Duchovní opilci — Kdo to je?

„Běda vznešené koruně efraimských opilců.“ — IZAJÁŠ 28:1.

1. Jaký optimismus pocítili mnozí? Splní se však jejich naděje?

ŽIJEME v neklidné době. Mnoho lidí bylo vzrušeno prudkými politickými změnami po celém světě a pohledem na větší aktivitu Spojených národů. List Detroit Free Press napsal v prosinci 1989: „Jak planeta vstupuje do devadesátých let, propukl mír.“ Jeden sovětský časopis oznámil: „Chystáme se překovat meče v radlice,“ zatímco generální tajemník OSN prohlásil: „Již nejsme ve studené válce.“ Ano, naděje stouply a světová scéna se nepochybně mění. Ještě později ukázala válka v Zálivu, jak rychle může ke změnám dojít. Nastane však vůbec někdy v dnešním světě čas opravdového míru a bezpečnosti se vším dobrodiním, které to s sebou má nést? Odpověď zní ne. Rodí se naopak vážná krize, která otřese světem až do základů. Je to krize, do níž je hluboce zapleteno náboženství.

2. Jakou obdobu má dnešní situace ve starověkém Izraeli a Judě?

² Tuto krizi předstínily události ve starověkém Izraeli a Judě během osmého a sedmého století př. n. l. I tenkrát si lidé mysleli, že by mohli dosáhnout míru. Ale Bůh je prostřednictvím svého proroka Izajáše varoval, že jejich naděje na mír je přelud, který bude brzy odhalen. Podobně varuje Jehova dnes prostřednictvím svých svědků, že se lidé klamou, jestliže doufají, že lidskými snahami nastolí mír. Přečtěme si Jehovovu prorockou výstrahu, a uvidíme, jak platí dnes. Najdeme ji ve 28. kapitole Izajáše, a napsána byla před rokem 740 př. n. l., pravděpodobně za vlády ničemného krále Pekacha v Izraeli a nevypočitatelného krále Achaza v Judě.

„Efraimští opilci“

3. Jaké zneklidňující otevřené odsouzení pronesl Izajáš?

³ V prvním verši 28. kapitoly námi trhne znepokojivé prohlášení: „Běda vznešené koruně efraimských opilců a vadnoucímu květu spanilé okrasy, jež je na hlavě úrodného údolí těch, kteří jsou přemoženi vínem!“ Jak muselo Izraelity otřást to zdrcující odsouzení! Kdo byli ti „efraimští opilci“? Co bylo jejich „vznešenou korunou“? A co je „hlava úrodného údolí“? Ještě důležitější je, co ta slova znamenají pro nás dnes.

4. a) Co byl Efraim a hlava úrodného údolí? b) Proč se Izrael cítil bezpečný?

⁴ Protože Efraim byl největší z deseti kmenů Izraele, pojem „Efraim“ se někdy používal pro celé severní království. „Efraimští opilci“ byli tedy ve skutečnosti izraelští opilci. Hlavní město Izraele bylo Samaří, které stálo na strategické vyvýšenině v ústí úrodného údolí. Výraz „hlava úrodného údolí“ se tedy vztahuje k Samaří. Když byla napsána tato slova, bylo izraelské království v náboženském směru velmi zkažené. Navíc navázalo politické spojenectví se Sýrií proti Judě a cítilo se teď bezpečně. (Izajáš 7:1–9) To se mělo změnit. Blížila se krize, a právě proto prohlásil Jehova: „Běda vznešené koruně efraimských opilců.“

5. a) Co bylo vznešenou korunou Izraele? b) Kdo byli efraimští opilci?

⁵ Co byla ta „vznešená koruna“? Koruna je symbol královské autority. „Vznešená koruna“ bylo zřejmě postavení Izraele jako samostatného království, nezávislého na Judě. Mělo se stát něco, co zničí královskou nezávislost Izraele. Kdo tedy byli „efraimští opilci“? V Izraeli byli bezpochyby doslovní opilci, protože Samaří bylo místem nevázaného pohanského uctívání. Přesto mluví Bible o horším druhu opilství. U Izajáše 29:9 čteme: „Opojili se, ale ne vínem; pohybovali se nejistě, ale ne kvůli opojnému nápoji.“ Byla to duchovní opilost, nečisté, smrtonosné opojení. Vůdci Izraele — zejména jeho duchovní vůdci — zjevně trpěli právě takovým duchovním opojením.

6. Čím se opil starověký Izrael?

⁶ Co bylo příčinou duchovní opilosti starověkého Izraele? V zásadě to bylo spojenectví se Sýrií proti Judě, jež dávalo vůdcům národa příjemný pocit bezpečí. Tato duchovní opilost odváděla Izrael od skutečnosti. Jako doslovný opilec byl Izrael optimistický, přestože k tomu neměl důvod. Navíc se Izrael pyšnil svým opojným spojenectvím se Sýrií jako krásným věncem. Ale jak říká Izajáš, byl to vadnoucí věnec, který už dlouho neměl vydržet.

7, 8. Co měl starověký Izrael zakusit navzdory svým příjemným pocitům?

⁷ Izajáš to zdůrazňuje ve 28. kapitole, 2. verši: „Pohleď, Jehova má někoho silného a životaschopného. Jako hřímavá bouře s krupobitím, ničivá bouře, jako hřímavá bouře mocných zaplavujících vod jistě silou způsobí svržení na zem.“ Kdo byl ten „někdo silný a životaschopný“? V době starověkého Izraele to byla mocná Asyrská říše. Tato krutá, nelítostná světová velmoc přijde na Izrael jako hřímavá bouře mocných zaplavujících vod. K čemu to povede?

⁸ Izajáš dále říká: „Vznešené koruny efraimských opilců budou nohama pošlapány. A vadnoucí květina spanilé okrasy, jež je na hlavě úrodného údolí, se stane podobnou ranému fíku před létem, který jasnozřivec, když ho vidí, spolkne, zatímco ho má ještě v dlani.“ (Izajáš 28:3, 4) Hlavní město Izraele, Samaří, bylo pro Asýrii jako zralý fík připravený k utržení a spolknutí. Spojenectví Izraele se Sýrií, podobné věnci, mělo být pošlapáno. Až přijde den účtování, nebude mít žádnou hodnotu. Ještě hůř: jeho sláva nezávislosti, podobná koruně, bude rozdrcena pod nohama asyrského nepřítele. Bude to katastrofa.

