Symbolické použití. O Ježíši Kristu se mluví jako o Hlavě „sboru, který je jeho tělem“. (Ef 1:22, 23; Kol 1:18) V tomto křesťanském sboru není žádné rasové, národnostní či jiné rozdělení a jsou v něm zastoupeni Židé i lidé ze všech ostatních národů. (Ga 3:28; Ef 2:16; 4:4) Všichni jsou pokřtěni svatým duchem v Krista a v jeho smrt. Všichni jsou tudíž pokřtěni v jedno tělo. (1Ko 12:13) Celé tělo tedy následuje hlavu, umírá jejím druhem smrti a získává její druh vzkříšení. (Ří 6:3–5; viz heslo KŘEST, Křest v Krista Ježíše, v jeho smrt.)

Apoštol Pavel používá to, jak pracuje lidské tělo, ke znázornění činnosti křesťanského sboru. Jeho členy, kteří žijí na zemi, a to v jakékoli době, přirovnává k tělu, jehož neviditelnou hlavou je Kristus. (Ří 12:4, 5; 1Ko 12) Zdůrazňuje nejen to, jak důležitou úlohu má kterýkoli člen sboru, ale i vzájemnou závislost, vzájemnou lásku, péči a spolupráci. Bůh umístil každého na jeho místo v těle a tělo rozmanitým působením svatého ducha vykonává, co je nutné. Hlava, Ježíš Kristus, jako řídící prvek poskytuje údům těla to, co potřebují, prostřednictvím „kloubů a vazů“. To jsou jednak prostředky a opatření pro poskytování duchovní výživy a jednak komunikace a koordinace, takže „tělo“ je dobře duchovně živeno a každá část je informována o úkolu, jejž má vykonávat. (Kol 2:19; Ef 4:16)

Ten, kdo je pomazaným členem křesťanského sboru, Kristova těla, a dopouští se smilstva, odnímá Kristův úd a činí jej údem nevěstky. Každý takový křesťan, který se dopouští smilstva, se mravně poskvrňuje a také „hřeší proti svému vlastnímu [masitému] tělu“. Uvádí se v nebezpečí, že bude odstraněn z Kristova těla, chrámové organizace, a vystavuje se ohrožení odpornými chorobami. (1Ko 6:13, 15–20; Př 7:1–27) Může být ‚předán Satanovi ke zničení těla‘. (1Ko 5:5)

Ti, kdo jsou údy Kristova těla, i jiní lidé zasvěcení Bohu, kteří se s těmito duchovně zplozenými údy těla sdružují, se musí vyhýbat nejen fyzickému smilstvu, ale i smilstvu duchovnímu. Písmo nazývá toho, kdo se přátelí se světem, ‚cizoložnicí‘. (Jk 4:4) Ježíš o svých učednících řekl: „Nejsou částí světa, právě jako já nejsem částí světa.“ (Jan 17:16) Proto Ježíš pečlivě dbá na to, aby ti, kdo tvoří údy jeho těla, byli mravně i duchovně čistí. (Ef 5:26, 27) Je o nich řečeno, že mají „tělo vykoupáno čistou vodou“. (Heb 10:22) Když apoštol Pavel mluví o manželech, říká: „Takto by měli manželé milovat své manželky jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou manželku, miluje sebe, neboť nikdo nikdy neměl v nenávisti své vlastní tělo; ale živí je a něžně je chová, stejně jako i Kristus něžně chová sbor, protože jsme údy jeho těla. ‚Proto muž opustí otce a matku a přidrží se své manželky a ti dva se stanou jedním tělem.‘ Toto posvátné tajemství je veliké. Mluvím nyní vzhledem ke Kristu a ke sboru.“ (Ef 5:28–32)

Pojednání o jednotlivých částech těla lze najít pod jejich příslušnými názvy.