Šikanování — Celosvětový problém

„Když zítra přijdeš do školy, zabijeme tě.“ Tuto anonymní telefonickou hrozbu od nějaké dívky dostala kanadská studentka, která se jmenuje Kristen.a

„Nejsem citově labilní člověk, ale dostala jsem se do stavu, že jsem nechtěla chodit do školy. Bolel mě žaludek a každé ráno jsem po snídani zvracela.“ Hiromi, dospívající dívka z Japonska, vzpomíná na to, jak ji děti ve škole šikanovaly.

SETKALI jste se někdy se šikanou? Pro většinu lidí to není nic neznámého. K takovému zneužívání moci může docházet ve škole, v práci, nebo dokonce doma. V dnešní době těchto případů přibývá zneklidňujícím tempem. Jeden britský zdroj například odhaduje, že 53 procent dospělých je verbálně šikanováno svým partnerem. Iniciátory šikany i jejími oběťmi jsou jak muži, tak ženy a jsou to lidé různého společenského původu a z kterékoli části světa.b

Co je vlastně šikana? Není to pouhé slovní či fyzické napadení. Nejedná se o jeden či několik útoků, ale je to mnoho drobných napadení, která se časem nakupí. Podle psychologa Dana Olweuse, který jako první začal se systematickým studiem této problematiky, jsou pro šikanování typické následující prvky — záměrná agresivita a výrazný nepoměr sil.

Jedinou definicí však nelze vystihnout všechny stránky šikany. Jako šikanování bývá označována „záměrná a vědomá touha ubližovat druhému a vyvolávat u něj stres“. Stres je vyvolán nejen tím, co se skutečně děje, ale také strachem z toho, co by se stát mohlo. K taktice šikanování může patřit hrubé zesměšňování, neustálé kritizování, urážky, pomluvy a nerozumné požadavky. (Viz rámeček na straně 4.)

Kristen, dospívající dívka, o níž byla zmínka na začátku, zažívala šikanu během většiny školních let. Na základní škole jí agresoři lepili do vlasů žvýkačky, posmívali se jí kvůli vzhledu a vyhrožovali jí, že ji zmlátí. Na střední škole to bylo ještě horší. Došlo to tak daleko, že jí telefonicky hrozili smrtí. Nyní je Kristen 18 let a stěžuje si: „Škola je místo, kde by se člověk měl učit, a místo toho je tam tyranizován a je mu vyhrožováno zabitím.“

Jedna odbornice na duševní zdraví o tom říká: „Je to smutná, ale zcela běžná stránka mezilidských vztahů. Jsou lidé, kterým dělá dobře, když mohou někoho ponižovat.“ Když se takové jednání vystupňuje, může vést k násilné odplatě, a dokonce k tragédii. Například jednomu zaměstnanci s vadou řeči se v práci tak dlouho posmívali a šikanovali jej, až nakonec zabil čtyři své spolupracovníky a pak se zastřelil.

Šikana je celosvětový problém

Šikanu lze pozorovat mezi školními dětmi na celém světě. V časopise Pediatrics in Review byly uvedeny výsledky průzkumu, ze kterého vyplývalo, že v Norsku je 14 procent dětí buď iniciátory nebo oběťmi šikany. V Japonsku uvedlo 15 procent žáků základních škol, že bylo šikanováno. V Austrálii a Španělsku se tento problém objevuje u 17 procent dětí. Jeden odborník v Británii odhaduje, že problém se šikanou zde má 1,3 milionu dětí.

Profesor Amos Rolider z Emek Jizre’el College provedl průzkum mezi 2 972 žáky z 21 škol. Podle listu The Jerusalem Post profesor zjistil, že „65 % žáků si stěžovalo na to, že spolužáci je fackovali, kopali, strkali do nich nebo je obtěžovali“.

Nový a zákeřný posun představuje digitální šikana — posílání výhrůžných textových zpráv mobilním telefonem nebo počítačem. Mladí lidé také vytvářejí o obětech šikany nenávistné webové stránky obsahující osobní informace. Podle dr. Wendy Craigové z Queen’s University v Kanadě je tato forma šikany „pro dítě, které se stane jejím terčem, mimořádně škodlivá“.

