Božské jméno opět zavedeno do překladů. Někteří překladatelé rozpoznali tyto souvislosti a do svých překladů Křesťanských řeckých písem jméno Jehova opět zavedli. The Emphatic Diaglott, překlad, který v 19. století pořídil Benjamin Wilson, obsahuje jméno Jehova na mnoha místech, zejména v textech, v nichž křesťanští pisatelé citovali z Hebrejských písem. Ale v překladech Křesťanských řeckých písem do hebrejštiny se začalo tetragrammaton objevovat již v roce 1533, a to v překladu od Antona Margarithy. V řadě dalších takových překladů do hebrejštiny pak překladatelé používali tetragrammaton tam, kde inspirovaný pisatel citoval z Hebrejských písem pasáž, která obsahovala Boží jméno.

Správnost tohoto postupu potvrdil R. B. Girdlestone, zesnulý ředitel Wycliffe Hall, jedné z kolejí Oxfordské univerzity. Své myšlenky vyjádřil před tím, než byly objeveny rukopisy dokazující, že řecká Septuaginta původně jméno Jehova obsahovala. Řekl: „Kdyby v tomto překladu [v Septuagintě] zůstalo slovo [Jehova] zachováno nebo i kdyby bylo pro označení Jehova použito jedno řecké slovo a pro označení Adonai slovo jiné, byl by tento způsob bezpochyby uplatňován i v pojednáních a kázáních N. Z. Je tedy možné, že když náš Pán citoval 110. žalm, nepronesl slova ‚Pán řekl mému Pánu‘, ale ‚Jehova řekl Adoni‘.“

Na základě tohoto předpokladu (který se mezitím prokázal jako naprosto opodstatněný) R. B. Girdlestone dodává: „Kdyby některý křesťanský učenec překládal řecký Zákon do hebrejštiny, musel by při každém výskytu slova Κύριος zkoumat kontext, aby zjistil, zda je v něm něco, co by poukazovalo na správný hebrejský ekvivalent; a tato nesnadná situace by nastala při překládání N. Z. do všech jazyků, kdyby byl kdysi ve S. Z. [v jeho překladu Septuaginta] ponechán titul Jehova. Hebrejskými písmy by bylo možné se řídit v mnoha pasážích: kdekoli se objeví například výraz ‚anděl Páně‘, víme, že slovo Pán znamená Jehova; kdybychom se řídili precedentem daným ve S. Z., došli bychom k podobnému závěru i v případě výrazu ‚slovo Páně‘; stejně by tomu bylo i v případě titulu ‚Pán zástupů‘. Kdekoli se naproti tomu vyskytuje výraz ‚Pán můj‘ nebo ‚Pán náš‘, měli bychom vědět, že slovo Jehova by bylo nepřípustné a že by se musela použít slova Adonai nebo Adoni.“ (Synonyms of the Old Testament, 1897, s. 43) Ve výše zmíněných překladech Řeckých písem, které obsahují jméno Jehova, byla uplatněna právě tato metoda.

V tomto ohledu ovšem vyniká Překlad nového světa, který je soustavně používán v tomto díle; v Křesťanských řeckých písmech se v něm božské jméno ve tvaru „Jehova“ vyskytuje 237krát. Jak bylo ukázáno, je pro to pádný důvod.