1. Proč způsobil Jehova, aby země ‚vyvrhla‘ Kananejce?

KONEČNĚ roku 1473 př. n. l. stáli Izraelité v Zaslíbené zemi. Ležely však před nimi roky teokratického válčení, protože museli očistit zemi od zkažených obyvatel. Byli však Kananejci opravdu tak špatní? Byli! Jejich modlářství a nemravný způsob života byly odporné v Jehovových očích a ohrožovaly Boží lid. Proto přiměl Bůh Mojžíše, aby oznámil, že Bůh použije svůj svatý národ jako vykonavatele trestu. Tak Jehova způsobí, že země ‚vyvrhne‘ ty nečisté národy. — 3. Mojž. 18:1–30; 5. Mojž. 12:29–32.

2. Jaké „ovoce“ přinášejí světové náboženské systémy?

² I dnes si můžeme klást otázku: Je tento svět tak špatný, že si zaslouží zničení? Nuže, jak je to se světovými náboženskými systémy? Je to smutné, ale nectí stvořitele, Jehovu Boha. Lidé v křesťanstvu ho opustili, „zdroj živé vody, aby si vyhloubili cisterny, puklé cisterny, které nemohou udržet vodu“. (Jer. 2:13) Jejich sektářské nauky neobsahují žádnou „vodu“ pravdy. Ukázali, že jsou částí světa tím, že podporují jeho války a politiku a trpí jeho sexuální zvyky. Jak řekl Ježíš, dají se poznat ‚podle svého ovoce‘. — Mat. 7:16, 17; srovnej Galaťanům 6:7, 8.

3. K čemu vedlo to, že svět porušuje Boží zákon?

³ Jaká je ve světě morálka? V nedávných letech po celém světě prudce stoupal počet potratů, těhotenství dospívajících dívek a počet rozbitých rodin, a to zejména v takzvaných křesťanských zemích. V některých zemích končí rozvodem plných 50 procent všech manželství. „Sexuální revoluce“ šedesátých let měla i jiné katastrofální následky. O jednom z nich je psáno v „New York Times“ z 13. června 1986 pod titulkem na první straně: „DO ROKU 1991 SE ČEKÁ DESETINÁSOBNÝ VZRŮST ÚMRTNOSTI NA AIDS. Článek poukázal na to, že do roku 1991 by se mohl v samotných Spojených státech zvýšit počet pacientů s AIDS (syndrom získaného selhání imunity) na více než 100 000, což by ročně znamenalo zdravotnické výdaje až 16 miliard dolarů. Tato smrtelná choroba se přenáší hlavně aktivní homosexualitou, zneužíváním drog a krevními transfúzemi — tedy věcmi, jež jsou porušením Božího zákona. — 1. Kor. 6:9, 10; Gal. 5:19–21; Sk. 15:19, 20.

4. a) Jak se naše válčení liší od válčení Izraele za Jozuových dnů? b) Do jaké míry bychom měli mít společenství se světskými lidmi a proč?

⁴ Za Jozuových dnů poslal Jehova svůj svatý národ, aby vyčistil Zaslíbenou zemi doslovným válčením. Dnes je naše válčení duchovní. (2. Kor. 10:3, 4) My, svědkové, neodstraňujeme násilím ty, kteří přehlížejí Boží slovo. Jehova je odstraní ve svém vlastním čase a svým vlastním způsobem. (5. Mojž. 32:41, 43) Nenavazujeme důvěrné společenství s bezzásadovými lidmi, přestože jim můžeme projevovat opravdovou lásku tím, že jim oznamujeme dobré poselství o království. (1. Kor. 15:33) Můžeme s nimi studovat Boží slovo a povzbuzovat je, aby ‚činili pokání a obrátili se, aby byly jejich hříchy vymazány‘. — Sk. 3:19; Mat. 21:31, 32; Luk. 5:27–32.

RAAB A JEJÍ DOMÁCNOST

5, 6. a) Proč šli zvědové do Jericha a do domu Raab? b) Jak odpovídá Jehova dnes často na volání o pomoc? c) Jak ukázala Raab, že je „přítelem pokoje“?

