18. Jak realistická je pravděpodobnost, že se náhodou vytvoří i jen jedna jednoduchá molekula proteinu?

¹⁸ Proteiny nezbytně nutné ke vzniku života se skládají z velmi složitých molekul. Jaká je pravděpodobnost, že i jen jedna jednoduchá proteinová molekula vznikla v organické polévce náhodou? Evolucionisté připouštějí, že pravděpodobnost je pouze 1 ku 10¹¹³ (1 se 113 nulami). Ovšem už každá událost, k níž by mělo dojít s pravděpodobností 1 ku 10⁵⁰, je z hlediska matematiků vyloučena jako neuskutečnitelná. Jak malá je to pravděpodobnost, je patrné z toho, když si uvědomíme, že 10¹¹³ je číslo, které převyšuje odhadovaný počet všech atomů ve vesmíru!

19. Jak velká je pravděpodobnost pro vznik enzymů, které jsou nutně potřebné pro živou buňku?

¹⁹ Některé proteiny slouží jako stavební látky, jiné jako enzymy. Ty urychlují potřebné chemické reakce v buňce. Bez nich by buňka odumřela. A buňka potřebuje ke své činnosti nikoli málo, nýbrž 2 000 proteinů, které působí jako enzymy. S jakou pravděpodobností by bylo možné všechny je získat náhodou? S pravděpodobností 1 ku 10^40 000! „[Je to] tak nepředstavitelně malá pravděpodobnost,“ připouští Hoyle, „že by to bylo nemyslitelné, i kdyby se celý vesmír skládal z organické polévky.“ Dodává: „Jestliže nejsme na základě společenských názorů nebo vědecké výchovy předem silně zaujati pro názor, že život na Zemi vznikl [samovolně], pak tento jednoduchý výpočet tuto koncepci zcela likviduje.“¹³

20. Proč se problém dále komplikuje tím, že buňka musí mít membránu?

²⁰ Ale pravděpodobnost je vlastně ještě daleko menší než naznačuje toto „nepředstavitelně malé“ číslo. Buňka musí být obklopena membránou. Tato membrána je však nesmírně složitá, skládá se z proteinů, cukrů a tukových molekul. Evolucionista Leslie Orgel píše: „Dnes patří k buněčným membránám kanály a pumpy, které ovládají přísun a odsun živin, odpadových produktů, iontů kovů atd. Tyto specializované kanály obsahují vysoce specifické proteiny, to jest molekuly, které nemohly existovat na počátku vývoje života.“¹⁴

Podivuhodný genetický kód

21. Jak obtížné by bylo získat histony, které jsou potřebné pro DNK?

²¹ Daleko obtížnější než získání výše uvedených látek je získání polynukleotidů — RNK a DNK —, z nichž je vybudován genetický kód. S DNK je spjato pět histonů (histony, jak se zdá, se účastní řízení genové aktivity). Pravděpodobnost, že by náhodou vznikl i ten nejjednodušší histon, se odhaduje na 1 ku 20¹⁰⁰ — další ohromné číslo, „které daleko přesahuje celkový počet všech atomů ve všech hvězdách a galaxiích, jež je možno rozeznat těmi největšími astronomickými teleskopy“.¹⁵

22. a) Jak je možné přenést starý problém ‚slepice, nebo vejce‘ na proteiny a DNK? b) Jaké řešení nabízí jeden evolucionista, a je rozumné?

²² Ještě obtížnější je vysvětlit evoluční teorií vznik úplného genetického kódu — předpoklad pro buněčné rozmnožování. Vzhledem k proteinům a DNK vyvstává opět stará otázka, zda byla dříve slepice nebo vejce. Hitching říká: „Vznik proteinů závisí na DNK, ale DNK se nemůže vytvořit bez již existujících proteinů.“¹⁶ Stále je zde paradox, který vyjádřil Dickerson: „Co tu bylo dříve“, proteiny nebo DNK? Vysvětluje: „Odpověď musí být: ‚Vznikly současně.‘“¹⁷ Tím vlastně říká, že se „slepice“ a „vejce“ musely vyvinout současně a nemohlo vzniknout jedno z druhého. Je to rozumné? Jeden vědec napsal: „Vznik genetického kódu představuje ohromný problém ‚slepice, nebo vejce‘, který v přítomné době zůstává zcela nevyřešený.“¹⁸

23. Jak se vyjadřují jiní vědci o genetickém aparátu?

²³ Chemik Dickerson pronesl také zajímavou poznámku: „Evoluci genetického aparátu nelze v laboratoři napodobit. Je tedy možné o tom nekonečně spekulovat, aniž jsme spoutáni nepohodlnými fakty.“¹⁹ Je však slučitelné s přesnou vědeckou prací odsunout tak snadno stranou ohromné množství „nepohodlných faktů“? Pro Leslie Orgela je existence genetického kódu „nejspletitější hledisko otázky o vzniku života“.²⁰ A Francis Crick došel k závěru, že „genetický kód je téměř univerzální, ale mechanismus potřebný k jeho realizaci je mnohem komplikovanější, než aby mohl vzniknout v jednom okamžiku“.²¹

24. Co lze říci o přirozeném výběru a o první buňce, která se rozmnožovala?

²⁴ Evolucionisté se pokoušejí o jiné řešení, aby nemožné nemuselo nastat „v jednom okamžiku“. Zastávají názor, že proces probíhal krok za krokem, a při tom se svým dílem účastnil přirozený výběr. Avšak bez genetického kódu, kterým začíná rozmnožování, nemůže existovat žádný podklad pro přirozený výběr.