‚Kněz a prorok sešli z cesty‘

9. Proč snad Juda očekávala od Jehovy lepší poselství, než dostal starověký Izrael?

⁹ Ano, Izrael čekalo strašné účtování, a přišlo v roce 740 př. n. l., právě jak Jehova Bůh varoval. Samaří bylo zničeno Asyřany a severní království přestalo existovat jako nezávislý stát. Jak uvidíme, to, co se stalo starověkému Izraeli, je pochmurnou výstrahou pro dnešní nevěrné falešné náboženství. Ale co sesterské království Izraele na jihu, Juda? V Izajášově době byl dosud v činnosti Jehovův chrám v judském hlavním městě Jeruzalémě. Stále tam působilo kněžstvo a proroci jako Izajáš, Ozeáš a Micheáš mluvili v Jehovově jménu. Jaké poselství měl tedy Jehova pro Judu?

10, 11. Jaká odpudivá situace existovala v Judě?

¹⁰ Izajáš nám to dále říká: „A tihle také [totiž jeruzalémští kněží a proroci] — kvůli vínu sešli z cesty a kvůli opojnému nápoji zbloudili. Kněz a prorok — sešli z cesty kvůli opojnému nápoji.“ (Izajáš 28:7a) Judští náboženští vůdci byli zjevně také opilí. Někteří byli pravděpodobně doslovní opilci stejně jako v Izraeli, a pokud ano, byla to potupa. Boží Zákon výslovně zakazoval kněžím alkohol, když sloužili v chrámu. (3. Mojžíšova 10:8 až 11) Doslovná opilost v Božím domě by byla otřesným přestoupením Božího Zákona.

¹¹ Vážnější však bylo duchovní opilství v Judě. Stejně jako se Izrael spojil se Sýrií proti Judě, Juda hledala bezpečí ve spojenectví s Asýrií. (2. Královská 16:5–9) Přes přítomnost Božího chrámu a Božích proroků důvěřovala Juda v lidi, když měla důvěřovat Jehovovi. Navíc se její vůdcové po uzavření takového neprozřetelného spojenectví cítili stejně bezstarostní jako jejich duchovně opilí sousedé na severu. Jejich nezodpovědný postoj se Jehovovi ošklivil.

12. K čemu měla vést duchovní opilost Judy?

¹² Izajáš dále říká: „Zmátli se po víně, zbloudili po opojném nápoji; sešli z cesty ve svém vidění, zamotali se, pokud jde o rozhodování. Vždyť stoly se všechny naplnily nechutnými zvratky — není místo, kde by nebyly.“ (Izajáš 28:7b, 8) Někteří nejspíš v opilosti doslova zvraceli v chrámu. Ale ještě horší bylo, když kněží a proroci, kteří měli poskytovat náboženské vedení, zvraceli duchovní špínu. A navíc proroci, kromě několika věrných, měli zkreslený úsudek, takže předpovídali pro národ nepravdivé věci. Jehova se chystal potrestat Judu za tuto duchovní nečistotu.

Dnešní duchovní opilci

13. Jaká obdoba situace v Izraeli a Judě existovala v prvním století n. l. a jaká obdoba existuje dnes?

¹³ Splnila se Izajášova proroctví jen na starověkém Izraeli a Judě? Rozhodně ne. Jeho slova o duchovní opilosti citovali Ježíš i apoštol Pavel a uplatnili je na náboženské vůdce své doby. (Izajáš 29:10, 13; Matouš 15:8, 9; Římanům 11:8) Dnes také vznikla podobná situace jako v Izajášově době — tentokrát v křesťanstvu, celosvětové náboženské organizaci, jež tvrdí, že zastupuje Boha. Místo aby křesťanstvo, katolíci i protestanti, zaujalo pevný postoj pro pravdu a spolehlo se na Jehovu, vkládá víru ve svět. Proto se nejistě potácí jako izraelští a judští opilci. Duchovní opilci z těch starověkých národů dobře předstiňují dnešní duchovní vůdce křesťanstva. Podívejme se jak.

14. Jak jsou náboženští vůdci křesťanstva stejně opilí jako kdysi vůdci starověkého Samaří a Jeruzaléma?

¹⁴ Stejně jako Samaří a Jeruzalém, i křesťanstvo se zhluboka napilo vína politických spojenectví. V roce 1919 bylo mezi nejpřednějšími podporovateli Společnosti národů. Zatímco Ježíš řekl, že křesťané nebudou částí světa, vůdci křesťanstva pěstují vztahy k politickým vůdcům. (Jan 17:14–16) Symbolické víno takové činnosti je pro duchovenstvo povzbuzující. (Srovnej Zjevení 17:4.) Těší je, že se s nimi politikové radí, a že se stýkají s velkými tohoto světa. Proto nemohou dát žádné pravé duchovní vedení. Zvracejí nečistotu, místo aby mluvili čisté poselství pravdy. (Sefanjáš 3:9) Se svým zakaleným a zmateným zrakem nejsou pro lidstvo bezpečnými vůdci. — Matouš 15:14.

„Příkaz za příkazem“

15, 16. Jak reagovali na Izajášovy výstrahy jeho současníci?

¹⁵ V osmém století př. n. l. Izajáš odhaloval nesprávnou dráhu zejména judských duchovních vůdců. Jak reagovali? Nenáviděli to! Když Izajáš vytrvale hlásal Boží výstrahy, náboženští vůdcové řekli: „Koho bude někdo poučovat v poznání a komu dá někdo porozumět, co se vyslechlo? Těm, kteří byli odstaveni od mléka, těm odsunutým od prsů?“ (Izajáš 28:9) Ano, myslel si snad Izajáš, že mluví k malým dětem? Náboženští vůdci Jeruzaléma se považovali za dospělé muže, plně schopné rozhodovat sami za sebe. Neměli zapotřebí naslouchat bodavým Izajášovým připomínkám.

¹⁶ Ti náboženští činitelé si dokonce z Izajášova kázání tropili žerty. Pokřikovali na něho: „Vždyť je to ‚příkaz za příkazem, příkaz za příkazem, měřicí provazec za měřicím provazcem, měřicí provazec za měřicím provazcem, tady trochu, tamhle trochu‘.“ (Izajáš 28:10) ‚Izajáš se pořád opakuje,‘ tvrdili. ‚Pořád říká: „Toto přikázal Jehova! Toto přikázal Jehova! Toto je Jehovova norma! Toto je Jehovova norma!“ ‘ V původní hebrejštině je Izajáš 28:10 opakující se rýmovačka podobná dětskému popěvku. A takový dojem měli o prorokovi náboženští vůdci — že se dětinsky opakuje.

17. Jak dnes mnozí reagují na varovné poselství hlásané svědky Jehovovými?

¹⁷ V prvním století n. l. se zdálo, že se kázání Ježíše a jeho učedníků také tak opakuje a že není intelektuálně na výši. Na ty, kteří šli za Ježíšem, pohlíželi židovští náboženští vůdci jako na prokleté nevzdělance, lidi neučené a obyčejné. (Jan 7:47–49; Skutky 4:13) Dnes se často stejně pohlíží na svědky Jehovovy. Nechodili do seminářů křesťanstva a nepoužívají zvučné tituly ani teologické výrazy jako duchovenstvo. Proto na ně vysocí činitelé v křesťanstvu hledí svrchu, domnívají se, že by se svědkové měli držet zpátky a prokazovat těmto náboženským vůdcům větší vážnost.