⁵ Než Izrael překročil Jordán, obrátil Jehova pozornost na město Jericho. Jozue vyslal dva zvědy zastupující celý Izrael a řekl jim: „Jděte, podívejte se na zemi a Jericho.“ Proč právě Jericho? Přestože město vévodilo přístupovým cestám do Kanaánu, bylo malé a nemohlo se měřit s izraelským vojskem. Ale přítomnost zvědů dá obyvatelům Jericha příležitost, aby se jasně postavili buď na Jehovovu stranu, nebo proti němu. „Tak [zvědové] šli a přišli do domu prostitutky, která se jmenovala Raab, a ubytovali se tam.“ (Joz. 2:1–7) Do domu Raab přišli ti zvědové bezpochyby pod božským vedením, stejně jako dnes často andělské vedení přivádí svědky Jehovovy k lidem, kteří se modlí o duchovní pomoc. „Jehovovy oči jsou obráceny ke spravedlivým a jeho uši k jejich volání o pomoc.“ — Žalm 34:15; 34:16, „KB“; viz také 2. Paralipomenon 16:9.

⁶ Proč vstupovali ti zvědové do domu prostitutky? Ne pro nemravný účel, ale pravděpodobně aby zmátli kananejské pozorovatele. Slova Raab ke zvědům naznačila, že o ně neměla žádný nemravný zájem. Věděla, že jsou to sluhové Jehovy, a proto jim mohla povědět o své vřelé touze stát se Jehovovou ctitelkou. Dokonce nasadila život, když je schovala na střeše. Byla jako „ovce“ z Ježíšova podobenství, které projevují laskavost Pánovým „bratrům“. (Mat. 25:31–46) Svědkové Jehovovi si dnes počínají rozvážně, ale neváhají navštěvovat zájemce, ‚přátele pokoje‘, a studovat s nimi Bibli. — Luk. 10:5–7.

7. a) Jak vyjádřila Raab svou víru v Jehovu? b) Jaký postoj dnes projevují noví a jak by měli jednat?

⁷ Raab již věděla o Jehovových mocných skutcích. Mohla ukrytým zvědům vyjádřit víru slovy: „Opravdu vím, že Jehova vám jistě dá zemi a že z vás padlo na nás zděšení a všichni obyvatelé země kvůli vám zmalomyslněli.“ Pak jim pověděla zprávu, kterou slyšela o Jehovových mocných skutcích, a pokračovala: „Jehova, váš Bůh, je Bohem nahoře v nebesích a dole na zemi. A nyní mi, prosím, přísahejte při Jehovovi, protože jsem vám projevila milující laskavost, že také projevíte milující laskavost domácnosti mého otce a dáte mi spolehlivé znamení.“ (Joz. 2:9–13) Stejně jako Raab se ti, kteří nově poznávají pravdu dnes, nemusí dál obávat soudu, který bude vykonán v „Jehovově dnu“. (Sef. 1:14–18) Raději se odvracejí od světských způsobů a hledají pomoc svědků Jehovových, aby získali záchranu. — Žalm 3:6–8; 3:6–9, „KB“; Přísl. 18:10.

8. a) Co je znázorněno tím, že Raab vyvěsila z okna „šňůru ze šarlatového vlákna“? b) Proč byla Raab prohlášena za spravedlivou a k čemu to vedlo?

⁸ Znamení, které dali zvědové Raab, byla „šňůra ze šarlatového vlákna“, kterou měla uvázat v okně, jímž zvědové unikli. (Joz. 2:17–21) Když Raab vystaví toto znamení, její dům bude při zničení Jericha ušetřen. Podobně i dnes musí být ti, které Raab předobrazuje, označeni k záchraně jako oddaní, pokřtění Jehovovi ctitelé. Zjevení 7:9, 10, 14 je popisuje jako „velký zástup“ těch, kteří „vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi“. Projevují víru v Ježíšovu obětní krev a dokládají ji křesťanskými skutky. (Řím. 10:9, 10) U Jakuba 2:24, 25 čteme: „Vidíte, že člověk má být prohlášen za spravedlivého skutky, a ne samotnou vírou. Nebyla stejně tak nevěstka Raab prohlášena za spravedlivou skutky, když pohostinně přijala posly a odeslala je jinou cestou?“

9. a) Z čeho pozůstávaly „skutky“ Raab? b) Co dnes vyplynulo z nebojácné svědecké činnosti?

