Používali raní křesťané Boží jméno?

BOŽÍ jméno se v Hebrejských písmech vyskytuje mnohotisíckrát a má podobu čtyř souhlásek יהוה (JHVH, tetragrammaton). Archeologické nálezy naznačují, že v době před babylónským zajetím Židů, tedy před rokem 607 př. n. l., bylo toto jméno v Izraeli všeobecně používáno a často se vyskytuje i v biblických knihách Ezra, Nehemjáš, Daniel a Malachiáš, které pocházejí z doby po babylónském zajetí Židů. Postupem času, s blížícím se příchodem Mesiáše, se však Židé z pověrčivosti začali zdráhat toto jméno používat.

Používali Boží jméno (česky obvykle přepisované jako „Jehova“ či „Jahve“) Ježíšovi učedníci? Doklady svědčí o tom, že ano. Ježíš své následovníky učil, aby se k Bohu modlili: „Ať je posvěceno tvé jméno.“ (Matouš 6:9) A na konci své pozemské služby se Ježíš sám ke svému nebeskému Otci modlil slovy: „Učinil jsem tvé jméno zjevné lidem, které jsi mi dal ze světa.“ (Jan 17:6) A kromě toho, rané opisy Septuaginty, řeckého překladu Hebrejských písem používaného Ježíšovými učedníky, Boží jméno (v podobě hebrejského tetragrammatu) obsahovaly.

Co však říci o evangeliích a ostatních Křesťanských řeckých písmech („Novém zákonu“)? Logicky bývá uváděno, že pokud Septuaginta obsahovala Boží jméno, musely nejstarší opisy Křesťanských řeckých písem toto jméno obsahovat také — přinejmenším tam, kde se citovalo ze Septuaginty. Jméno Jehova se tedy v Překladu nového světa Křesťanských řeckých písem vyskytuje více než dvěstěkrát. Někteří lidé to kritizovali jako neopodstatněné. Zdá se však, že Překlad nového světa získal podporu ve zcela nečekaném pramenu: v babylónském Talmudu.

První část tohoto židovského náboženského díla se jmenuje Šabat (sabat) a obsahuje nesmírně rozsáhlý soubor předpisů vymezujících, co se smí a co se nesmí dělat o sabatu. V jedné jeho části se pojednává o tom, zda je o sabatu vhodné zachraňovat biblické rukopisy před požárem, a následující pasáž říká: „V textu bylo uvedeno: prázdné úseky [giljónim] a Knihy minim nemusíme zachraňovat před požárem. R. Jose řekl: Ve všedních dnech je nutno Boží jména obsažená [v rukopisech] vyříznout, schovat a zbytek spálit. R. Tarfon řekl: Ať pohřbím svého syna, jestliže je nespálím i s jejich Božími jmény, dostanou-li se mi do ruky.“ — Z anglického překladu dr. H. Freedmana.

Kdo byli minim? Slovo minim znamená „sektáři“ a mohlo by se vztahovat na saduceje nebo na Samaritány. Ovšem podle doktora Freedmana se tato pasáž s největší pravděpodobností vztahuje na židovské křesťany. Co tedy byly podle doktora Freedmana ony giljónim, „prázdné úseky“? Jsou dva možné významy. Mohly to být nepopsané okraje svitku, nebo dokonce i prázdné svitky. Anebo — v ironickém významu tohoto slova — to mohly být spisy minim, jako by se říkalo, že tyto spisy jsou stejně bezcenné jako prázdné svitky. Slovníky toto slovo v uvedeném druhém významu překládají jako „evangelia“. Odpovídá tomu i věta, která je v Talmudu uvedena před citovaným úsekem: „Knihy minim jsou jako prázdné úseky [giljónim] .“

V souladu s tím je v knize Lawrence H. Schiffmana Who Was a Jew? (Kdo byl Žid?) výše uvedená část Talmudu přeložena následovně: „Před ohněm (o sabatu) nezachraňujeme evangelia a knihy minim (‚heretiků‘). Ty jsou naopak spáleny na svém místě i se svými tetragrammaty. Rabín Jose Ha- -Gelili říká: Během týdne je třeba jejich tetragrammata vyříznout, uschovat je, a zbytek spálit. Rabín Tarfon prohlašuje: Ať pohřbím své syny! Pokud se mi (tyto knihy) dostanou do ruky, spálím je i s jejich tetragrammaty.“ Doktor Schiffman dále tvrdí, že zde uvedení minim jsou židovští křesťané.

Vyjadřuje se tento úsek Talmudu skutečně o prvních židovských křesťanech? Pokud ano, pak je to pádný doklad, že křesťané ve svých evangeliích a spisech opravdu používali Boží jméno, tetragrammaton. A je nanejvýš pravděpodobné, že tato část Talmudu se skutečně zabývá židovskými křesťany. Tento názor je odborně podložen a zdá se, že kontext zmíněné pasáže Talmudu je dalším svědectvím. V úseku, který následuje po uvedeném citátu ze Šabatu, se vypráví příběh, v němž vystupuje Gamaliel a jakýsi křesťanský soudce a v němž se nepřímo poukazuje na části Kázání na hoře.

Teprve když se později odpadlé křesťanstvo odklonilo od jednoduchého Ježíšova učení, vyznavači křesťanství přestali Boží jméno používat, a dokonce je odstranili z opisů Septuaginty, z evangelií i z ostatních biblických knih.

[Obrázek na straně 31]

Boží jméno se v Ježíšově době vyskytovalo v „Septuagintě“

[Podpisek]

Israel Antiquities Authority