18. Co dnes přehlížejí náboženští vůdcové?

¹⁸ Ti náboženští vůdci však něco přehlížejí. Přestože velcí z doby Izajáše jeho poselství přehlíželi, Izajáš mluvil pravdu a jeho výstrahy se splnily! Podobně jsou i výstrahy, které dnes pronášejí svědkové Jehovovi, pravdivé, pevně založené na Božím slově pravdy, Bibli. (Jan 17:17) Proto se splní.

Účtování

19. Jak byla Juda donucena věnovat pozornost cizincům, mluvícím koktavým jazykem?

¹⁹ U Izajáše 28:11 čteme: „Vždyť skrze ty, kteří svými rty koktají, a jiným jazykem bude mluvit k tomuto lidu.“ Izajášovo vyučování znělo Judě jako blábolení cizince. Ačkoli Juda přežila asyrskou hrozbu, která zachvátila Izrael, Jehova se po čase vypořádal s Judou prostřednictvím jiného cizince, Nebukadnecara. (Jeremjáš 5:15–17) Babylónština zněla oněm Hebrejcům drsně a koktavě. Byli však nuceni jí naslouchat, když byl v roce 607 před naším letopočtem zničen Jeruzalém a jeho chrám a obyvatelé byli odvlečeni do babylónského zajetí. Stejně bude dnes muset brzy trpět křesťanstvo, protože jako Juda ve starověku přehlíží Jehovovo nabádání.

20, 21. Co neustále zvěstují svědkové Jehovovi, co však nedělají vůdcové křesťanstva?

²⁰ Proroctví o takových osobách říká, že jsou to ti, „jimž řekl: ‚Tohle je místo odpočinku. Dopřejte odpočinek unavenému. A toto je místo pohodlí‘, ale kteří nebyli ochotni slyšet. A jim se Jehovovo slovo jistě stane ‚příkazem za příkazem, příkazem za příkazem, měřicím provazcem za měřicím provazcem, měřicím provazcem za měřicím provazcem, tady trochu, tamhle trochu‘, aby šli a jistě klopýtli nazad a skutečně byli zlomeni a lapeni do léčky a chyceni.“ — Izajáš 28:12, 13.

²¹ Stejně bez ustání, jako pronášel Boží poselství Izajáš, říkají svědkové Jehovovi křesťanstvu, že mělo nechat svou naději spočinout na Jehovově slovu. Ale křesťanstvo odmítá naslouchat. Svědkové pro ně blábolí cizím jazykem. Mluví řečí, které nemohou porozumět. Křesťanstvo nedopřává unavenému odpočinek tím, že by mu povědělo o Božím království a nadcházejícím novém světě. Naopak je opilé vínem svého vztahu k tomuto světu. Raději podporuje politická řešení problémů lidstva. Jako Židé z Ježíšovy doby samo nehledalo místo odpočinku v Království a jiným o něm neříká. — Matouš 23:13.

22. Nač upozorňuje Jehova vůdce křesťanstva?

²² Proto Izajášova prorocká slova upozorňují duchovenstvo, že Jehova nebude vždy mluvit prostřednictvím svých neškodných svědků. Brzy uvede v činnost svůj „příkaz za příkazem, měřicí provazec za měřicím provazcem“ a následky budou pro křesťanstvo katastrofální. Jeho náboženští vůdci a jejich stáda budou „zlomeni a lapeni do léčky a chyceni“. Ano, náboženské systémy křesťanstva budou úplně zničeny jako byl zničen dávný Jeruzalém. Bude to otřesný a neočekávaný vývoj situace. A jak úděsný konec to bude, protože duchovenstvo dává přednost duchovní opilosti před Jehovovými připomínkami!

Jejich útočiště — Lež!

„Učinili [jsme si] útočištěm lež a skryli jsme se ve falši.“ — IZAJÁŠ 28:15.

1, 2. a) Která organizace by si dnes měla všimnout toho, co se stalo starověkému judskému království? b) V co nerozumně důvěřovala Juda?

PLATÍ ta slova pro dnešní křesťanstvo stejně jako platila pro starověké dvoukmenné judské království? Ovšem že ano. A ta obdoba je pro novodobé křesťanstvo zlověstná. Znamená, že tu odpadlou náboženskou organizaci brzy postihne katastrofa.

² Severně od Judy bylo desetikmenné izraelské království. Když se Izrael prokázal jako nevěrný, Jehova dovolil, aby jej roku 740 př. n. l. dobyla Asýrie. Jeho sesterské království, Juda, bylo svědkem této tragické události, ale zjevně se domnívalo, že jemu se něco takového nikdy nestane. ‚Není snad v Jeruzalémě Jehovův chrám?‘ vychloubali se jeho vůdci. ‚Nejsme lid v Boží přízni? Nemluví naši kněží a proroci v Jehovově jménu?‘ (Srovnej Jeremjáše 7:4, 8–11.) Ti náboženští vůdci se spoléhali na to, že jsou v bezpečí. Ale mýlili se! Byli stejně nevěrní jako jejich severní příbuzní. A tak se to, co se stalo Samaří, stalo posléze i Jeruzalému.

3. Proč se křesťanstvo dívá do budoucnosti s důvěrou? Má však pro svou důvěru dobrý důvod?

³ Podobně tvrdí křesťanstvo, že má zvláštní vztah k Bohu. Chlubí se: ‚Máme desetitisíce kostelů a profesionální duchovenstvo, stejně jako stamilióny přívrženců. Vlastníme také Bibli a ve svém uctívání používáme Ježíšovo jméno. Jistě jsme v Boží přízni!‘ Ale to, co se stalo starověkému Jeruzalému, je pochmurným varováním. Navzdory neobyčejnému vývoji politické situace v poslední době víme, že Jehova brzy rozhodně zakročí proti křesťanstvu a všem ostatním falešným náboženstvím.

„Smlouva se smrtí“

4. Jakou smlouvu uzavřela podle svého domnění Juda?

⁴ Ve starověku obdržel nevěrný Jeruzalém prostřednictvím Božích pravých proroků mnohé výstrahy, ale neuvěřil jim. Místo toho se honosil tím, že jej smrt nikdy neodvede dolů do šeolu neboli hrobu, jako odvedla severní království Izrael. Prorok Izajáš byl inspirován, aby Judě řekl: „Proto slyšte Jehovovo slovo, chlubilové, panovníci tohoto lidu, který je v Jeruzalémě: Protože jste řekli: ‚Uzavřeli jsme smlouvu se smrtí; a se šeolem jsme dosáhli vidění; přetékající prudká záplava, v případě, že by se přehnala, k nám nepřijde, neboť jsme si učinili útočištěm lež a skryli jsme se ve falši‘.“ — Izajáš 28:14, 15.