⁹ „Skutky“ Raab zahrnovaly to, že ochránila dva zvědy a shromáždila jiné do svého domu, aby byli zachráněni. Stejně tak dnes „velký zástup“ pilně podporuje pomazaného „věrného a rozvážného otroka“, když tato skupina opatřuje duchovní „pokrm v pravý čas“ a dohlíží na celosvětovou kazatelskou činnost pro království. (Mat. 24:45–47) Raab nebojácně vydala svědectví domácnosti svého otce a to bylo nebezpečné, protože mohla být vyzrazena. (Srovnej Matouše 10:32–36.) Podobně i dnes musí svědkové Jehovovi v mnoha zemích, kde je odpor, nebojácně vydávat svědectví. To vedlo k velkolepé sklizni a často vyšly z Velkého Babylóna celé rodiny a zaujaly postoj pro čisté uctívání Jehovy. — Žalm 73:28; 107:21, 22.

JERICHO TEHDY A NYNÍ

10. Jaké zvláštní pozornosti se mělo dostat Jerichu?

¹⁰ Podívejme se na tyto dramatické události z jiného úhlu. „Jericho bylo pevně uzavřeno kvůli izraelským synům, nikdo nevycházel a nikdo nevcházel.“ Bylo to první kananejské město, na které dopadl Jehovův trestající meč. Proto se mu mělo jako prvnímu ovoci zasvěcenému Bohu dostat zvláštní pozornosti. Jozue vysvětlil: „Město se stane tím, co je oddané zničení; se vším, co je v něm, patří Jehovovi.“ — Joz. 6:1, 17; srovnej 2. Mojžíšovu 22:29; 3. Mojžíšovu 27:26.

11. a) Jaké zarážející obdoby si všímáme dnes? b) Uveď příklad „zděšení“ Velkého Babylóna.

¹¹ To odpovídá dobře Velkému Babylónu, světové říši falešného náboženství, který dostoupil vrcholu své nepravosti v tomto krvavém 20. století! Snažil se zavřít své brány před pronikajícími svědky Jehovovými. Slovy Raab: padlo na něj „zděšení“ z Božího lidu. Například italské noviny „La Repubblica“ z 12. listopadu 1985 přinesly titulek „POPLAŠNÉ VOLÁNÍ CÍRKVE PROTI SVĚDKŮM JEHOVOVÝM“. Článek podával zprávu o shromáždění, na němž se podílel římskokatolický kardinál a jež se sešlo v Bologni, aby čelilo „hrozbě“ svědků Jehovových. Papež poslal telegram na povzbuzení a podporu. Ozvalo se volání: „Už se rojí po celém světě“, a bylo prohlášeno, že „nyní se církev zmobilizuje“ a bude tomu „nebezpečí“ čelit. Získá však převahu? — Jer. 1:17–19.

12. a) Jak je představa „boha“ ve Velkém Babylóně v rozporu s pravdou? b) Proč bude Jehova bojovat za své svědky?

¹² Velký Babylón dnes v sobě sdružuje velké množství bohů od mystické trojice křesťanstva po milióny bohů východních náboženství. Než Mojžíš pověřil Jozua, prohlásil: „Naslouchej, Izraeli: Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova.“ Svědkové Jehovovi jsou dnes sami, když vyvyšují tohoto „jednoho Boha a Otce“. (5. Mojž. 6:4; Ef. 4:6) Jehova bude za nás bojovat jako za dnů Jozua a jiných věrně oddaných vůdců v Izraeli. — 2. Par. 20:15, 17; 32:7, 8; Iz. 54:17.

VYKONÁNÍ SOUDU

13. a) Jaké události vedly k obležení Jericha? b) Jakých obdob si všímáme dnes?

¹³ Jozue učinil důkladné přípravy na obléhání Jericha. Muži, kteří vyrostli v pustině, byli obřezáni. To symbolizovalo, že odkládají vše, co by mohlo bránit oddanosti Jehovovi z celého srdce. (5. Mojž. 10:16; 30:5, 6) Bylo obnoveno slavení pasachu. Lid se začal živit plody země, když ustala zázračně opatřovaná mana. Navíc se Jozuovi zjevil „kníže Jehovova vojska“, bezpochyby předlidský Logos, a povzbudil ho. A Jozue pokorně uznal jeho přítomnost. V tom všem si můžeme povšimnout obdob se zkušenostmi novodobých svědků Jehovy, když se zasvěcují dílu, jež mají před sebou. Náš duchovní pokrm je stále rozmanitější a obsažnější dík tomu, jak „věrný a rozvážný otrok“ dělá pokroky pod vedením Pána Ježíše Krista. — Joz. 5:1–15.