Na pracovišti

Šikana patří k nejrychleji rostoucím příčinám stížností, které se týkají násilí na pracovišti. Podle zprávy z některých zemí se šikanování na pracovišti vyskytuje častěji než rasová diskriminace nebo sexuální obtěžování. Ve Spojených státech je každoročně vystavena šikanování pětina zaměstnanců.

Podle zprávy, kterou v roce 2000 uveřejnil v Británii Institut vědy a technologie při Manchesterské univerzitě, 47 procent z 5 300 zaměstnanců v 70 organizacích uvedlo, že v průběhu posledních pěti let byli svědky šikany. V roce 1996 provedla Evropská unie průzkum, při kterém bylo dotázáno 15 800 obyvatel z 15 členských států. Na základě získaných údajů se zjistilo, že zastrašováno či šikanováno bylo 8 procent pracovní síly, což představuje 12 milionů lidí.

Šikanování ve škole i v zaměstnání má vždy jeden společný rys — zneužití moci k ubližování či ponižování jiných. Proč ale někteří lidé šikanují druhé? Jaký to má dopad? A co se s tím dá dělat?

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 4]

Formy šikany

◼ Fyzická šikana: Tuto formu je nejsnazší rozpoznat. Agresor projevuje svůj hněv údery, strkáním či kopáním oběti nebo ničením jejího majetku.

◼ Verbální šikana: Agresor svou oběť slovně zraňuje a ponižuje. Používá nadávky, urážky nebo neustálé hrubé zesměšňování.

◼ Rafinovaná šikana: Agresor šíří o oběti pomluvy. Tento způsob šikany používají hlavně ženy.

◼ Reaktivní šikana: V tomto případě se agresorem stává oběť šikany. To, že se původně jednalo o oběť šikany, samozřejmě není omluvou, jenom nám to pomáhá takové jednání vysvětlit.

[Podpisek]

Zdroj: Kniha Take Action Against Bullying (Co dělat proti šikaně) od Gesele Lajoieové, Alyson McLellanové a Cindi Seddonové.

Šikanování — Jaké má příčiny a následky

CO VEDE některé děti k tomu, že začnou šikanovat druhé? Pokud jste to někdy sami zažili, možná byste nejraději nad tím mávli rukou se slovy: „To mě nezajímá. Takové jednání nelze ospravedlnit.“ A máte asi pravdu. Avšak mezi poznáváním příčin vedoucích k určitému jednání a jeho ospravedlňováním je velký rozdíl. Důvody, proč nějaké dítě začne šikanovat druhé, neospravedlňují jeho špatné jednání, ale možná nám pomohou jeho jednání pochopit. A to může být cenné. Proč?

Jedno starověké přísloví říká: „Pochopení člověka jistě zvolňuje jeho hněv.“ (Přísloví 19:11) Hněv, který šikanování působí, nás může zaslepovat a vyvolávat v nás nejen frustraci, ale dokonce i nenávist. Jestliže však pochopíme, proč tak agresor jedná, náš hněv se tím může zmírnit. A pak jasněji uvidíme řešení. Prozkoumejme tedy několik faktorů, jež k takovému nepřijatelnému chování vedou.

Proč někdo začne šikanovat druhé?

V mnoha případech se agresoři během let dospívání setkávají se špatným příkladem rodičů nebo jsou zcela zanedbáváni. Řada z nich měla rodiče, kteří byli chladní nebo lhostejní nebo kteří své děti naučili řešit problémy vztekem a násilím. Děti, jež vyrůstaly v takovém prostředí, nepokládají slovní útok a fyzickou agresi za šikanování. Myslí si, že takové jednání je normální a přijatelné.

Jedna šestnáctiletá dívka, kterou doma šikanoval její nevlastní otec a ve škole spolužáci, začala v sedmé třídě sama šikanovat druhé. Připouští: „V zásadě to bylo proto, že se ve mně nahromadila spousta hněvu a tak jsem si ho zkrátka na někom vylila. Bolest vás silně ovlivňuje. Když cítíte bolest vy, chcete, aby ji cítili také ostatní.“ Taková fyzická agresivita sice není pro dívky typická, ale hněv, který k ní vede, typický je.a

Na mnoha školách je velký počet studentů rozdílného původu, kteří byli vychováváni velmi odlišným způsobem. Žel, některé děti jsou agresivní, protože je jim doma vštěpováno, že nejlepší způsob, jak si prosadit svou, je zastrašovat druhé a slovně je napadat.

