Bitva proti zdánlivě nepřekonatelné přesile

Kanadská provincie Quebec se během 40. a 50. let stala opravdovým bitevním polem. Kvůli kázání dobré zprávy se tam zatýkalo již od roku 1924. V zimě roku 1931 zadržela policie některé svědky každý den, někdy i dvakrát za den. Soudní výlohy svědků v Kanadě začaly být opravdu tíživé. Začátkem roku 1947 pak celkový počet případů, jež se týkaly svědků a měly se řešit v quebecké provincii, dosáhl 1 300; přitom tam byla v činnosti jen malá skupina svědků Jehovových.

Bylo to období, kdy měla římskokatolická církev mocný vliv, s nímž musel počítat každý politik a každý soudce v provincii. Duchovní byli v Quebeku všeobecně velmi vážení, a ostatní občané hbitě plnili pokyny místního kněze. Kniha State and Salvation (Stát a spása, 1989) situaci popsala takto: „Quebecký kardinál měl v zákonodárném shromáždění svůj trůn hned vedle místa vyhrazeného pro zástupce guvernéra. Ať tak či onak, Quebec byl většinou pod přímou kontrolou církve. . . Posláním církve bylo podřídit politický život v Quebeku římskokatolickému pojetí, podle něhož je pravdou katolictví, bludem je cokoli nekatolického a pod pojmem svoboda se chápe volnost mluvit a žít podle římskokatolické pravdy.“

[Obrázek na straně 681]

Quebecký premiér Maurice Duplessis (koncem 30. let) veřejně pokleká před kardinálem Villeneuve a navléká si prsten jako doklad úzkých vztahů mezi církví a státem. V Quebeku bylo pronásledování svědků Jehovových zvlášť intenzívní