Hebrejci se řídili lunárním rokem. V Bibli se nevysvětluje, jak přizpůsobovali tento rok, aby se shodoval se solárním rokem a ročními obdobími, ale jistě museli podle potřeby přidávat dodatečné neboli vložené měsíce. Uspořádání vložených měsíců se později, v 5. století př. n. l., převedlo do soustavy známé dnes jako Metonův cyklus. Ten dovoloval, aby byl každých 19 roků sedmkrát přidán vložený měsíc. V židovském kalendáři se přidával za dvanáctý měsíc adar a nazýval se veadar neboli „druhý adar“. Lunární kalendář se takto přizpůsobil slunci, a proto jsou roky s 12 nebo 13 měsíci označovány jako lunisolární roky.

Jméno měsíce veadar

Odpovídá (vložený měsíc)

Náboženský rok 13. měsíc