OCHRANNÁ ZEĎ

Kdyby sis chtěl prokaryotickou buňku prohlédnout zevnitř, musel bys být několiksetkrát menší než tečka za větou. Vstupu do buňky brání tuhá pružná membrána, kterou lze přirovnat ke zdi kolem továrny. Membrána je tak tenká, že asi 10 000 jejích vrstev by odpovídalo tloušťce listu papíru. Oproti zdi je však buněčná membrána mnohem důmyslnější. V jakém ohledu?

Podobně jako zeď brání vstupu nepovolaných osob do továrny, i membrána chrání obsah buňky před vnějším nebezpečím. Není však nepropustná. Umožňuje buňce „dýchat“ — drobným molekulám, například kyslíku, dovoluje vcházet a vycházet. Složitějším molekulám, které by případně mohly napáchat škodu, však ve vstupu zabrání. Membrána slouží také k tomu, aby užitečné molekuly zůstaly uvnitř buňky. Jak to všechno dělá?

V továrně bývají strážní, kteří u vstupních bran kontrolují, co se do ní přiváží a co se odváží. Podobně i v buněčné membráně jsou zvláštní bílkovinné molekuly, které plní funkci bran a strážných.

Některé z těchto bílkovin mají uprostřed otvor (1), díky němuž může do buňky vstoupit nebo ji opustit pouze konkrétní druh molekuly. Jiné bílkoviny jsou z jedné strany membrány otevřené a z druhé zavřené (2). Mají něco jako nákladovou rampu (3), jejíž tvar umožňuje, aby do ní zapadla pouze určitá látka. Když se to stane, bílkovina se na druhé straně otevře a dovolí látce projít (4). To všechno dokáže membrána i těch nejjednodušších buněk.