5. a) Jaká byla domnělá smlouva Judy se smrtí? b) Na jakou výstrahu danou králi Asovi Juda zapomněla?

⁵ Ano, jeruzalémští vůdci se domnívali, že mají jakoby dohodu se smrtí a šeolem, takže jejich město bude zachováno. Znamenala však domnělá smlouva Jeruzaléma se smrtí, že město litovalo svých hříchů a nyní důvěřovalo v záchranu od Jehovy? (Jeremjáš 8:6, 7) Vůbec ne. Obracelo se o pomoc spíše k lidským politickým vládcům. Jeho spoléhání na světské spojence však byl přelud, lež. Světští činitelé, jimž důvěřovali, je nemohli zachránit. A protože opustilo Jehovu, Jehova opustil Jeruzalém. Stalo se to tak, jak varoval prorok Azarjáš krále Asu: „Jehova je s vámi, dokud prokazujete, že jste s ním; a jestliže ho budete hledat, dá se vám najít, ale jestliže ho opustíte, opustí vás.“ — 2. Paralipomenon 15:2.

6, 7. Jaké kroky pro zajištění své bezpečnosti udělala Juda, ale jak to skončilo?

⁶ Jeruzalémští vůdci si v důvěře ve své politické spojence byli jistí, že se k nim nepřiblíží žádná „přetékající prudká záplava“ útočících vojsk a nenaruší jejich mír a bezpečnost. Když Judu ohrožovalo spojenectví Izraele a Sýrie, obrátila se o pomoc k Asýrii. (2. Královská 16:5–9) Později, když jí hrozily vojenské síly Babylóna, požádala o podporu Egypt a farao odpověděl tím, že jí poslal na pomoc vojsko. — Jeremjáš 37:5–8; Ezekiel 17:11 až 15.

⁷ Babylónská vojska však byla příliš silná a egyptské oddíly se musely stáhnout. Důvěra, kterou Jeruzalém vkládal v Egypt, se ukázala jako omyl a roku 607 př. n. l. vydal Jehova Jeruzalém předpověděnému zničení. Vládci a kněží z Jeruzaléma se tedy mýlili. Jejich důvěra ve světská spojenectví pro mír a bezpečnost byla „lež“, kterou smetla prudká záplava babylónských vojsk.

Zavržení „vyzkoušeného kamene“

8. Jak zaujalo křesťanstvo velmi podobný postoj jako starověká Juda?

⁸ Existuje dnes obdobná situace? Ano. Duchovenstvo křesťanstva se také domnívá, že je nepostihne žádné neštěstí. Říkají vlastně, jak Izajáš předpověděl: „Uzavřeli jsme smlouvu se smrtí; a se šeolem jsme dosáhli vidění; přetékající prudká záplava, v případě, že by se přehnala, k nám nepřijde, neboť jsme si učinili útočištěm lež a skryli jsme se ve falši.“ (Izajáš 28:15) Křesťanstvo stejně jako starověký Jeruzalém hledá bezpečnost ve světských spojenectvích a jeho duchovenstvo odmítá mít útočiště u Jehovy. Nepoužívají přece ani jeho jméno a vysmívají se těm, kteří to jméno opravdu ctí, a pronásledují je. Duchovenstvo křesťanstva dělá přesně to, co udělali židovští přední kněží v prvním století, když zavrhli Krista. Řekli vlastně: „Nemáme krále, pouze césara.“ — Jan 19:15.

9. a) Kdo dnes varuje křesťanstvo stejně jako Izajáš varoval Judu? b) Ke komu by se mělo křesťanstvo obrátit?

⁹ Dnes varují svědkové Jehovovi, že se přes křesťanstvo brzy přežene záplava popravčích vojsk. Navíc poukazují na pravé útočiště před tou záplavou. Citují Izajáše 28:16, který říká: „Tak řekl svrchovaný Pán Jehova: ‚Hle, kladu jako základ na Sionu kámen, vyzkoušený kámen, drahocenný roh jistého základu. Nikdo, kdo projevuje víru, nepodlehne panice.‘ “ Kdo je tento ‚drahocenný úhelný kámen‘? Apoštol Petr tato slova citoval a uplatnil je na Ježíše Krista. (1. Petra 2:6) Kdyby křesťanstvo hledalo pokoj s Jehovovým králem, Ježíšem Kristem, bylo by se vyhnulo přicházející prudké záplavě. — Srovnej Lukáše 19:42–44.

10. Jaké svazky pěstovalo křesťanstvo?

¹⁰ Neudělalo to však. Místo toho se ve svém úsilí o mír a bezpečnost vtírá do přízně politických vůdců národů — navzdory biblické výstraze, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem. (Jakub 4:4) Navíc se v roce 1919 silně přimlouvalo za Společnost národů jako za nejlepší lidskou naději na mír. Od roku 1945 vkládá naději ve Spojené národy. (Srovnej Zjevení 17:3, 11.) Jak rozsáhlé je jeho spojení s touto organizací?

11. Jaké zastoupení má náboženství ve Spojených národech?

¹¹ Nedávno vydaná kniha o tom dává představu, když uvádí: „V OSN je zastoupeno ne méně než dvacet čtyři katolických organizací. Tuto mezinárodní organizaci navštívilo několik světových náboženských vůdců. Nejpamátnější byly návštěvy Jeho svatosti, papeže Pavla VI., během valného shromáždění roku 1965 a papeže Jana Pavla II. v roce 1979. Mnohá náboženství mají zvláštní invokace, modlitby, písně a bohoslužby za Spojené národy. Jejich nejdůležitějšími příklady jsou víra katolická, unitářsko-univerzalistická, baptistická a bahai.“

 Marné naděje na mír

12, 13. Proč svědkové Jehovovi důvěřují, že jsou jejich výstrahy pravdivé, přes rozšířené naděje, že je na obzoru mír?

¹² Jeden z nejmocnějších politických vůdců světa vyslovil naděje mnohých, když řekl: „Tato generace lidí na zemi možná bude svědkem příchodu období nezvratného míru v dějinách civilizace.“ Měl pravdu? Znamená vývoj událostí v nedávné době, že výstrahy svědků Jehovových ohledně Jehovova vykonání soudu na národech se nesplní? Mýlí se svědkové Jehovovi?

