Existuje pouze jedna ‚pravá církev‘?

„JAKO je jeden Kristus, tak existuje pouze jedno jeho tělo a jedna, jediná jeho Nevěsta: ‚jedna, jediná, katolická a apoštolská církev‘. (Dominus Iesus)

Těmito slovy vyjádřil římskokatolický kardinál Joseph Ratzinger učení své církve, totiž že může existovat pouze jedna pravá církev. Podle jeho slov je touto církví „jediná Kristova církev, která přetrvává v katolické církvi“.

‚Nejsou církvemi v pravém slova smyslu‘

Papež Jan Pavel II. sice trval na tom, že deklarace Dominus Iesus „není arogancí, která by pohrdala ostatními náboženstvími“, ale u představitelů protestantských církví dokument přesto vyvolal bouřlivou reakci. Například při generálním shromáždění presbyteriánské církve v Belfastu v Severním Irsku, které se konalo v červnu roku 2001, jeden duchovní prohlásil, že tento dokument je dílem „vlivné frakce, jež existuje v římskokatolické církvi . . . a jež má chorobný strach z otevřenosti, která se projevila na druhém vatikánském koncilu“.

Robin Eames, primas irské církve, prohlásil, že by byl „trpce zklamán“, kdyby tento dokument byl „návratem k názorům zastávaným před druhým vatikánským koncilem“. Eames komentoval tvrzení Vatikánu, že církve, které odmítají určité katolické nauky, ‚nejsou církvemi v pravém slova smyslu‘, a prohlásil: „To bych mohl považovat za urážku.“

Co vedlo k vydání deklarace Dominus Iesus? Zdá se, že římskokatolická kurie byla zneklidněna tím, co se označuje jako náboženský relativismus. Jak uvedl list The Irish Times, „kardinála Ratzingera stále více znepokojovalo to, že se objevila pluralistická teologie, která v podstatě říká, že jedno náboženství platí stejně jako druhé“. Zdá se, že tento názor byl podnětem k jeho komentářům o jedné pravé církvi.

Záleží na tom, v které jste církvi?

Někteří lidé považují „náboženský relativismus“ či „pluralistickou teologii“ za daleko rozumnější a přitažlivější než názor, že může být pouze jedna pravá církev. Považují náboženství výslovně za věc osobní volby. Říkají, že ‚nakonec vlastně nezáleží na tom, ke které církvi patříte‘.

Tento názor se může zdát tolerantnější — i když jedním z jeho následků je rozštěpení náboženství na množství odlišných denominací. Mnozí říkají, že ‚taková různorodost náboženství je jedině zdravým projevem osobní svobody‘. Jak ale říká spisovatel Steve Bruce, taková „náboženská tolerance“ ve skutečnosti není ničím jiným než „náboženskou lhostejností“. (A House Divided: Protestantism, Schism and Secularization; Rozdělený dům: Protestantismus, rozkol a sekularizace)

Který názor je tedy správný? Existuje pouze jedna církev? Přetrvává opravdu jen v církvi katolické? Jsou Bohu stejně přijatelné i jiné církve? Tyto otázky se týkají našeho vztahu ke Stvořiteli, a proto je jistě důležité zjistit jeho názor. Jak jej můžeme zjistit? Tím, že se podíváme do Božího inspirovaného slova, Bible. (Skutky 17:11; 2. Timoteovi 3:16, 17) Zamysleme se nad tím, co tato kniha říká o otázce, zda existuje jedna pravá církev.

Jedna pravá křesťanská víra existuje

JEŽÍŠ KRISTUS založil jen jednu církev neboli sbor. Tento sbor byl duchovním společenstvím, duchovní rodinou. Tím je míněno shromáždění lidí, kteří byli vybráni Božím svatým duchem a které Bůh všechny uznal za své „děti“. (Římanům 8:16, 17; Galaťanům 3:26)

Ježíš učil, že k pravdě a k životu vede Bůh lidi pouze jednou cestou. Tuto důležitou pravdu Ježíš znázornil, když mluvil o cestě k věčnému životu. Řekl: „Vcházejte úzkou branou, protože široká a prostorná je cesta, jež vede do zničení, a mnoho je těch, kdo se po ní vydávají; zatímco úzká je brána a stísněná cesta, jež vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají.“ (Matouš 7:13, 14; Jan 14:6; Skutky 4:11, 12)

Sjednocený sbor

Tento sbor z prvního století bychom si neměli představovat jako „celosvětovou, všeobecnou, organizovanou společnost, jakou máme na mysli dnes, když mluvíme o katolické církvi,“ říká The New Dictionary of Theology. Proč ne? „Z toho prostého důvodu,“ uvádí se zde, „že taková organizovaná, všeobecná společnost neexistovala.“

Raný křesťanský sbor se vůbec nepodobal dnešním institucionalizovaným církevním systémům — tuto skutečnost nemůže nikdo právem popřít. Tento sbor však byl organizovaný. Jednotlivé sbory nepůsobily nezávisle na sobě. Všechny uznávaly autoritu vedoucího sboru v Jeruzalémě. Ten sestával z apoštolů a starších mužů jeruzalémského sboru a pomáhal zachovávat jednotu křesťanského sboru jakožto ‚jednoho těla‘ Kristova. (Efezanům 4:4, 11–16; Skutky 15:22–31; 16:4, 5)

Co se stalo s tímto jediným pravým křesťanským sborem? Stala se z něj mocná katolická církev? Nebo se z něj snad vyvinul dnešní systém protestantských církví, jenž je rozštěpen na jednotlivé denominace? Anebo se stalo něco jiného?