Úžasná fotosyntéza

25. Jaký úžasný vynález je podle evoluční teorie připisován jednoduché buňce?

²⁵ Pro evoluční teorii vystupuje ještě další překážka. Kdysi dávno musela prvotní buňka vynalézt něco, co znamenalo pro život na zemi revoluční změnu — totiž fotosyntézu. Tomuto procesu, při němž rostliny přijímají oxid uhličitý a vydávají kyslík, vědci dosud plně nerozumějí. Jak říká biolog F. W. Went, jedná se o „proces, který se dosud nikomu nepodařilo v žádné laboratoři zopakovat“.²² Přesto se evolucionisté domnívají, že vznikl v nepatrné buňce náhodou.

26. Jaká revoluční změna byla způsobena fotosyntézou?

²⁶ Fotosyntézou vznikla z atmosféry bez volného kyslíku atmosféra, ve které každá pátá molekula je molekulou kyslíku. Výsledkem bylo, že zvířata mohla dýchat a žít a že mohla vzniknout vrstva ozónu, která chrání všechno živé před škodlivým účinkem ultrafialového záření. Vznikla tato pozoruhodná řada okolností jednoduše náhodou?

Účastní se při tom inteligence?

27. K čemu se cítí někteří evolucionisté nuceni na základě důkazů?

²⁷ Vzhledem k astronomicky vysoké nepravděpodobnosti, která mluví proti nahodilému vzniku života buňky, se někteří evolucionisté cítili nuceni poněkud ustoupit. Například autoři knihy Evoluce z kosmu (angl.) (Hoyle a Wickramasinghe) to uznali, když řekli: „Tyto problémy jsou příliš složité, než aby jim bylo možné přiřadit nějaká čísla.“ Dodávají: „Ani větší a lepší organická polévka nám zde již nestačí, jak jsme snad mohli doufat ještě před rokem nebo před dvěma lety. Výpočty, které jsme provedli, jsou v podstatě stejně nepřijatelné pro kosmickou polévku jako pro polévku zemskou.“²³

[Rámeček a obrázek na straně 48 a 49]

Neuvěřitelně složitá buňka

Živá buňka je mimořádně složitá. Biolog Francis Crick se snažil popsat její funkce jednoduše, ale nakonec shledává, že je to možné jen do určité míry, „protože je to velmi složité a čtenář nemusí zápolit se všemi podrobnostmi“.^a

Pokyny uvnitř buněčné DNK, „kdyby byly vypsány, vyplnily by tisíc 600stránkových knih“, vysvětluje časopis National Geographic. „Každá buňka je svět překypující asi dvěma sty bilióny nepatrných atomových skupin, zvaných molekuly. . . Našich 46 chromozómových ‚vláken‘ by mělo celkem délku téměř dva metry. Jádro, které je obsahuje, však má průměr menší než jednu setinu milimetru.“^b

Časopis Newsweek používá následujícího znázornění, aby zprostředkoval představu o procesech v buňce: „Každá z těch 100 biliónů buněk pracuje jako ohrazené město. Elektrárny vyrábějí pro buňku energii. Továrny vyrábějí proteiny, nezbytné látky pro chemický výměnný styk. Objemné přepravní systémy dopravují určité chemické látky uvnitř buňky z jednoho místa na druhé a také mimo buňku. Na hraničních přechodech kontrolují strážní export a import a zkoumají zevní svět, pokud jde o příznaky nebezpečí. Biologické ozbrojené síly jsou ukázněně připraveny zakročit proti vetřelcům. Centrální genetická vláda udržuje pořádek.“^c

Když začali vědci šířit moderní evoluční teorii, neměli představu o fantasticky komplikované stavbě živé buňky. Na protější straně jsou popsány některé základní složky typické buňky, které jsou uloženy v pouzdře o průměru asi 0,025 milimetru.

BUNĚČNÁ MEMBRÁNA

Obal, který kontroluje vše, co vchází do buňky a co z ní vychází

RIBOZÓMY

Útvary, na nichž jsou aminokyseliny sestaveny v bílkoviny

BUNĚČNÉ JÁDRO

Dvojitou membránou obklopené řídící centrum, jež řídí veškerou činnost buňky

CHROMOZÓMY

Obsahují DNK buňky, její genetický stavební plán

JADÉRKO

Místo, kde se sestavují ribozómy

ENDOPLAZMATICKÉ RETIKULUM

Navrstvené membrány, které ukládají nebo transportují bílkoviny; bílkoviny jsou vyráběny ribozómy, které na membrány nasedají (některé ribozómy se vyskytují v buňce i volně)

MITOCHONDRIE

Centra produkující molekuly ATP, nositele buněčné energie

GOLGIHO KOMPLEX

Skupina plochých membránových váčků, které balí a rozdělují bílkoviny, jež vyrobila buňka

CENTRIOLY

Nacházejí se v blízkosti buněčného jádra a mají důležitou úlohu při dělení buňky

[Obrázek]

Je zde těch 100 000 000 000 000 buněk tvého těla pouze náhodou?