Je smutné, že tyto metody se často zdají být účinné. Shelley Hymelová, studijní poradkyně na kanadské Univerzitě Britské Kolumbie, zkoumá chování dětí již dvacet let. Tato žena říká: „Některé děti pochopily, jak dosáhnout toho, co chtějí, a šikana je naneštěstí v tomto směru účinná. Získají to, o co jim jde — moc, určité postavení a pozornost okolí.“

Dalším faktorem, který podporuje šikanu, je nedostatečný dohled. Mnohé oběti šikany mají pocit, že se nemají na koho obrátit, a hrozné je, že většinou je to pravda. Debra Peplerová, ředitelka Centra LaMarshové pro výzkum násilí a řešení konfliktů při Yorkské univerzitě v Torontu, se zabývala chováním žáků o přestávkách a zjistila, že učitelé zachytí a potlačí pouze čtyři procenta případů šikany.

Doktorka Peplerová je nicméně přesvědčena, že je nutné něco s tím dělat. Říká: „Děti tento problém řešit nemohou, protože jde o otázku moci, a kdykoli se agresor na někoho zaměří, jeho moc se tím posílí.“

Proč ale není hlášeno více případů šikany? Protože oběti jsou přesvědčeny, že když problém nahlásí, jejich situace se tím ještě zhorší. Mnozí mladí lidé proto školní léta prožívají v trvalém stavu úzkosti a nejistoty. Jaké následky to na nich zanechá?

Tělesné a emocionální následky

Zpráva Americké národní asociace školních psychologů uvádí, že kvůli strachu ze šikany denně chybí ve škole více než 160 000 dětí. Oběti šikany možná přestanou o škole či konkrétních hodinách nebo činnosti mluvit. Mohou mít tendenci chodit do školy každý den pozdě nebo chybět na určitých vyučovacích hodinách, či dokonce vymýšlet výmluvy, aby do školy nemusely vůbec.

Můžeme nějak rozpoznat děti, které jsou šikanovány? Bývají náladové, podrážděné, frustrované nebo působí jako unavené a duchem nepřítomné. Mohou být ke členům rodiny, vrstevníkům a k přátelům agresivní. Šikana může působit škodlivě i na ty, kdo jen přihlížejí. Vyvolává v nich značný strach, a ten narušuje schopnost učit se.

V časopise Pediatrics in Review je však uvedeno: „Nejzávažnějším výsledkem šikany se pro oběti i pro společnost stává násilí včetně sebevražd a vražd. Pocit bezmocnosti, který šikanované děti prožívají, může být tak hluboký, že někdy reagují sebezničujícím jednáním nebo se mstí způsobem, při kterém někdo přijde o život.“

Doktor Ed Adlaf, výzkumný pracovník a profesor na Torontské univerzitě, vyjádřil obavy, že „ti, jichž se šikana nějakým způsobem týká, budou velmi pravděpodobně mít nyní i v budoucnosti nějaké emocionální problémy“. V průběhu školního roku 2001 bylo v provincii Ontario dotázáno více než 225 000 studentů a přibližně čtvrtina až třetina z nich uvedla, že se již se šikanou setkali — buď jako oběť nebo jako agresor. V téže skupině každý desátý student vážně uvažoval o sebevraždě.

Trvalé šikanování může nahlodat sebeúctu oběti, vést k závažným zdravotním problémům, a dokonce znemožnit profesionální dráhu. Oběti mohou také trpět bolestmi hlavy, nespavostí, úzkostí a depresemi. U některých se rozvine posttraumatická stresová porucha. Fyzické útoky mohou vést k soucitné podpoře ze strany okolí, kdežto emocionální týrání tuto odezvu vyvolat nemusí. Újma totiž není zdaleka tak zjevná. Místo aby přátelé a členové rodiny projevili soucit, mohou je stížnosti šikanovaného unavovat.

Šikanování působí škodlivě také na agresory samotné. Pokud s tím nepřestanou v dětství, pravděpodobně budou později šikanovat spolupracovníky v zaměstnání. Některé studie totiž ukazují, že ti, kdo v dětství šikanovali jiné, si tím zafixovali způsob jednání, který přetrvává do dospělosti. A v porovnání s těmi, kdo nikoho nešikanovali, je u agresorů daleko pravděpodobnější, že se dopustí nějakého trestného činu.

