Zářit jako ti, kteří poskytují světlo ve světě

VE SVĚTĚ zkaženém mravní pokřiveností a zvráceností mají být praví křesťané po celé zemi zdrojem světla. Mají být těmi, kteří poskytují světlo v temném světě. (Filipanům 2:15) Mnozí z nich — a jsou jich tisíce — jsou ochotni to dělat jako průkopníci neboli jako kazatelé plným časem. Velké množství průkopníků strávilo v této službě dlouhé roky a odměnou jim bylo, když viděli, jak nejrůznější lidé dělají ve svém životě změny, aby se mohli stát pravými učedníky Ježíše Krista. — Matouš 28:19.

Svědkové Jehovovi chtějí průkopníky povzbudit, aby pokračovali v této svaté službě a aby se zlepšovali ve vyučovacích schopnostech, a proto organizují školu průkopnické služby. Je to desetidenní kurs založený na Bibli, který má průkopníkům pomoci ve třech oblastech: jak mají chodit s Jehovou jako následovníci Ježíše Krista; jak se mají rozhojňovat v lásce k celému společenství bratrů; a jak mají zářit jako ti, kteří poskytují světlo ve světě.

Průkopnická škola ve Středoafrické republice

V Bangui, hlavním městě Středoafrické republiky, se během srpna 1991 sešlo 48 studentů a dva instruktoři. Studenti měli obdržet pokyny a praktické návrhy ke své práci. Co bylo na této třídě v Bangui tak vzrušující?

Předně, jedenadvacet z těchto studentů ještě chodilo do světské školy. I při školní docházce si dokázali udělat čas pro pravidelnou průkopnickou službu. Ke kázání a vyučování využívali měsíce prázdnin, volné víkendy a volná odpoledne.

Tito mladí lidé si uvědomují, jak je důležité nyní sloužit svému Stvořiteli. (Kazatel 12:1; srovnej 1. Korinťanům 7:29.) Pozoruhodné bylo, že dvanáct studentů mělo nevěřící rodiče. Doma byli v pravdě jediní. Dva chlapce, tělesné bratry, otec kvůli jejich víře přinutil opustit domov. Svůj domov těmto dvěma chlapcům otevřeli jedni mladí manželé ze sboru.

Jiné je to s Michée a Sulamithe Kalebovými. Oba jsou průkopníci a přitom i oni chodí do školy, ale jejich rodiče jsou svědkové Jehovovi. Otec byl vlastně studentem v téže třídě!

Sbory v Bangui se na škole také podílely, ovšem poněkud jinak. Staraly se o hmotné potřeby, například o jídlo. Na stravování třídy přispívaly penězi, a také kuřaty, cukrem, rýží a maniokem.

Okolní sbory zorganizovaly skupiny, které v kuchyni připravovaly jednoduchá, ale chutná jídla. Středoafrická republika je proslulá svým ngunza, pokrmem, který každý ocení. Jaký je recept? Listy manioku, palmový olej, cibule, hodně česneku, vydatně arašídové pasty a trpělivost, aby se vše důkladně uvařilo. Každá skupina měla svůj zvláštní způsob přípravy. Jídlo sklidilo velký úspěch; nikdo mu neodolal.

Mimo Bangui probíhalo školení v dalších dvou třídách, jedné v Bouaru a další v Bambari; celkový počet studentů tak dosáhl 68. Ve Středoafrické republice v minulých dvou letech počet průkopníků vzrostl. V lednu 1992 zde bylo 149 pravidelných průkopníků a 17 zvláštních průkopníků spolu se 78 pomocnými průkopníky. V celé zemi to vedlo ke zvýšené činnosti a bylo dosaženo nového vrcholu v počtu zvěstovatelů, hodin, dodatečných návštěv a biblických studií. Když je více dělníků, je větší sklizeň. — Izajáš 60:21, 22; Matouš 9:37, 38.

Za tato opatření a za uspořádání těchto tříd vděčíme Jehovovi Bohu a jeho pozemské organizaci. Studentům i instruktorům pomáhají, aby zářili jako ti, kteří poskytují světlo v tomto temném světě.

[Obrázek na straně 24]

Jedenadvacet studentů průkopnické školy, kteří dosud studují na střední škole

[Obrázek na straně 25]

Tito dva chlapci museli kvůli pravdě opustit domov