14. Jakou zvláštní taktiku nařizuje Jehova pro obléhání Jericha?

¹⁴ Podívej se nyní na bitevní scénu. Jehova vyzval ke skutečně zvláštní taktice! Jednou denně po šest dní pochodují Jehovovi kněží kolem Jericha a nesou truhlu, jež představuje Jehovovu přítomnost. Před nimi jde sedm kněží troubících na beraní rohy a vpředu i vzadu pochodují izraelští vojáci. Ale sedmý den vstávají „časně, jakmile se rozednilo“, a pochodují kolem města sedmkrát. Jak se museli jerišští třást! — Joz. 6:2–15.

15. Jakou obdobu vidíme dnes v činnosti svědků Jehovových?

¹⁵ Shledáváme v tom pozoruhodnou obdobu s tím, co dnes činí svědkové Jehovovi. Poslední dobou nápadně roste naše činnost pro království. Za pět let do roku 1985 se rozrostly řady průkopníků o 134 procent. Armáda průkopníků a jiných věrných zvěstovatelů království vstává „časně“ (často doslova) a horlivě se podílí na zvěstování Jehovových soudů. Vůdcům náboženství křesťanstva se tito svědkové jeví jako „lid početný a mocný“. Duchovenstvo je v „krutých bolestech“, když si všímá, jak zvěstování pravdy působí, že je mnozí poctiví lidé opouštějí a staví se na stranu Jehovy. — Joel 2:1–3, 6.

16. a) Jaké zázraky provázejí pád Jericha? b) Jak je odměněna víra Raab?

¹⁶ Nakonec Jozue přikazuje lidu: „Křičte, neboť Jehova vám dal město.“ Zahřmí mohutný válečný pokřik. Země se třese — a zázrak nad zázraky — hradby Jericha se bortí. Izraelité se poslušně ženou vpřed a hubí všechno živé v městě. Spálí je ohněm. Ale hleďme: jeden malý úsek hradby ještě stojí a v jeho okně je šarlatová šňůra. Raab a rodina jejího otce jsou vyvedeni bez úhony. Po čase je víra Raab odměněna ještě tím, že se stane manželkou Izraelity Salmona a předkyní Ježíše Krista. — Joz. 6:16–26; Mat. 1:5.

17. Co předstiňují tyto zázraky?

¹⁷ „Tak Jehova prokázal, že je s Jozuem, a jeho věhlas byl po celé zemi.“ Podobným způsobem bude ospravedlněno Jehovovo majestátní jméno, až bude Velký Babylón zpustošen a zbaven svého bohatství a nádhery při vypuknutí „velkého soužení“. — Joz. 6:27; Zjev. 17:16; 18:9, 10, 15–17; Mat. 24:31, 32.

ODPADLÍK SELHÁVÁ

18. a) Proč ‚začalo srdce lidí tát‘? b) Jak reagoval na tuto krizi Jozue?

¹⁸ Krátce po slavném vítězství u Jericha se stalo něco ohromujícího. Útočný oddíl, který Jozue poslal, aby dobyl sousední město Aj, byl poražen na hlavu. „Srdce lidí tedy začalo tát a stalo se jako voda.“ Rozrušený Jozue zvolal v modlitbě: „Běda, svrchovaný Pane Jehovo, . . . co uděláš pro své jméno?“ — Joz. 7:2–9.

19, 20. a) Jak vyřešil Jehova Achanovo bláznovství a jaké ujištění dal Jozuovi? b) Jaké moderní obdoby si můžeme všimnout?

¹⁹ Jehova pak Jozuovi zjevil, že v Izraeli bylo spácháno „potupné bláznovství“. Jako zločinec byl odhalen Achan z kmene Juda. Ukradl z kořisti v Jerichu „pěkný“ babylónský oděv a také zlato a stříbro. Jehova ‚uvedl veřejné odsouzení‘ na Achana a ten byl se svou rodinou ukamenován. Potom byli i se svým majetkem spáleni ohněm. Jako trvalé svědectví o tomto vykonání Jehovova soudu byla nad Achanem navršena velká hromada kamenů a pláň byla nazvána „Akorská nížina“, což znamená „nížina veřejného odsouzení, těžkostí“. Jehova opět řekl Jozuovi: „Neboj se ani se neděs.“ Jehovovo jméno bylo vyvýšeno tím, že Jozue již nikdy neprohrál bitvu. — Joz. 7:10–8:1.