Dopad na rodinu

Šikanování na pracovišti negativně ovlivňuje stabilitu a pokoj v rodině. U šikanovaného člověka to může vyvolávat nepochopitelné nutkání ubližovat těm, kdo ho mají rádi. Navíc to může mít za následek, že manželský partner nebo některý člen rodiny začne s agresorem bojovat, a projevuje tak šikanovanému nevhodnou podporu. Nebo naopak může šikanovaného obviňovat z toho, že působí problémy. Když taková situace trvá dlouho a neřeší se, potom i partnerovi, který měl dříve pochopení, dojde trpělivost. A s postupujícími roky bude stále pravděpodobnější, že se rodina rozpadne.

V některých případech vede šikana k tomu, že člověk přijde o zaměstnání a obživu, že dojde k rozluce a rozvodu, nebo dokonce k sebevraždě. Polovina až dvě třetiny z těch Australanů, kteří byli obětí šikany na pracovišti, uvedlo, že se to nepříznivě odrazilo na jejich důvěrných vztazích například k partnerovi nebo v rodině.

Šikanování je drahé

Šikanování na pracovišti si vybírá vysokou daň také na zaměstnavateli. Agresorem může být sarkastický vedoucí nebo intrikující spolupracovník, což může být jak žena, tak muž. Tito lidé přehnaně kontrolují druhé nebo organizují i nejmenší detaily jejich práce či ponižují oběť negativními poznámkami, stálou kritikou a často to dělají před jinými lidmi. Agresoři si jen zřídka uvědomují, že jsou nezdvořilí, a málokdy se za své jednání omluví. Často se zaměřují na schopné spolupracovníky, kteří se pro firmu nasazují a jsou u ostatních oblíbení.

Pracovníci, kteří zažívají šikanu, jsou v práci méně výkonní. Ovlivněna je i produktivita práce těch, kdo šikaně jen přihlížejí. Šikana může mít na následek, že pracovníci necítí vůči svému zaměstnavateli tak silný závazek a méně se v práci snaží. Z jedné zprávy vyplývá, že Velkou Británii stojí šikana asi tři miliardy eur ročně. A říká se, že takové jednání je příčinou více než 30 procent nemocí vyvolaných stresem.

Je tedy jasné, že šikana má celosvětový dopad na společnost. Otázkou je, zda lze něco udělat pro omezení či odstranění tohoto problému.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 7]

Šikanování na pracovišti bývá běžné

[Obrázek na straně 7]

Lidé, kteří jsou stále šikanováni, mohou být deprimovaní a osamělí

Jak zabránit šikanování

„Šikanování je naučené jednání, a cokoli se člověk naučí, to se také může odnaučit.“ Doktorka C. Sally Murphyová

POMOC potřebuje nejen oběť šikany, ale i agresor. Útočník se musí naučit jednat s druhými, aniž by zneužíval moc. A oběť šikany potřebuje praktické prostředky, jak tomuto problému čelit.

Agresor často neumí s druhými jednat, a nechápe pocity těch, které zastrašuje. Je třeba, aby ho někdo pozoroval a naučil ho komunikovat správným způsobem. Kniha Take Action Against Bullying (Co dělat proti šikaně) říká: „Pokud agresor nepozná nový způsob jednání a nepřijme jej za svůj, bude v šikanování pokračovat celý život. Bude šikanovat svého partnera, děti a pravděpodobně i podřízené v zaměstnání.“

Jak pomoci dětem, aby nešikanovaly druhé

Pokud děti již od útlého mládí povedete k empatii, zabráníte tomu, aby se z nich stali agresoři. Pedagogové v některých zemích používají nový styl instruktáží, kterému se říká cvičení v empatii. Cílem je, aby se již pětileté děti naučily chápat pocity druhých a jednaly s lidmi laskavě. O dlouhodobém vlivu těchto instruktáží zatím není mnoho statistických údajů, ale krátkodobé výsledky ukazují, že děti, které touto instruktáží prošly, jsou méně agresivní než ty, které se jí nezúčastnily.

