I když prý někteří motýli před příchodem zimy migrují na delší vzdálenosti než monarchové, jen monarchové podnikají tak dlouhé cesty ve velkém počtu a pouze jejich cesty mají tak přesný cíl. Migrace monarchů je ve světě motýlů opravdu zvláštním jevem. Zamysleme se nad některými úžasnými výkony těchto houževnatých cestovatelů.

Jejich podzimní let z Kanady na jejich zimoviště v Kalifornii nebo v Mexiku je delší než 3 200 kilometrů.

Časopis Canadian Geographic uvádí: „Je zřejmé, že v jejich prostém malém mozku je nějaký složitý genetický program, možná nějaký proces rozpoznávání úhlu slunečních paprsků, jak je to u včel, nebo měření zemského magnetického pole, podle kterého se pravděpodobně orientují ptáci. Ke konci cesty může pomoci také schopnost zjistit určitou teplotu a vlhkost. Ale vědě se zatím nepodařilo získat na tyto hádanky odpovědi.“

Vědec David Gibo z Torontské univerzity poznal, že způsob letu monarchů není vůbec nahodilý. Uvádí: „Motýli musí využívat vítr způsobem, který považuji za mnohem chytřejší než způsob stěhovavých hus.“ Díky tomu, jak mávají křídly, jak stoupají do výšky a jak se živí, dorazí monarchové do Mexika s dostatečným množstvím tuku, aby mohli přečkat zimu a na jaře vyrazit zpátky na sever. Profesor Gibo také říká: „Tu dlouhou cestu dokáží dokončit v plné síle a zdraví díky tomu, že při letu plachtí.“

Ale kam migruje ohromná populace monarchů z východní Kanady, zůstávalo nějakou dobu tajemstvím.

Jedno z míst, kde můžete nejlépe vidět monarchy pohromadě, je Národní park Point Pelee v Ontariu. Tam se monarchové slétávají a připravují se na migraci k jihu. Koncem léta se na tomto místě na jihu Kanady shromáždí a počkají na severním břehu jezera Erie, až bude příznivý vítr a příznivá teplota. Pak se vydají na cestu na jih, do svých zimovišť v Mexiku.

Monarchové se vydají z Point Pelee a budou přelétat z ostrova na ostrov, až se dostanou na druhý břeh jezera Erie.

Když přijde jaro, začínají být monarchové zase aktivní. Jak se den prodlužuje, poletují ve slunečním světle, začínají se pářit a vydávají se na zpáteční cestu. Má se za to, že někteří tuto cestu dokončí, ale do hor v Kanadě a na severu Spojených států v létě přilétnou obvykle už jejich potomci. Zpět na sever kontinentu se dostane třetí nebo čtvrtá generace. Třikrát nebo čtyřikrát se cestou opakují stadia vajíčka, housenky, kukly a motýla. Samičky obtížené více než stem oplodněných vajíček poletují mezi lučními květy a po jednom kladou vajíčka na spodní stranu mladých, jemných listů klejichy. A tak cyklus znovu začíná a cesta monarchů do jejich letoviska pokračuje.