7. a) Jak dosvědčuje Bible používání řečtiny koiné v době Ježíše a jeho apoštolů? b) Proč byla koiné vhodná pro sdělování Božího slova?

⁷ Ve dnech Ježíše a apoštolů byla řečtina koiné mezinárodní řečí římské říše. O této skutečnosti svědčí sama Bible. Když byl Ježíš přibit na kůl, bylo třeba, aby nápis, umístěný nad jeho hlavou, byl nejen v hebrejštině, jazyku Židů, ale také v latině, úředním jazyku země, a v řečtině, kterou se mluvilo na jeruzalémských ulicích téměř stejně běžně jako v Římě, Alexandrii a Athénách. (Jan 19:19, 20; Sk. 6:1) Skutky 9:29 ukazují, že Pavel kázal dobrou zprávu v Jeruzalémě Židům, kteří mluvili řecky. Koiné byla tehdy dynamická, živá, dobře vyvinutá řeč — jazyk, který byl k dispozici a dobře se hodil pro Jehovovo vznešené předsevzetí dále sdělovat božské Slovo.

Dvacet sedm kanonických knih Křesťanských písem bylo napsáno v obecné řečtině té doby. Matoušova kniha však byla zřejmě napsána nejprve v biblické hebrejštině, aby sloužila židovskému lidu. Potvrzuje to Jeroným, překladatel Bible ze 4. století, a říká, že byla později přeložena do řečtiny.b Tento překlad pravděpodobně pořídil sám Matouš, protože jako římský státní úředník, výběrčí daní, bezpochyby znal hebrejštinu, latinu i řečtinu. — Mar. 2:14–17.

10. Jak se nám dochovaly biblické spisy?

¹⁰ Všichni ostatní křesťanští pisatelé Bible, Marek, Lukáš, Jan, Pavel, Petr, Jakub a Juda, napsali své záznamy v koiné, obecné, živé řeči, které rozuměli křesťané i většina ostatních lidí 1. století. Poslední z původních záznamů napsal Jan kolem roku 98 n. l.