Jako rodič byste tuto výchovu neměl nechávat jen na školních programech. Pokud nechcete, aby vaše dítěte šikanovalo druhé, musíte jej slovem i vlastním příkladem poučovat o tom, jak s lidmi jednat důstojně a s úctou. Co vám v tom pomůže? Pravděpodobně máte k dispozici vynikající, leč mnohdy nedoceněný zdroj poučení — Boží slovo, Bibli. Jak vám může pomoci?

V prvé řadě jasně ukazuje, jaký je Boží názor na šikanu. Takovým jednáním Bůh opovrhuje. Bible o Bohu říká: „Každého, kdo miluje násilí, jeho duše jistě nenávidí.“ (Žalm 11:5) Kromě toho Bůh nezavírá oči před tím, co se děje. Bible popisuje, že cítil zármutek, když Izraelité trpěli kvůli svým „utlačovatelům a těm, kdo jim činili ústrky“. (Soudci 2:18) Při mnoha příležitostech trestal ty, kdo zneužívali svou moc a šikanovali bezbranné lidi. (2. Mojžíšova 22:22–24)

Bible rovněž obsahuje nejznámější pokyn, jaký kdy byl ohledně projevování empatie dán. Ježíš prohlásil: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ (Matouš 7:12) Vést děti k tomu, aby jednaly podle tohoto Zlatého pravidla — aby si jej zamilovaly a žily podle něj —, to není snadné. Je k tomu zapotřebí dobrý příklad, vytrvalost a tvrdá práce, a to zvláště z toho důvodu, že malé děti bývají zaměřeny na sebe. Takové úsilí se však vyplatí. Pokud se vaše děti naučí být laskavé a projevovat empatii, bude jim i samotné pomyšlení na šikanu odporné.

Pomoc pro oběti šikany

Oběti šikany, a to obzvláště mladí lidé, stojí před náročným úkolem. Musí si i pod tlakem zachovat vnitřní rovnováhu. Když vás někdo šikanuje, chce vás pravděpodobně v citovém ohledu vyvést z rovnováhy. Jde mu o to, aby vás maximálně rozzuřil nebo vyděsil. Pokud vybuchnete nebo se rozpláčete — a tak ukážete, že se vás to dotklo nebo že se bojíte —, agresor dosáhl svého. Možná se bude snažit, aby stejnou reakci vyprovokoval znovu a znovu.

Co můžete dělat? Uvažujte o následujících podnětech. Týkají se hlavně mladých lidí, ale tyto zásady mohou při jednání s agresory uplatnit i dospělí.

◼ Zůstaň klidný. Nenech se vyprovokovat. V Bibli je moudrá rada: „Zanech hněvu a opusť vztek.“ (Žalm 37:8) Když se rozčílíš, agresor tím nad tebou získá moc, a ty možná uděláš věci, které tě pak budou mrzet. (Přísloví 25:28)

◼ Snaž se z mysli vypudit myšlenky na pomstu. Mívá totiž často opačný účinek a nepřinese ti opravdové uspokojení. Jedna dívka, kterou zbilo pět mladých lidí, když jí bylo šestnáct let, vzpomíná: „Rozhodla jsem se, že jim to oplatím. Vzala jsem si na pomoc přátele a dvěma útočníkům jsme se pomstili.“ A výsledek? „Měla jsem pocit prázdnoty,“ říká dívka. Navíc, její chování se potom zhoršilo. Pamatuj na moudrá slova Bible: „Nikomu neodplácejte zlé zlým.“ (Římanům 12:17)

◼ Když se situace začne přiostřovat, rychle odejdi. Bible říká: „Dříve než propukne hádka, rozluč se.“ (Přísloví 17:14) Obecně platí, že člověku, který má tendenci šikanovat, je lepší se vyhýbat. V Příslovích 22:3 je napsáno: „Chytrý je ten, kdo uviděl neštěstí a pak se jde skrýt, kdežto nezkušení šli dál a musí trpět trest.“

◼ Pokud šikanování trvá dál, budeš si muset s agresorem promluvit. Využij chvíli, kdy jsi klidný, dívej se mu do očí a mluv s ním pevným hlasem. Řekni mu, že to, co dělá, se ti nelíbí, že to není žádná legrace, ale že tím ubližuje druhým. Neurážej ho ani nebuď útočný. (Přísloví 15:1)

◼ Promluv si o šikaně s nějakým zodpovědným dospělým, který má o tebe zájem. Buď konkrétní a řekni si o pomoc, abys šikanu dokázal zvládnout. O totéž se modli k Bohu. To může být úžasným zdrojem pomoci a útěchy. (1. Tesaloničanům 5:17)

◼ Pamatuj, že jako člověk máš svou hodnotu. Agresor si zjevně přeje, abys sis myslel, že nic neznamenáš a že si špatné zacházení zasloužíš. On však nemá právo tě hodnotit. To může jen Bůh — a ten v každém z nás hledá to dobré. A tak méně kvalitním člověkem je právě agresor, kvůli způsobu, jakým jedná.

