Půjčky mezi přáteli

„NIČEMNÝ SI PŮJČUJE A NESPLÁCÍ, KDEŽTO SPRAVEDLIVÝ PROJEVUJE PŘÍZEŇ A DÁVÁ DARY.“ (ŽALM 37:21)

„NIC nepůjčuj a nic si nikde nedluž! Kdo půjčí, přítele i půjčku ztrácí.“ Tato slova napsal anglický dramatik William Shakespeare, který opakoval odvěkou moudrost. Určitě jen málo činitelů ovlivňujících lidské vztahy může vyvolat takové napětí jako vypůjčování a půjčování peněz. I s těmi nejlépe vymyšlenými plány a upřímnými úmysly ne všechno vždycky dopadne tak, jak se předpokládá. (Kazatel 9:11, 12)

Mohou nastat okolnosti, kdy pro dlužníka bude obtížné nebo nemožné své dluhy splatit. Nebo věřitel možná náhle zjistí, že nutně potřebuje peníze, které půjčil. Jestliže se stane něco takového, na co upozorňoval Shakespeare, mohou být přátelské a pokojné vztahy ohroženy.

Někdo samozřejmě může mít k tomu, aby si vypůjčil nějaké peníze, pádné důvody. Snad se dostal do finančních problémů následkem vážné nehody nebo ztráty zaměstnání a jediné východisko vidí v půjčce. Bible doporučuje těm, kdo mohou pomoci lidem, kteří jsou v nouzi, aby to určitě udělali. (Přísloví 3:27) Tato pomoc možná mimo jiné znamená půjčit jim peníze. Jak by však měli na své závazky pohlížet křesťané, kteří se dostanou do takové situace?

Zásady, které je potřeba brát v úvahu

Bible není finanční příručka. Nepopisuje všechny podrobnosti, které snad jsou s vypůjčováním a půjčováním peněz spojeny. Sporné body, například zda úrok požadovat, nebo ne, a jak má být úrok vysoký, jsou ponechány na těch, jichž se půjčka týká.a Bible však uvádí jasné a láskyplné zásady, jimiž by se ve svých postojích i v chování měl řídit každý, kdo si peníze vypůjčuje nebo kdo je někomu půjčuje.

Uvažujte o zásadách, které se vztahují na toho, kdo si vypůjčuje. Apoštol Pavel nabádal křesťany, aby ‚nebyli nikomu dlužni ani jedinou věc kromě toho, aby jeden druhého milovali‘. (Římanům 13:8) I když zde Pavel uvedl obecnou zásadu, jeho radu je přesto možné považovat za výstrahu před zadlužením. Někdy je lepší obejít se bez peněz než je dlužit někomu jinému. Proč? Text z Přísloví 22:7 vysvětluje, že „kdo si vypůjčuje, je sluhou toho, kdo poskytuje půjčku“. Dlužník si musí uvědomovat, že je povinen dluh splatit, dokud vypůjčené peníze nevrátí. Prostředky, které má, nejsou tak docela jeho. Splácení dluhu v termínech, na kterých se s věřitelem dohodli, musí mít v jeho životě velmi důležité místo, jinak pravděpodobně vzniknou potíže.

Když například ubíhá čas a dlužní částka není řádně splácena, může se stát, že to věřitele popudí. Asi by mu připadalo podezřelé, kdyby si dlužník kupoval drahé oblečení, stravoval se v restauracích nebo si jezdil na dovolené. Mohlo by to vzbudit jeho nelibost. Vztah mezi věřitelem a dlužníkem, dokonce i mezi jejich rodinami, by se mohl zhoršit nebo by mohlo mezi nimi vzniknout napětí. Takové smutné následky to může mít, když dlužník nedodržuje své slovo. (Matouš 5:37)

Co však v případě, že by náhle nastaly okolnosti, které by dlužník nemohl ovlivnit a kvůli kterým by nebyl schopen svůj dluh splatit? Byl by tím dluh smazán? Nemusí to tak být. Žalmista říká, že spravedlivý „přísahal na to, co je pro něho špatné, a přece to nemění“. (Žalm 15:4) V takovém případě by bylo láskyplné a moudré, kdyby dlužník tuto situaci ihned věřiteli vysvětlil. Mohou se pak dohodnout na nějakém jiném řešení. Tak se zajistí pokoj a bude to jednání, které se líbí Jehovovi Bohu. (Žalm 133:1; 2. Korinťanům 13:11)

Člověk v podstatě o sobě hodně prozrazuje tím, jak splácí své dluhy. Z nedbalého, lhostejného postoje ke splátkám je vidět nedostatek zájmu o druhé lidi. Takovým postojem člověk vlastně dává najevo sobectví — to, že na první místo staví své touhy a svá přání. (Filipanům 2:4) Křesťan, který úmyslně a vědomě odmítá platit své dluhy, ohrožuje své postavení před Bohem, a svým jednáním může dávat najevo chamtivé, ničemné srdce. (Žalm 37:21)

Křesťané by si měli uvědomovat, že Bůh všechno sleduje a že nás bude volat k odpovědnosti za to, jak se chováme a jakým způsobem používáme své prostředky. (Hebrejcům 4:13) Biblická rada, ať se všechny naše „záležitosti dějí v lásce“, se rozhodně vztahuje i na půjčky mezi přáteli. (1. Korinťanům 16:14)