3. a) Jaké povzbuzení dal Ježíš křesťanům ve Smyrně? b) Proč Ježíš řekl, že jsou křesťané ve Smyrně „bohatí“, ačkoli byli chudí?

³ „Znám tvé soužení a chudobu — ale jsi bohatý — a rouhání těch, kteří říkají, že oni jsou Židé, a přece nejsou, ale jsou synagógou Satanovou.“ (Zjevení 2:9)

4. Kdo krutě pronásledoval křesťany ve Smyrně a jak se Ježíš díval na takové odpůrce?

⁴ Ježíš zejména zdůrazňuje, že křesťané ve Smyrně snášeli velký odpor ze strany tělesných Židů. Mnozí z tohoto náboženství v raných dobách rozhodně odporovali rozšiřování křesťanství. (Skutky 13:44, 45; 14:19) Nyní, pouze několik desetiletí po pádu Jeruzaléma, projevují tito Židé ve Smyrně téhož satanského ducha. Nemůžeme se divit, že je Ježíš považuje za ‚synagógu Satanovu‘.a

Krátce poté, kdy začal Pánův den, přinesla Ježíšova slova adresovaná křesťanům ve Smyrně skutečnou útěchu malé mezinárodní skupině Jehovova lidu. (Zjevení 1:10) Ti již od roku 1879 objevovali v Božím slově duchovní bohatství, o které se štědře dělili s druhými. Ale během první světové války se setkali s prudkou nenávistí a odporem, částečně proto, že nepodlehli válečné horečce, a částečně proto, že nebojácně odhalovali omyly křesťanstva. Pronásledování, které je postihlo na podnět některých vůdců křesťanstva, vyvrcholilo v roce 1918 a bylo možné je srovnat s tím, co vytrpěli křesťané ve Smyrně od tamější židovské obce.

⁸ Vlna pronásledování ve Spojených státech amerických vyvrcholila, když byl 22. června 1918 uvězněn nový prezident Společnosti Strážná věž, Joseph F. Rutherford, a sedm jeho druhů. Většinou byli odsouzeni ke 20 letům vězení. O devět měsíců později byli na záruku propuštěni. 14. května 1919 zrušil odvolací soud s konečnou platností nepravdivé obžaloby, které proti nim byly vzneseny. Bylo prokázáno 130 omylů při vyšetřování. Římskokatolický soudce Manton, rytíř řádu Sv. Jiřího Velikého, který v roce 1918 odmítl těmto křesťanům propuštění na záruku, byl později, v roce 1939, sám odsouzen ke dvěma letům vězení a byla mu uložena pokuta 10 000 dolarů za šest případů, v nichž vyžadoval a přijímal úplatky.

9. Jak zacházel Hitler v nacistickém Německu se svědky Jehovovými a jak na to reagovalo duchovenstvo?

⁹ Během nacistického panství v Německu zakázal Hitler úplně kazatelské dílo svědků Jehovových. Po celá léta byly tisíce svědků zadržovány v krutých podmínkách koncentračních táborů a věznic, kde mnozí zemřeli. Asi 200 mladých mužů, kteří odmítli bojovat v Hitlerově armádě, bylo popraveno. Duchovenstvo takový postup podporovalo, jak to dokazují slova jednoho katolického kněze, uveřejněná v listu The German Way 29. května 1938. Mimo jiné řekl: „Nyní existuje jedna země na světě, kde jsou takzvaní. . . badatelé Bible [svědkové Jehovovi] zakázáni. Je to Německo!. . . Když přišel k moci Adolf Hitler a římskokatolický episkopát opakoval svou žádost, Hitler řekl: ‚Tito takzvaní Vážní badatelé Bible [svědkové Jehovovi] jen působí těžkosti;. . . považuji je za podvodníky; nestrpím, aby byli němečtí katolíci takovým způsobem špiněni tím americkým soudcem Rutherfordem; rozpouštím [svědky Jehovovy] v Německu.‘“ Onen kněz k tomu dodal: „Bravo!“