2. a) Jak projevil Jozue poslušnost až do nejmenší podrobnosti? b) Co se stalo na horách Ebal a Gerizim?

² Po rozhodném vítězství u Aje věnoval Jozue pozornost podrobným pokynům zaznamenaným v 5. Mojžíšově 27:1 až 28:68. Na hoře Ebal postavil oltář z celých kamenů a provedl příkaz: „Budeš tam obětovat oběti společenství a jíst je tam a budeš se radovat před Jehovou, svým Bohem.“ Jiné kameny byly postaveny jako památník, byly obíleny a byla na ně napsána slova Zákona. Pak se kmeny rozdělily. Jedna část se postavila na horu Gerazim, ‚aby žehnala lidu‘, a druhá se postavila ‚ke zlořečení na horu Ebal‘. Levité pozdviženými hlasy pronesli prokletí za neposlušnost a všechen lid odpověděl: „Amen!“ Pak byla pronesena požehnání za poslušnost. Ale běda Izraeli, jestliže nebude ‚konat všechna slova zákona a bát se slavného a bázeň vzbuzujícího jména Jehovy Boha‘! — Joz. 8:32–35.

3, 4. a) Jaké důrazné poučení nám dnes dává dráha Izraele? b) Proč by nás nikdy nemělo unavit, že slyšíme totéž znovu a znovu? c) Co je nutné k tomu, abychom vstoupili „těsnou branou“?

³ Poslouchal Izrael stále ‚slova zákona‘? Přes často opakované nabádání Mojžíšovo a později Jozuovo bídně selhal. Pro nás dnes je to důrazným poučením. Přes stálé varování se vždycky najdou takoví, kteří si myslí, že mohou přezírat Boží požadavky, ‚dělat si věci po svém‘, a přesto přežít. Jaké bláznovství! Když Pavel poukázal na dřívější zkušenosti Izraele, řekl: „Ať ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby neupadl.“ — 1. Kor. 10:12; Kaz. 2:13.

⁴ Někteří z Božího lidu kritizují výstrahy, jež jsou dávány, a říkají, že už je unavuje poslouchat pořád totéž. Ale právě takoví často první padají do satanovy pasti. Inspirovaná biblická kniha 5. Mojžíšova (hebrejsky Mišne hattora, což znamená „Opakování Zákona“) se skládá hlavně ze čtyř Mojžíšových proslovů; ty Izraeli objasnily, že musí poslouchat Jehovovy dříve vyhlášené zákony. Na výstrahu před neposlušností a na „prokletí“, jež z ní vyplynou, použil Mojžíš čtyřikrát tolik slov jako na líčení „požehnání“. Na hoře Ebal upozornil Jozue opět Izrael, že musí poslouchat. Nenaznačuje nám to, jak důležité je usilovat, abychom vešli „úzkou branou“? — Mat. 7:13, 14, 24–27; 24:21, 22.

5. Jakému spolku teď čelil Izrael a jakou odpovídající situaci vidíme dnes?

⁵ Nyní se schylovalo k rozhodnému střetnutí. Brána Kanaánu, Jericho, byla zničena asi tak, jako bude zpustošeno falešné náboženství, až začne „velké soužení“. Padl Aj. Ale nyní „všichni králové, kteří byli na té straně Jordánu v hornatém kraji a v Šefele a podél celého pobřeží Velkého moře a před Libanonem, Hetité a Amorejci, Kananejci, Perizejci, Chivijci a Jebuzejci. . . se začali všichni společně shromažďovat, aby jednomyslně válčili proti Jozuovi a Izraeli.“ (Joz. 9:1, 2) V moderní obdobě k tomu zjišťujeme, že národy země se dnes seskupily v tak zvané Spojené národy. Usilují o mír a bezpečnost podle vlastních podmínek, ale tím „se shlukli jako jeden muž proti Jehovovi a proti jeho pomazanému“, Většímu Jozuovi. (Žalm 2:1, 2) Jak to skončí?

JEDNALI BYSTŘE

6, 7. a) O co projevili zájem Gibeoňané a jakou strategii přijali? b) Jak to rozsoudil Jozue?