¹³ Ne, nemýlí se. Vědí, že mluví pravdu, protože důvěřují v Jehovu a v Bibli, která je Boží vlastní slovo pravdy. Titovi 1:2 zní: „Bůh. . . nemůže lhát.“ Mají tedy plnou důvěru v to, že řekne-li biblické proroctví, že se jistá věc stane, pak k ní zcela jistě dojde. Jehova sám prohlašuje: „Takové se prokáže mé slovo, jež vychází z mých úst. Nevrátí se ke mně bez výsledků, ale jistě udělá to, co mě těší.“ — Izajáš 55:11.

14, 15. a) Co hlásali judští vůdci krátce před zničením Jeruzaléma v roce 607 př. n. l.? b) Co předpovídal Pavel, že bude ohlašováno předtím, než na tento svět přijde náhlé zničení? c) Co můžeme očekávat, až vyvrcholí ohlašování prorokované v 1. Tesaloničanům 5:3?

¹⁴ V létech před zničením Jeruzaléma roku 607 př. n. l. uváděl Jeremjáš, že vůdcové volají: „Je mír! Je mír!“ (Jeremjáš 8:11) Byla to však lež. Jeruzalém byl zničen a inspirované výstrahy pravých proroků se tak splnily. Apoštol Pavel varoval, že něco podobného se stane v našich dnech. Řekl, že lidé budou vykřikovat „Mír a bezpečnost!“, ale pak, jak řekl, „na ně okamžitě přijde náhlé zničení“. — 1. Tesaloničanům 5:3.

¹⁵ Když jsme vstupovali do devadesátých let, noviny a časopisy všude říkaly, že studená válka skončila a světový mír je konečně v dohledu. Ale pak vypukla skutečná válka na Středním východě. Dříve nebo později se však světová situace vyvine tak, že volání „Mír a bezpečnost!“, prorokované v 1. Tesaloničanům 5:2, 3, dostoupí vrcholu. Máme své naděje pevně zakotveny v Božím slově, a tak víme, že při dosažení toho vrcholu budou rychle a neomylně vykonány Boží soudy. Žádná prohlášení o míru a bezpečnosti by nás neměla přivést k myšlence, že zničení předpověděné Bohem nepřijde. Jehovovy soudy jsou neměnně zaznamenány v jeho Slově, Bibli. Křesťanstvo bude zničeno spolu s ostatním falešným náboženstvím. Pak budou vykonány Jehovovy ničivé soudy nad zbytkem satanova světa. (2. Tesaloničanům 1:6–8; 2:8; Zjevení 18:21; 19:19–21) Protože svědkové Jehovovi důvěřují, že Jehova splní své slovo, stále bdí pod vedením třídy věrného a rozvážného otroka a bedlivě sledují vývoj světových událostí. (Matouš 24:45–47) Žádné lidské mírotvorné úsilí by nás jistě nemělo přivést k názoru, že Jehova se vzdal svého záměru uvést na křesťanstvo, obtížené hříchy, prudkou záplavu zničení.

‚Bůh je naše útočiště‘

16, 17. Jak reagují svědkové Jehovovi, když se někdo urazí pro otevřenost jejich poselství?

¹⁶ Někdo se možná urazí nad tím, jak otevřeně to svědkové Jehovovi ohlašují. Když však říkají, že se náboženští vůdci křesťanstva utíkají ke lživému uspořádání, opakují jen to, co říká Bible. Když říkají, že křesťanstvo zasluhuje trest, protože se stalo částí světa, předávají jen to, co říká sám Bůh v Bibli. (Filipanům 3:18, 19) A křesťanstvo navíc tím, že důvěřuje v plány předkládané tímto světem, ve skutečnosti podporuje boha tohoto světa, satana ďábla, o němž Ježíš řekl, že je otec lži. — Jan 8:44; 2. Korinťanům 4:4.

¹⁷ Proto svědkové Jehovovi prohlašují: My nepovzbuzujeme k falešným nadějím na světový mír, protože se politická scéna mění. Místo toho opakujeme slova žalmisty: „Bůh je nám útočištěm. . . Synové pozemského člověka jsou výpar, synové lidstva jsou lež. Položeni na váhy jsou všichni spolu lehčí než výpar.“ (Žalm 62:8, 9; 62:9, 10, KB) Lidské plány na podporu a zachování křesťanstva a celého tohoto systému věcí jsou falešné, lživé. Všechny dohromady nemají větší moc zabránit Jehovovým záměrům než hlt horkého vzduchu!

18. Jaká výstraha žalmisty je dnes přiléhavá?

¹⁸ Svědkové Jehovovi také citují 33. Žalm, verše 17 až 19, kde se říká: „Kůň [egyptský, symbolizující válčení] je pro záchranu podvodem a hojností své životní energie neposkytne únik. Pohleď, Jehovovo oko je obráceno k těm, kteří se ho bojí, k těm, kteří čekají na jeho milující laskavost, aby osvobodil jejich duši od samotné smrti a zachoval je naživu za hladomoru.“ Praví křesťané dnes důvěřují v Jehovu a v jeho nebeské království, jediné uspořádání, které může přinést trvalý mír.

Křesťanstvo „místem k pošlapání“

19. Proč je spoléhání na to, že politické organizace nastolí světový mír, iluzí?

¹⁹ Důvěra k jakékoli člověkem vytvořené náhražce Božího království činí z té náhražky obraz, předmět uctívání. (Zjevení 13:14, 15) Povzbuzovat ke spoléhání na politické instituce jako Spojené národy, že přinesou mír a bezpečnost, je iluze, lež. Jeremjáš říká o takových předmětech falešných nadějí: „Jeho litý obraz je faleš, a není v nich duch. Jsou marnost, dílo posměchu. V čase, kdy se jim dostane pozornosti, pominou.“ (Jeremjáš 10:14, 15) Proto váleční koně protiobrazného Egypta, totiž vojensko–politická moc dnešních národů, neochrání náboženskou říši křesťanstva v den její krize. Spojenectví náboženství křesťanstva s tímto světem je jistě neochrání.

20, 21. a) Co se stalo Společnosti národů a proč se Spojeným národům nepovede lépe? b) Jak ukázal Izajáš, že spojenectví se světem křesťanstvo neochrání?

²⁰ Křesťanstvo vložilo naděje ve Společnost národů, ale ta padla i bez příchodu Armagedonu. Nyní přeneslo svou věrnost na Spojené národy. Ty však budou brzy muset čelit „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“ a nepřežijí. (Zjevení 16:14) Ani oživená Organizace spojených národů nemůže nikdy nastolit mír a bezpečnost. Boží prorocké slovo ukazuje, že Organizace spojených národů se svými členskými národy „povedou bitvu s Beránkem [Kristem v moci Království], ale Beránek nad nimi zvítězí, protože je Pán pánů a Král králů“. — Zjevení 17:14.

