Na učení není nikdy pozdě

XEŇA se narodila v roce 1897. Měla 3 dcery, syna, 15 vnoučat a 25 pravnoučat. Celý život dělala to, co se naučila od svých rodičů. Přišla do Moskvy s uprchlíky z Abcházské republiky, která leží mezi Černým mořem a Kavkazem a která byla rozervána válkou. Xeňa však přitom byla se svým životem docela spokojená, zejména se svou vírou, o které říkala, že ji má jako dědictví.

V roce 1993 se Xenina dcera Meri stala svědkem Jehovovým. Začala s Xeňou mluvit o Jehovovi Bohu a o Bibli, ale Xeňa to nechtěla poslouchat. Stále své dceři opakovala: „Už jsem příliš stará, než abych se učila něco nového.“

Časem se svědkem Jehovovým stala také Londa, manželka jejího vnuka, a pravnučky Nana a Zaza. Ti všichni s ní dál mluvili o Bibli. Jednoho večera v roce 1999 přečetli Xeně biblický text, který zapůsobil na její srdce. Obsahoval Ježíšova dojemná slova, která řekl svým věrným apoštolům, když ustanovil Pánovu večeři. (Lukáš 22:19, 20) Ten večer — ve svých 102 letech — se Xeňa rozhodla, že bude studovat Bibli.

„Ve svých 102 letech,“ říká Xeňa, „jsem konečně pochopila smysl života. Teď si uvědomuji, že není nic lepšího než sloužit našemu podivuhodnému, láskyplnému Bohu Jehovovi. Ještě jsem čilá a zdravá. Čtu bez brýlí a aktivně se účastním dění v naší rodině.“

Pátého listopadu roku 2000 byla Xeňa pokřtěna. Říká: „Nyní věnuji svůj život Jehovovi, a chci mu s láskou sloužit. Sedávám u autobusové zastávky blízko našeho domu a rozšiřuji časopisy a traktáty. Často k nám přicházejí na návštěvu příbuzní a já jim s radostí sděluji pravdu o Jehovovi.“

Xeňa se těší na dobu, kdy ‚se její tělo stane svěžejším než v mládí a ona se vrátí do dnů své mladistvé síly‘. (Job 33:25) Jestliže se stoletý člověk necítí příliš starý na to, aby z Bible poznával smysl života, co si o tom myslíte vy?