoha znalců Bible v 16. století, kteří věnovali pozornost Božímu jménu. Zvyk nepoužívat toto jméno má kořeny v židovské pověře, podle které nemá být vyslovováno. Pod vlivem této židovské tradice překladatelé Bible z křesťanských církví, například Jeroným, který přeložil latinskou Vulgátu, nahrazovali Boží jméno výrazy jako „Pán“ nebo „Bůh“.

[Obrázek]

Hebrejské tetragrammaton, které Zamora přeložil jako „jehovah“

[Obrázek na straně 21]

Frontispis Zamorova meziřádkového překladu