²¹ Svědkové Jehovovi s důvěrou říkají, že pro křesťanstvo není žádná záchrana v jeho spojenectví se satanovým světem. A když to říkají, poukazují pouze na to, co říká sama Bible. Izajáš 28:17, 18 cituje Jehovova slova: „Právo chci učinit měřicím provazcem a spravedlnost nivelačním nástrojem; a krupobití smete útočiště lži a vody vyplaví i skrýš. A vaše smlouva se smrtí bude jistě zrušena a to vaše vidění se šeolem neobstojí. Přetékající prudká záplava — až se přežene, vy se pro ni také stanete místem k pošlapání.“

22. Co se stane, až bude na křesťanstvo uplatněno dokonalé právo?

²² Až bude vykonáno Jehovovo soudcovské rozhodnutí, bude to podle dokonalého práva. A základ důvěry křesťanstva, jeho „smlouva se smrtí“, bude zcela smeten jakoby prudkou záplavou. Izajáš dále říká: „Bude [se] přehánět ráno co ráno, za dne a za noci; a stane se jedině důvodem k třesení, aby jiní porozuměli, co bylo slyšet.“ (Izajáš 28:19) Jak děsivé bude pro přihlížející stát se svědky plné síly Jehovova soudu! Jak strašné bude pro duchovenstvo křesťanstva a jeho stoupence, až příliš pozdě zjistí, že důvěřovali v lež!

Jehovovo jméno je „silnou věží“

23, 24. Co budou dělat svědkové Jehovovi, místo aby hledali bezpečnost v tomto světě?

²³ Ale co svědkové Jehovovi? I tváří v tvář mezinárodní nenávisti a pronásledování vytrvale zůstávají odděleni od světa. Nikdy nezapomínají na to, co Ježíš řekl o svých následovnících: „Nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.“ (Jan 17:16) Vložili v těchto posledních dnech plnou důvěru v Jehovovo království, a ne v lidské plány. Proto neštěstím, které přijde na křesťanstvo, nebudou svědkové Jehovovi zděšeni. Jak předpověděl Izajáš: „Nikdo, kdo projevuje víru, nepodlehne panice.“ — Izajáš 28:16.

²⁴ Přísloví 18:10 říká: „Jehovovo jméno je silná věž. Do ní utíká spravedlivý a je chráněn.“ Proto zveme všechny lidi podobné ovcím, aby hledali útočiště v Jehovovi a jeho království prostřednictvím Krista. Jehova není jako skrýš žádný klam! Jeho království prostřednictvím Krista není žádná lež! Útočiště křesťanstva je lež, ale útočiště pravých křesťanů je pravda.

Stále varuj před Jehovovým neobvyklým dílem

„Jehova. . . povstane jako u hory Peracimu, znepokojí se jako v nížině u Gibeonu.“ — IZAJÁŠ 28:21.

1, 2. Jaké neobvyklé dílo vykonal Jehova pro svůj lid za Davidových dnů?

ZVLÁŠTNÍ skutek! Nanejvýš neobvyklé dílo! Právě to vykonal Jehova ve prospěch svého lidu v dávných dobách, v jedenáctém století před naším letopočtem. A tento zvláštní skutek byl vzorem pro ještě neobvyklejší dílo, které se chystá vykonat v blízké budoucnosti. Co byl ten starověký čin? Krátce potom, co byl David dosazen jako král v Jeruzalémě, podnikli filištínští sousedé útok a to vyvolalo Jehovův zvláštní skutek. Nejprve začali Filištíni loupit v nížině Refajců. David se dotázal Jehovy, co má dělat, a byl poučen, aby přešel do útoku. Uposlechl Jehovova slova a na hlavu porazil filištínské vojsko u Baal–Peracimu. Filištíni si však nepřipustili porážku. Brzy se vrátili a dál plenili a ničili v nížině Refajců, a David opět hledal vedení u Jehovy.

² Tentokrát mu bylo řečeno, aby se svými oddíly vpadl Filištínům do zad. Jehova řekl: „Až uslyšíš zvuk pochodu ve vrcholcích keřů bacha, ať se stane, že v tom čase budeš jednat rozhodně, protože v tom čase vyjde Jehova před tebou, aby srazil tábor Filištínů.“ A to se také stalo. David čekal, dokud Jehova nevyvolal zvuk pochodu ve vrcholcích keřů bacha — snad pomocí silného větru. Pak David okamžitě vyskočil se svými oddíly z úkrytu a napadl zneklidněné Filištíny, porazil je a mnoho jich pobil. Náboženské modly, které Filištíni nechali ležet na bitevním poli, byly sesbírány a zničeny. — 2. Samuelova 5:17–25; 1. Paralipomenon 14:8–17.

3. Proč byl Jehovův zvláštní skutek zajímavý pro Židy za Izajášových dnů a proč by měl dnes zajímat křesťanstvo?

³ Bylo to neobvyklé dílo, byl to zvláštní skutek, který Jehova vykonal proti Filištínům a ve prospěch svého pomazaného krále. Tento pozoruhodný skutek je zvláště zajímavý proto, že prorok Izajáš varoval, že Jehova udělá cosi stejně zvláštního a mocného proti judským duchovním opilcům. Proto bylo třeba, aby nevěrní náboženští vůdci z Izajášovy doby zpozorněli. I křesťanstvo by dnes mělo zpozornět, protože to, co se stalo Judě, bylo vzorem pro budoucí osud křesťanstva.

„Pohovka se prokázala příliš krátká“

4, 5. a) Jak Izajáš názorně popisuje neuspokojivou situaci náboženských vůdců ve své době? b) Co je příčinou dnešní neuspokojenosti křesťanstva?

⁴ Izajáš nejprve odhalil to, že smlouvy, ve které důvěřovali ti starověcí duchovní opilci, byly podvod, lež. Pak názorně vylíčil neuspokojivou situaci těch, kteří v tu lež doufali. Řekl: „Pohovka se prokázala příliš krátká na to, aby se na ní člověk natáhl, a tkaná plachta je příliš úzká, když se člověk balí.“ (Izajáš 28:20) Každý, kdo se natáhne na příliš krátké posteli, zjistí, že mu nohy trčí do chladu. Ale když skrčí kolena, aby se přizpůsobil krátkému lůžku, ložní prádlo je příliš úzké a velká část jeho těla stále zůstává nepřikrytá. Ať dělá, co dělá, pořád mu na nějakou část těla táhne.

⁵ To byla, symbolicky řečeno, situace těch, kteří v Izajášově době důvěřovali v útočiště, kterým byla lež. Je to také neuspokojivá situace těch, kteří dnes vkládají důvěru v lživé útočiště křesťanstva. Jakoby na ně táhne. Teď není čas hledat pohodlí ve světských uspořádáních pro mír a bezpečnost. Ve stínu blížících se Božích soudních zásahů neposkytnou političtí vládci křesťanstvu žádné teplé pohodlí.