⁶ I jiní Neizraelité, jako předtím Raab, nyní začali projevovat zájem o přežití. Byli to obyvatelé Gibeonu, velkého města severně od Jebusu čili Jeruzaléma. Slyšeli o Jehovových mocných skutcích a rozhodli se, že budou usilovat o mír a bezpečnost podle Jehovových podmínek. Ale jak? Poslali do izraelského tábora v Gilgalu muže s vyschlými a drobivými potravinami a opotřebovanými pytli a vinnými měchy, v záplatovaných šatech a sandálech. Když tito muži přišli k Jozuovi, řekli: „Z velmi vzdálené země přišli tvoji sluhové s ohledem na jméno Jehovy, tvého Boha, protože jsme slyšeli o jeho věhlasu.“ Když to slyšel, „Jozue s nimi učinil mír a uzavřel s nimi smlouvu, že je ponechá naživu“. — Joz. 9:3–15.

⁷ Izrael se však brzy dověděl, že Gibeoňané ve skutečnosti ‚bydlí právě v jejich středu‘. Jak se nyní Jozue díval na jejich úskok? Ctil přísahu, kterou jim předtím dal, ‚ponechal je naživu, a stali se sběrači dřeva a čerpači vody pro celé shromáždění‘. — Joz. 9:16–27; srovnej 5. Mojžíšovu 20:10, 11.

8. V čem předstiňují Gibeoňané „velký zástup“?

⁸ Mnozí netinim, kteří v pozdějších dobách sloužili při Jehovově chrámu, byli pravděpodobně gibeonského původu. Gibeoňané tedy mohou dobře předstínit „velký zástup“, který nyní prokazuje Bohu „dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu“. (Zjev. 7:9, 15) Žijí sice ve světě, který je jako Kanaán, ale srdcem nejsou „částí světa“. Dříve se museli spokojovat s ‚drobícími se‘ duchovními potravinami, jaké se najdou v církvích křesťanstva, a neměli žádné „víno“ radosti. Když přišli do styku s Božím lidem, uznali, že Jehova koná mocné skutky prostřednictvím svých svědků. Vykonali dlouhou pouť ze satanova světa, aby vyměnili roztrhané ‚oděvy‘ za novou totožnost pokorných služebníků Jehovy, oblečených novou osobností. — Jan 14:6; 17:11, 14, 16; Ef. 4:22–24.

ORGANIZAČNÍ PODPORA

9. a) Jaká krize pak nastala? b) Jak reagoval Jozue a o čem byl ubezpečen?

⁹ Když se jeruzalémský král Adoni–Cedek doslechl, že Gibeoňané uzavřeli mír s Izraelem, začal se „velmi bát, protože Gibeon bylo město velké jako jedno z královských měst, . . . a všichni jeho muži byli silní“. Spojil své síly se čtyřmi jinými králi a oblehli Gibeon. Gibeoňané se okamžitě obrátili na Jozua: „Přijď k nám rychle a zachraň nás přece a pomoz nám.“ Jozue ihned reagoval a Jehova ho ubezpečil: „Neboj se jich, neboť jsem je dal do tvé ruky. Ani jeden muž z nich proti tobě neobstojí.“ Jozue a jeho stateční silní muži pochodovali „po celou noc“, aby nepřítele překvapili. — Joz. 10:1–9.

10. a) Jaké jednání je dnes obdobou obklíčení Gibeonu? b) Jaké odhodlání projevují dnes novodobí Gibeoňané?

¹⁰ Hlavy některých vlád se dnes zlobí stejně jako těch pět králů, když vidí tolik svých lidí — i „silných“ –, jak se staví na stranu Většího Jozua a jeho světaširého království spravedlnosti. Tito vládci se domnívají, že by se měly zachovat národní hranice, přestože národy se ustavičně přou a bojují mezi sebou. Proto se snaží odříznout dodávky duchovního pokrmu pro mírumilovné členy „velkého zástupu“, zakázat shromáždění, na nichž tento „pokrm“ přijímají, a umlčet je, aby s druhými nemluvili o duchovních věcech. Ale tito novodobí Gibeoňané stojí s věrnou oddaností při duchovním izraeli a říkají: „Chceme jít s vámi.“ — Zech. 8:23; srovnej Skutky 4:19, 20; 5:29.

