Proč mnozí lidé odmítají krev

SOUD v Ontariu ve svém pamětihodném rozhodnutí stanovil, že Kanadský červený kříž nese odpovědnost za to, že dva příjemci krevní transfúze byli infikováni virem HIV — oba dostali nakaženou krev od stejného dárce. Soudce Stephen Borins řekl: „Jestliže život příjemců ohrozilo něco tak katastrofálního jako infikovaná krev, vyžaduje to neodkladnou reakci.“

V průběhu osmdesátých let bylo přibližně 1 200 Kanaďanů nakaženo virem HIV a dalších 12 000 dostalo hepatitidu C — všichni z nakažené krve a krevních produktů. Dárci jsou podrobováni důkladnějším vyšetřením, aby se omezil počet infekcí. Ne všichni dárci však poctivě sdělí, jaký sexuální život dříve vedli. Při průzkumu prováděném ve Spojených státech například vyšlo najevo, že každý padesátý dárce vůbec neuvedl takové rizikové faktory, jako je homosexuální styk nebo styk s prostitutkou.

K této nepříjemné situaci přispívá také skutečnost, že testování krve není zcela spolehlivé. Časopis New Scientist, uvádí, že „pokud nějaký člověk dá krev necelé tři týdny po tom, co se nakazil virem HIV, není možné pomocí současných testů tento virus zjistit. U hepatitidy C může tato ‚latentní perioda‘ trvat déle než dva měsíce.“

V posledních letech významně klesá počet těch Kanaďanů, kteří chtějí dávat nebo přijímat krev. Žurnalista Paul Schratz píše: „Klesá zájem o dárcovství a stoupá počet těch, kdo nemohou být dárci, a proto děkujme Bohu, že svědkové Jehovovi razí cestu výzkumu krevních náhražek.“

Jak uvádí list The Toronto Star, je zajímavé, že během jednoho z minulých let asi 40 lidí, kteří byli „přijati do kanadských nemocnic, nepravdivě tvrdilo, že jsou svědkové Jehovovi, protože nechtěli dostat transfúzi krve“. Z průzkumů vyplývá, že asi 90 procent Kanaďanů si raději vybere nějakou jinou možnost než léčbu pomocí darované krve. Používání krve už tedy není výlučně náboženskou otázkou.