Jehovův zvláštní skutek

6. Jak se Jehova chystal zasáhnout proti Judě a jak bude jednat proti křesťanstvu?

⁶ Když Izajáš názorně popsal neuspokojivou situaci nevěrného Jeruzaléma své doby — a popsal vlastně situaci novodobého nevěrného křesťanstva — pokračoval: „Jehova totiž povstane jako u hory Peracimu, znepokojí se jako v nížině u Gibeonu, aby vykonal svůj skutek — jeho skutek je zvláštní — a aby udělal své dílo — jeho dílo je neobvyklé.“ (Izajáš 28:21) Ano, Izajáš varoval, že Jehova brzy povstane jako u Baal–Peracimu. Tentokrát však bude jednat proti svému nevěrnému lidu a udělá to jako nezadržitelná záplava vody, která se valí otvorem v hroutící se přehradě. Ukáže se, že smlouva Jeruzaléma se smrtí je neplatná. Podobně bude Jehova v blízké budoucnosti jednat proti křesťanstvu, a to zjistí, že všechny jeho opojné dohody s tímto světem nemají význam. Jeho obrovská organizace bude rozbita a jeho přívrženci rozptýleni. Jeho falešní bohové budou úplně spáleni.

7. Proč byly Jehovovy záměry s Judou označeny jako „zvláštní“ a „neobvyklé“?

⁷ Proč Izajáš nazývá Jehovův zásah proti Jeruzalému zvláštním a neobvyklým dílem? Jeruzalém byl přece sídlem Jehovova uctívání a městem Jehovova pomazaného krále. (Žalm 132:11–18) Jako takový nebyl nikdy předtím zničen. Jeho chrám nebyl nikdy spálen. Královský rod Davidův, který se kdysi usídlil v Jeruzalémě, nebyl nikdy svržen. Takové věci byly nemyslitelné. Bylo velice zvláštní, že by Jehova uvažoval o připuštění něčeho takového.

8. Jak varoval Jehova před svým nadcházejícím neobvyklým skutkem?

⁸ Jehova však prostřednictvím svých proroků řádně varoval, že se odehrají otřesné události. (Micheáš 3:9–12) Například prorok Habakuk, který žil v sedmém století před naším letopočtem, prohlásil: „Podívejte se mezi národy a přihlížejte a v ohromení zírejte jeden na druhého. Buďte ohromeni; vždyť ve vašich dnech se koná činnost, čemuž nebudete věřit, ačkoli se o tom vypráví. Hle, budím totiž Kaldejce, národ hořký a prchlivý, který jde do rozlehlých míst země, aby vzal do vlastnictví sídla, která mu nepatří. Je strašlivý a bázeň vzbuzující.“ — Habakuk 1:5–7.

9. Jak splnil Jehova svou výstrahu proti Jeruzalému?

⁹ V roce 607 před naším letopočtem splnil Jehova svou výstrahu. Dovolil babylónským vojskům přijít proti Jeruzalému a dovolil jim, aby zničili jak město, tak chrám. (Nářky 2:7–9) Navíc dovolil, aby byl Jeruzalém zničen podruhé. Proč? Po sedmdesáti letech vyhnanství se kajícní Židé vrátili do vlasti a časem byl v Jeruzalémě postaven jiný chrám. Židé se však opět dali od Jehovy odvléci. V prvním století našeho letopočtu citoval Pavel Habakukova slova Židům své doby, a tak je varoval, že dojde k budoucímu uplatnění onoho proroctví. (Skutky 13:40, 41) Sám Ježíš výslovně varoval, že Jeruzalém a jeho chrám budou zničeny pro nevíru Židů. (Matouš 23:37–24:2) Věnovali tomu ti Židé z prvního století pozornost? Ne. Jako jejich předkové úplně zavrhli Jehovovo varování. Proto Jehova zopakoval svůj zvláštní skutek. Jeruzalém a jeho chrám byly v roce sedmdesát našeho letopočtu zničeny římskými legiemi.

10. Jak zasáhne Jehova v blízké budoucnosti proti křesťanstvu?

¹⁰ Proč by si měl tedy někdo myslet, že Jehova neudělá v naší době něco podobného? Skutečnost je taková, že splní své předsevzetí, ačkoli se to pochybovačům zdá zvláštní a neobvyklé. Tentokrát však bude předmětem jeho zásahu křesťanstvo, které stejně jako starověká Juda tvrdí, že uctívá Boha, ale stalo se beznadějně zkaženým. Prostřednictvím svého Většího Davida, Krista Ježíše, přijde Jehova na „Filištíny“ křesťanstva v hodinu, kdy to nečekají. Vykoná svůj zvláštní skutek tak, že vyhladí náboženské systémy křesťanstva, a to beze zbytku. — Matouš 13:36 až 43; 2. Tesaloničanům 1:6 až 10.

Varování před Jehovovým zákrokem

11, 12. Jak varují svědkové Jehovovi před Jehovovými nadcházejícími soudy?

¹¹ Svědkové Jehovovi mnoho let varují před tímto přicházejícím Jehovovým soudním zákrokem. Ukazují na to, že zničení Jeruzaléma a jeho chrámu v roce 607 před naším letopočtem a pak v roce 70 našeho letopočtu byla prorockými výstrahami před tím, co se má stát křesťanstvu. Navíc dokazují, že křesťanstvo se pro své odpadnutí stalo částí světové říše falešného náboženství, Velkého Babylóna. Proto Boží soudy nad Velkým Babylónem budou dopadat zvláště na křesťanstvo, protože nese největší vinu z celého toho satanského spolku. — Zjevení 19:1–3.

¹² Svědkové Jehovovi poukazují na biblické prorocké výstrahy, že v Jehovův pravý čas se proti Velkému Babylónu obrátí jeho političtí milovníci. Zjevení je symbolizuje jako deset rohů šarlatově zbarveného divokého zvířete a varuje: „Těch deset rohů, které jsi viděl, a divoké zvíře, ty budou nenávidět nevěstku [Velký Babylón] a zpustoší ji a obnaží a snědí její masité části a úplně ji spálí ohněm.“ (Zjevení 17:16) Nábožné křesťanstvo bude spáleno a zcela zničeno spolu se všemi ostatními falešnými náboženstvími. To bude Jehovův zvláštní skutek, jeho neobvyklé dílo pro naši dobu.