11. Jak řeší krize svědkové Jehovovi dnes?

¹¹ Když „velký zástup“ volá ke své ‚mateřské‘ organizaci o pomoc, je jim poskytnuta okamžitě a štědře. Pohotovost, s níž svědkové Jehovovi vyřizují věci, je zřejmá i v mnoha jiných ohledech — například když se ihned po přírodních katastrofách konají záchranná opatření nebo se rychle staví potřebné sály království a jiná shromaždiště pro rozdělování „pokrmu“. Když byl loni v červnu plánován sjezd na newyorském Yankee stadiónu, armáda dobrovolných uklízečů nastoupila o půlnoci po basebalovém zápase; stadión nikdy tak nezářil čistotou jako v následujících čtyřech dnech. Také odpovědní starší svědků Jehovových postupují rychle při řešení krizí, jež nastávají při kázání dobrého poselství. — Fil. 1:6, 7.

JEHOVA BOJUJE ZA IZRAEL

12. Jaké zázraky koná Jehova, když bojuje za Izrael na obranu Gibeoňanů? (Srovnej Habakuka 3:1, 2, 11, 12.)

¹² Pohleďme však nyní na Gibeon. Jehova vrhá nepřátelské síly ve zmatek. Izrael je pronásleduje a pobíjí. Ale co to padá z nebes? Veliké kusy ledu! Více je zabito tímto krupobitím než izraelskými válečníky. A teď naslouchej. Jozue mluví k Jehovovi. A co povídá „před očima Izraele“? Říká: „Slunce, buď nehybné nad Gibeonem, a měsíci, nad nížinou Ajalon.“ Další zázrak, který vzbuzuje bázeň! „Asi tak po celý den“ ozařuje slunce bitevní pole, dokud není úplně dokonána Boží pomsta. Nám nepřísluší dohadovat se, jak vykonal Jehova ten zázrak, jako se neptáme, jak to ‚udělal‘, aby dvě velká svítící tělesa zazářila v jeho čtvrtém stvořitelském „dnu“. (1. Mojž. 1:16–19; Žalm 135:5, 6) Zpráva je jasná: „Žádný den se neprokázal takový jako onen, ani před ním ani po něm, v němž Jehova naslouchal hlasu muže, neboť Jehova sám bojoval za Izrael.“ — Joz. 10:10–14.

13. Jak dále povzbuzuje Jozue své velitele a k čemu to nakonec vede?

¹³ Likvidace vrcholí pobitím pěti králů. Tehdy říká Jozue svým velitelům: „Nebojte se ani se neděste. Buďte odvážní a silní, neboť podobně učiní Jehova všem vašim nepřátelům, proti kterým válčíte.“ Již se to prokázalo jako pravdivé v případě sedmi kananejských králů a opět je to pravdivé, když padá další úplný počet 24 království. Teprve pak, po šesti letech válčení, země odpočívá. — Joz. 10:16–25; 12:7–24.

14. S jakým postojem a důvěrou bychom měli vyhlížet Armageddon?

¹⁴ Dnes, kdy máme před sebou konečnou bitvu armageddonskou, buďme odvážní a silní, jako byl Jozue, jeho silní muži a ohromný izraelský tábor. Můžeme mít důvěru. Jako přivedl Jehova několik miliónů Izraelitů bez úhony do Zaslíbené země, dokáže vykonat další zázraky, které vzbudí bázeň, až povede milióny ze svého nebojácného lidu přes Armageddon do svého nového systému. — Zjev. 7:1–3, 9, 14; 19:11–21; 21:1–5.

NAŠE ODHODLÁNÍ

15. Jaké úkoly mohou očekávat „jiné ovce“ v Božím novém systému?

¹⁵ Jozuovi již šlo na 90. rok, ale měl před sebou ještě jiný velký úkol — rozdělit zemi mezi izraelské kmeny. To neznamenalo, že Izraelité budou mít snadný život. Kaleb například požádal o území Hebronu, kde žili obři Anakim; chtěl se dál nasazovat tím, že vypudí poslední Jehovovy nepřátele. To nenaznačuje, že za Kristova tisíciletého panství nad zemí zde budou lidští nepřátelé. Ale bude tu práce. V novém systému věcí bychom neměli očekávat snadný, zahálčivý život. Až Pánovy „jiné ovce“ obdrží své úkoly v „nové zemi“, budou mít záplavu práce na obrovském projektu, který povede ke zkrášlení země a k její proměně v doslovný ráj. — Joz. 14:6–15; Mar. 10:29, 30; Řím. 12:11.

