NOVĚ založený křesťanský sbor měl sehrát důležitou úlohu v Jehovově záměru. Už záhy se však ocitl v ohrožení — zvnějšku byl vystaven pronásledování a uvnitř začaly nenápadně působit rozkladné vlivy. Podaří se křesťanům navzdory tomu zachovat věrnost Bohu? Potřebné rady a povzbuzení obdrželi ve 21 dopisech, které jsou součástí Křesťanských řeckých písem.

Čtrnáct z nich — dopisem Římanům počínaje a dopisem Hebrejcům konče — napsal apoštol Pavel. Jsou pojmenovány po těch, jimž byly adresovány, přičemž šlo buď o nějakého jednotlivce, nebo o členy určitého sboru. Podívejme se na několik námětů, kterým se Pavel v těchto dopisech věnoval.

Morálka a chování. Ti, kdo se dopouštějí sexuální nemravnosti a jiných těžkých hříchů, „nezdědí Boží království“. (Galaťanům 5:19–21; 1. Korinťanům 6:9–11) Boží služebníci musí být jednotní bez ohledu na svůj národnostní původ. (Římanům 2:11; Efezanům 4:1–6) Měli by ochotně a obětavě podporovat své spoluvěřící, kteří jsou v nouzi. (2. Korinťanům 9:7) Pavel také křesťanům radil: „Ustavičně se modlete.“ Povzbuzoval je, aby Jehovovi svěřovali i své nejniternější pocity. (1. Tesaloničanům 5:17; 2. Tesaloničanům 3:1; Filipanům 4:6, 7) Bůh vyslýchá jen ty modlitby, které jsou pronášeny s vírou. (Hebrejcům 11:6)

Co přispívá ke šťastnému rodinnému životu? Manžel by měl manželku milovat jako své vlastní tělo. Manželka by k manželovi měla mít hlubokou úctu. Bohu se také líbí, když děti poslouchají své rodiče. Ti je mají vychovávat s láskou a podle Božích zásad. (Efezanům 5:22–6:4; Kolosanům 3:18–21)

Boží záměr. Do té doby, než se objevil Kristus, měl významnou úlohu mojžíšský Zákon. V mnoha směrech Izraelity chránil a vedl. (Galaťanům 3:24) Od křesťanů se však nevyžaduje, aby Zákon dodržovali. V dopise Hebrejcům — tedy křesťanům židovského původu — Pavel podrobně vysvětlil, za jakým účelem byl mojžíšský Zákon dán a jak se Boží záměr splňuje prostřednictvím Krista. Ukázal, že mnohé z toho, co bylo v Zákoně stanoveno, mělo prorocký význam. Například zvířecí oběti byly předobrazem Ježíšovy obětní smrti, která měla umožnit skutečné odpuštění hříchů. (Hebrejcům 10:1–4) Ježíšovou smrtí smlouva Zákona skončila. Bůh ji zrušil, protože už nebyla zapotřebí. (Kolosanům 2:13–17; Hebrejcům 8:13)

Organizační pokyny. Odpovědné úkoly ve sboru mohou vykonávat pouze muži, kteří mají vysoká mravní měřítka a jsou duchovně způsobilí. (1. Timoteovi 3:1–10, 12, 13; Titovi 1:5–9) Křesťané by se měli pravidelně shromažďovat se spoluvěřícími a vzájemně se povzbuzovat. (Hebrejcům 10:24, 25) Shromáždění, při nichž uctívají Jehovu Boha, by měla být budující a poučná. (1. Korinťanům 14:26, 31)

Když Pavel psal svůj druhý dopis Timoteovi, byl opět vězněn v Římě a očekával, že brzy bude odsouzen. V té době si ho trouflo navštívit jen několik odvážných spolukřesťanů. Pavel věděl, že zanedlouho zemře. Prohlásil: „Bojoval jsem znamenitý boj, běh jsem dokončil, zachoval jsem víru.“ (2. Timoteovi 4:7) Krátce nato byl pravděpodobně popraven. Z jeho dopisů však praví Boží ctitelé čerpají dodnes.