13. Jak se reakce na Jehovovo varování dnes podobají tomu, s čím se setkával Izajáš?

¹³ Když svědkové Jehovovi předávají výstrahu před touto nadcházející katastrofou, často se setkávají se zlehčujícím smíchem. Lidé se ptají, co si vlastně o sobě myslí, že jsou, že říkají takové věci. Křesťanstvo se zdá tak pevné, tak dobře založené! Někteří mají dojem, že se jeho pozice dokonce zlepšuje. Vlády, které je dříve utlačovaly, nedávno dovolily větší volnost jednání. Přesto by křesťanstvo mělo dbát Izajášovy rady: „A teď se neprojevte jako posměvači, aby vaše pouta nezesílila, neboť je tu vyhlazení, dokonce něco rozhodnutého, o čem jsem slyšel od svrchovaného Pána, Jehovy vojsk, pro celou zemi.“ — Izajáš 28:22; 2. Petra 3:3, 4.

14. Jak se pouta křesťanstva stanou silnějšími a těsnějšími?

¹⁴ Křesťanstvo bude z větší části dál nepřátelské vůči Králi i vůči Království. (2. Tesaloničanům 2:3, 4, 8) Zároveň však jeho pouta zesílí a stanou se těsnějšími. Jinými slovy, jeho zničení bude stále jistější. Od svého původního rozhodnutí nechat křesťanstvo zničit se Jehova neodvrátí o nic víc, než se odvrátil od svého rozhodnutí připustit zničení Jeruzaléma a jeho chrámu v roce 607 před naším letopočtem.

„Vyjděte z něj“

15. Jaká cesta k úniku je otevřena lidem se srdcem na pravém místě?

¹⁵ Jak může někdo uniknout osudu, který postihne křesťanstvo? Za dnů Izraele posílal Jehova věrné proroky, aby povolávali lidi se srdcem na pravém místě k čistému uctívání. Dnes vzbudil k podobnému účelu své svědky, kterých jsou nyní již milióny. Nebojácně odhalují duchovně mrtvý stav křesťanstva. Přitom věrně opakují výroky andělského troubení, podobné ranám, z 8. a 9. kapitoly knihy Zjevení. Navíc pilně rozšiřují výzvu, která je zaznamenaná ve Zjevení 18:4: „Vyjděte z něj, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete dostat část z jeho ran.“ „Z něj“ tu znamená z Velkého Babylóna, světové říše falešného náboženství, jejíž nejpřednější částí je křesťanstvo.

16. Jak unikly milióny lidí z falešného náboženství?

¹⁶ Od roku 1919, a zejména od roku 1922 opouští Velký Babylón rostoucí zástup mírných lidí, kteří reagují na tu výzvu. Nejdříve tisíce, pak statisíce a nyní již milióny se oddělily od falešného náboženství, zejména od křesťanstva, a unikly k čistému uctívání. (Izajáš 2:2–4) Vědí, že jedině když takto opustí Velký Babylón, mohou se vyhnout jeho ranám, jež vyvrcholí jeho zničením, až přijde čas pro dokonání Jehovova neobvyklého díla.

17, 18. Jak se stal Jehova svému lidu korunou okrasy a věncem spanilosti?

¹⁷ Proto Izajáš popisuje štěstí těch, kteří zaujímají postoj pro pravé uctívání. Říká: „V ten den se Jehova vojsk stane korunou okrasy a věncem spanilosti těm, kteří zůstanou z jeho lidu, a duchem práva tomu, kdo zasedá v soudu, a mocí těm, kteří odvracejí bitvu od brány.“ — Izajáš 28:5, 6.

¹⁸ Pro jejich věrnou oddanost pravdě je Jehova nehynoucí korunou slávy členům třídy věrného a rozvážného otroka, a to platilo zejména od roku 1926. V tom roce vydání Strážné věže z 1. ledna zdůraznilo životní nutnost velebení Jehovova jména v podnětném článku, který se nazýval „Kdo bude ctít Jehovu?“ Od té doby pomazaní křesťané zvěstovali to jméno po celém světě tak, jako nikdy předtím. V roce 1931 se s Jehovou ještě více ztotožnili tím, že přijali jméno svědkové Jehovovi. Navíc vyšel z křesťanstva a z ostatních částí Velkého Babylóna velký zástup jiných ovcí. I ty přijaly Boží jméno. K čemu to vedlo? Sám Jehova, — a ne nějaká dočasná národní nezávislost — se stal korunou okrasy a věncem spanilosti pro více než čtyři milióny lidí ve 212 zemích a na mořských ostrovech. Jaká čest pro ně je nosit jméno jediného živého a pravého Boha! — Zjevení 7:3, 4, 9, 10; 15:4.

„Spočine na něm Jehovův duch“

19. Kdo zasedá v soudu a jak se pro něj stal Jehova duchem práva?

¹⁹ Ježíšovi, který „zasedá v soudu“, se stal Jehova „duchem práva“. Když byl Ježíš na zemi, odmítl dát se přemoci opojným duchem světských spojenectví. Dnes je jako Jehovův dosazený Král naplněn svatým duchem, který ho vede k vyrovnaným, prozíravým rozhodnutím. Na Ježíšovi se splnilo Izajášovo proroctví: „Spočine na něm Jehovův duch, duch moudrosti a porozumění, duch rady a moci, duch poznání a bázně před Jehovou.“ (Izajáš 11:2) Opravdu, Jehova prostřednictvím Ježíše ‚právo učiní měřicím provazcem a spravedlnost nivelačním nástrojem‘. (Izajáš 28:17) Zatímco duchovně opilí nepřátelé budou pohlceni zničením, Jehovovu svatému jménu a univerzální svrchovanosti bude učiněno po právu.

20, 21. Jak na tebe působí slova Izajáše 28:1 až 22?

²⁰ Jak velkolepý význam tedy pro nás má dnes toto proroctví z Izajášovy 28. kapitoly! Budeme-li se vyhýbat duchovním opilcům z křesťanstva, budeme-li lnout k čistému uctívání, pak budeme také ochráněni, až Jehova vykoná svůj zvláštní skutek a své neobvyklé dílo. Jsme velmi rádi, že to víme. A jak jsme šťastní, když pomyslíme, že až se tyto věci stanou, každý bude muset poznat, že Jehova vojsk jednal ve prospěch svého věrného lidu a pro své vlastní ospravedlnění prostřednictvím Ježíše Krista. — Žalm 83:17, 18; 83:18, 19, KB.

²¹ Ať tedy všichni, kdo jsou opravdovými křesťany, dál nebojácně varují před Jehovovým zvláštním skutkem. Ať dál vytrvale hovoří o jeho neobvyklém díle. Přitom ať všem zvěstují, že naše neotřesitelná naděje spočívá na Božím království a Božím dosazeném Králi. Kéž jejich horlivost, odhodlání a věrná oddanost přispějí k věčné chvále našeho všemohoucího Boha Jehovy. — Žalm 146:1, 2, 10.