16. Co je dnes znázorněno Jehovovým uspořádáním „útočištných měst“?

¹⁶ Při rozdělování země vyčlenil Jozue šest levitských měst jako „útočištná města“, na každé straně Jordánu po třech. To bylo Jehovovo uspořádání pro ochranu toho, kdo neúmyslně zabil člověka. Takový člověk mohl do jednoho z těchto měst uprchnout. Musel však dokázat, že má před Bohem čisté svědomí, a sice tím, že ve městě zůstal až do smrti velekněze. Podobně musí dnes „velký zástup“ usilovat o dobré svědomí u Boha kvůli svému dřívějšímu společenství s tímto krvavým světem. Dobré svědomí získávají jeho členové, když vyznávají své hříchy, obracejí se, oddávají se Jehovovi a podstupují křest ve vodě. Pak musí tento stav zachovat. Je nutné, aby „velký zástup“ zůstal v „městě“, dokud Ježíš obrazně nezemře vzhledem ke svému velekněžskému dílu na konci svého tisíciletého panování. — Joz. 20:1–9; Zjev. 20:4, 5; 1. Kor. 15:22, 25, 26.

17. Jaký radostný výsledek dnes očekáváme?

¹⁷ Jak podivuhodně požehnal Jehova svému lidu Izraeli! Cesta byla těžká a zkoušky mnohé. Ale nakonec vešli Izraelité do Zaslíbené země a usídlili se tam. Jejich srdce muselo přetékat vděčností Jehovovi. A prokážeme-li se věrní svému Bohu, můžeme mít podobnou radost, až vstoupíme do jeho nového systému, který zahrnuje „novou zemi“. Vskutku o nás bude platit, jako platilo za Jozuových dnů: „Neselhal ani jeden slib z celého dobrého slibu, který Jehova dal izraelskému domu; všechno se splnilo.“ (Joz. 21:45) Kéž se na tom ve štěstí podílíš!

18. a) Co vyprávěl Jozue izraelským starším? b) Jakou touhu bychom měli mít ve vztahu k Jehovovu novému systému?

¹⁸ Nakonec ve stáří 110 let shromáždil Jozue izraelské starší muže. Vyprávěl jim, jak podivuhodně žehnal Jehova svému věrnému lidu od doby Abrahamovy až po onen den. Jehova jim nyní řekl: „Tak jsem vám dal zemi, pro kterou jste se nelopotili, a města, jež jste nestavěli, a obydleli jste je. Jíte z vinic a olivových hájů, které jste nesázeli.“ Při takové hojnosti všeho se přece bude Izrael jistě ‚bát Jehovy a sloužit mu v bezúhonnosti a v pravdě‘ po všechny časy. A když pohlédneme vpřed do Jehovova slavného nového systému pro tuto zemi, jistě by měl mít každý z nás stejnou touhu. — Joz. 24:13, 14.

19. a) Jakou volbu předložil nyní Jozue lidu a jak odpověděli? b) Komu bychom se měli chtít podobat? c) Jakou volbu bychom měli učinit a s jakým odhodláním?

¹⁹ Pak Jozue lidu jasně předložil: „Jestliže je ve vašich očích špatné sloužit Jehovovi, vyberte si dnes, komu budete sloužit. . . ALE JÁ A MÁ DOMÁCNOST, MY BUDEME SLOUŽIT JEHOVOVI.“ Může ta slova říci ozvěnou každý z nás jako jednotlivec, věřící členové našich rodin, naše sbory, světaširá „Boží domácnost“? Ovšem že může! (Ef. 2:19) Lid za Jozuových dnů Jozuovi odpověděl: „Jehovovi, svému Bohu, budeme sloužit a jeho hlasu budeme naslouchat!“ (Joz. 24:15, 24) Smutné je, že to však v pozdějších letech nedělali. Nechceme být jako ti, kteří selhali. Chceme být jako Jozue a jeho domácnost, jako Kaleb, jako Gibeoňané a jako Raab. Ano, „BUDEME SLOUŽIT JEHOVOVI“. Čiňme to odvážně a s plnou důvěrou, že nikdo a nic „nás nebudou schopni oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“. — Řím. 8:39.