Založeno na Římanům, 1. a 2. Korinťanům, Galaťanům, Efezanům, Filipanům, Kolosanům, 1. a 2. Timoteovi, Titovi, Filemonovi a Hebrejcům.

JAKUB a Juda byli Ježíšovi nevlastní bratři. Petr a Jan patřili k jeho dvanácti apoštolům. Tito čtyři muži napsali celkem sedm dopisů, které jsou součástí Křesťanských řeckých písem. Každý z dopisů je pojmenován po svém pisateli. Cílem vybídek, které jsou v nich obsaženy, bylo pomoci křesťanům, aby zůstali věrní Jehovovi a neztráceli ze zřetele Boží Království.

Víra. Nestačí, aby člověk jen prohlašoval, že má víru. Pravá víra podněcuje k jednání. Jakub napsal, že „víra bez skutků [je] mrtvá“. (Jakub 2:26) Když křesťan projevuje víru ve zkouškách, učí se tím vytrvalosti. Aby se mu podařilo obstát, musí Boha prosit o moudrost a být pevně přesvědčen, že mu ji dá. Vytrvalost pak povede k Božímu schválení. (Jakub 1:2–6, 12) Jestliže někdo má víru a zůstává ryzí, Jehova Bůh to nenechá bez povšimnutí. Jakub říká: „Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ (Jakub 4:8)

Jen víra, která je opravdu silná, křesťanovi pomůže odolávat pokušení a nemravným vlivům. Juda si uvědomoval, že jeho spoluvěřící žijí v nemorálním prostředí, a proto jim napsal, aby „vedli tvrdý boj za víru“. (Juda 3)

Křesťanské chování. Jehova očekává, že jeho služebníci budou svatí, to znamená čistí v každém ohledu. Apoštol Petr napsal: „Staňte se i vy sami svatými v celém svém chování, protože je napsáno: ‚Budete svatí, protože já [Jehova] jsem svatý.‘“ (1. Petra 1:15, 16) Ježíš dal křesťanům vynikající příklad. Petr uvedl: „Kristus trpěl za vás a zanechal vám vzor, abyste věrně následovali jeho šlépěje.“ (1. Petra 2:21) Křesťané občas zakoušejí utrpení kvůli tomu, že žijí v souladu s Božími měřítky. Za všech okolností se však snaží zachovat si ‚dobré svědomí‘. (1. Petra 3:16, 17) Zatímco očekávají Boží den soudu a zaslíbený nový svět, ve kterém „bude přebývat spravedlnost“, mají podle Petra vynikat znamenitým chováním a konat skutky, z nichž je patrná jejich oddanost Bohu. (2. Petra 3:11–13)

Láska. Apoštol Jan napsal: „Bůh je láska.“ Ukázal, že Bůh nám svou velkou lásku projevil tím, že poslal Ježíše jako „oběť za naše hříchy“. Jak by na to křesťané měli reagovat? Jan vysvětlil: „Milovaní, jestliže nás Bůh takto miloval, pak jsme my sami povinni milovat jeden druhého.“ (1. Jana 4:8–11) Jedním ze způsobů, jak spoluvěřícím dávat lásku najevo, je být k nim pohostinní. (3. Jana 5–8)

Jak ale mohou lidé ukázat, že mají lásku k Bohu? Jan odpovídá: „Láska k Bohu . . . znamená, že zachováváme jeho přikázání; jeho přikázání však nejsou břemenem.“ (1. Jana 5:3; 2. Jana 6) Ti, kdo tak jednají, se mohou spolehnout na to, že Bůh, který dává ‚vyhlídku na věčný život‘, je nikdy nepřestane milovat. (Juda 21)

Založeno na Jakubovi, 1. Petra, 2. Petra, 1. Jana, 2. Jana, 3. Jana a Judovi.