Rodiče, chraňte své děti

Také rodiče mohou velmi brzy začít připravovat své děti na to, aby s agresorem dokázaly jednat moudře. Mohou například s dětmi nacvičovat reakci na šikanování, čímž děti získají větší sebedůvěru.

Dítě může dokonce i postojem těla — tím, že stojí vzpřímeně — vysílat jemné signály, jež některé agresory odradí. Dítěti může také pomoci to, že mluví pevným hlasem, dívá se agresorovi do očí a nedrží ruce křečovitě. Rodiče jsou vybízeni, aby své děti učili, že se mají agresorovi vyhýbat a požádat o pomoc důvěryhodného dospělého, jako je například učitel.

Boj se šikanou začíná výchovou v rodině. Rodiče, kteří si na děti udělají čas, trpělivě a s empatií naslouchají jejich zájmům a obavám, tím vštěpují svým dětem pocit, že jsou rádi, že je mají, že jim chtějí pomoct a že je milují. Mnozí odborníci, kteří se zabývají problémy rodičovství a vlivem vrstevníků na děti, vybízejí rodiče, aby svým dětem vštěpovali pozitivní pohled na sebe sama. Děti, které mají zdravé sebevědomí, nejsou tak žádoucím terčem agresorů.

Nestačí však jen mluvit. Každý člen rodiny se musí naučit jednat s druhými uctivě a důstojně a pěstovat empatii. Nepřipusťte ve své domácnosti žádnou šikanu. Udělejte z domova bezpečný přístav, kde vládne láska a úcta.

Konec šikanování

Bible shrnuje lidské dějiny takto: „Člověk panuje nad člověkem k jeho škodě.“ (Kazatel 8:9) Z těchto slov je vidět, že šikanování trápí lidstvo již tisíce let. Jeden biblický pisatel řekl: „Vrátil jsem se, abych viděl všechny skutky útlaku, které se dějí pod sluncem, a pohleďme, slzy těch, kdo byli utlačováni, ale neměli žádného utěšitele; a na straně jejich utlačovatelů byla moc, takže neměli žádného utěšitele.“ (Kazatel 4:1)

Bůh však určitě vidí každé šikanování, které se děje na světě, a má s utlačovanými soucit. Udělá s tím ale jednou něco? Určitě ano. Všimněte si slibu, který je zapsán u Micheáše 4:4: „Skutečně budou sedět každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo nezpůsobí, aby se chvěli; vždyť tak mluvila samotná ústa Jehovy vojsk.“

Jen si představte, jaký bude svět, až se tento slib splní. Nikdo nebude působit, aby se druzí chvěli, nebude žádná šikana. Není to lákavé? Bůh dal nejen slib do budoucnosti, ale udělal něco víc. Již nyní probíhá na celém světě program biblického vzdělávání, který má pozitivní výsledky. Lidé, kteří se ho účastní, jsou poučováni, jak změnit agresivní rysy osobnosti, jak mít pokojné vztahy s druhými a jednat s nimi uctivě a důstojně. (Efezanům 4:22–24) Velmi brzy se výsledky těchto vynikajících pokynů projeví na celé zemi, a problém šikany přestane existovat. Boží sliby zaznamenané v Bibli se stanou skutečností. Lidé pak budou žít ve světě, kde už nikdo nikoho nebude šikanovat.

[Obrázek na straně 8]

Není žádnou hanbou vyhnout se agresorovi

[Obrázek na straně 9]

Ve zdravé rodinné atmosféře se děti učí, jak si poradit se všemi druhy šikany

[Obrázky na straně 10]

Naučte své děti, jak problém šikany řešit pevným, ale taktním způsobem