‚Pšenice a plevel‘

Odpovědi na tyto otázky najdeme, když se pozorně zamyslíme nad tím, co o budoucím vývoji řekl sám Ježíš Kristus. To, co zjistíte, vás možná překvapí. Ježíš totiž očekával, že jeho sbor přestane být vidět, a dovolil, aby taková politováníhodná situace pokračovala po mnoho staletí.

Svůj sbor uvedl do souvislosti s ‚nebeským královstvím‘, když řekl: „Nebeské království se stalo podobným člověku, který zasel na své pole znamenité semeno. Zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel a nasel mezi pšenici plevel a odešel. Když vyrašilo stéblo a neslo plody, objevil se i plevel. Hospodářovi otroci tedy přišli a řekli mu: ‚Pane, nezasel jsi na své pole znamenité semeno? Kde se potom na něm vzal plevel?‘ Řekl jim: ‚To udělal nepřítel, člověk.‘ Řekli mu: ‚Chceš tedy, abychom vyšli a vybrali jej?‘ Řekl: ‚Ne; abyste náhodou při vybírání plevele nevykořenili s ním pšenici. Ať obojí roste spolu až do žně; a v období žně povím žencům: Nejdříve vyberte plevel a svažte jej do otýpek ke spálení, potom jděte a shromažďte pšenici do mé zásobárny.‘“ (Matouš 13:24–30)

Ježíš vysvětlil, že ‚rozsévačem‘ je on sám. „Znamenité semeno“ znázorňovalo jeho pravé učedníky. Jeho „nepřítel“ byl Satan Ďábel. „Plevel“ představoval nepravé křesťany, kteří pronikli do raného křesťanského sboru. Ježíš řekl, že nechá „pšenici“ a „plevel“ růst společně až do „žně“, která nastane při ‚závěru systému věcí‘. (Matouš 13:37–43) Co to všechno znamenalo?

Křesťanský sbor se zkazil

Krátce po smrti apoštolů začali sbor ovládat odpadličtí učitelé. Mluvili „převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky“. (Skutky 20:29, 30) A tak mnozí křesťané ‚odpadli od víry‘. ‚Obrátili se k falešným historkám.‘ (1. Timoteovi 4:1–3; 2. Timoteovi 4:3, 4)

V díle The New Dictionary of Theology se uvádí, že ve čtvrtém století n. l. již „katolické křesťanství bylo oficiálním . . . náboženstvím Římské říše“. Došlo ke „splynutí církevní a občanské společnosti“ — ke spojení církve a státu, což bylo v příkrém rozporu s náboženskými názory prvních křesťanů. (Jan 17:16; Jakub 4:4) Tentýž pramen uvádí, že během doby se „pod vlivem podivného a naprosto nezdravého spojení [starozákonních] a novoplatónských vzorů“ radikálně změnila celá struktura a povaha církve a mnoho jejích základních náboženských názorů. Nepravých křesťanů přibývalo a Ježíšovy pravé učedníky nebylo vidět, přesně jak to Ježíš Kristus předpověděl.

Ježíšovi posluchači věděli, jak obtížně lze rozeznat pravou pšenici od plevele, jako je například jedovatý jílek mámivý, který se v době růstu pšenici velmi podobá. Ježíš tedy názorně ukázal, že nějaký čas bude obtížné rozpoznat pravé křesťany od jejich nepravé odrůdy. To neznamená, že by křesťanský sbor přestal existovat. Ježíš totiž slíbil, že své duchovní bratry dále povede „po všechny dny až do závěru systému věcí“. (Matouš 28:20) Ježíš řekl, že pšenice poroste dál. I za těchto okolností se v průběhu věků praví křesťané — jednotlivě nebo ve skupinách — bezpochyby ze všech sil snažili držet se Kristových nauk. Ale netvořili už jasně patrný, viditelný celek neboli organizaci. A rozhodně nebyli součástí viditelného odpadlého náboženského systému, který v průběhu dějin dělal jménu Ježíše Krista jedině ostudu a uváděl jeho jméno do špatného světla. (2. Petra 2:1, 2)

‚Člověk nezákonnosti zjeven‘

Apoštol Pavel předpověděl ještě jiný charakteristický znak tohoto nepravého náboženského systému. Napsal: „Ať vás nikdo žádným způsobem nesvede, protože [Jehovův den] nepřijde, pokud nejprve nepřijde odpadnutí a nebude zjeven člověk nezákonnosti.“ (2. Tesaloničanům 2:2–4) Tímto ‚člověkem nezákonnosti‘ není nikdo jiný než třída duchovenstva, která se vyvýšila do postavení, v němž vládne nad „křesťanským“ sborem.a

Odpadlictví se začalo projevovat již v době apoštola Pavla. Když apoštolové zemřeli a pominul jejich vliv, který působil jako zábrana, šířilo se odpadlictví mnohem rychleji. Podle Pavlových slov se mělo poznat podle „Satanova působení s každým mocným skutkem a lživými znameními a předzvěstmi a s každým nespravedlivým podvodem“. (2. Tesaloničanům 2:6–12) Kolik náboženských vůdců dělalo v průběhu dějin právě takové věci!

Učení, že římskokatolická církev je jedinou pravou církví, opírají katoličtí představitelé o tvrzení, že jejich biskupové jsou „prostřednictvím nepřetržité posloupnosti od počátku výhonky apoštolské setby“. Toto tvrzení o apoštolské posloupnosti nemá historický ani biblický základ. Neexistují žádné věrohodné doklady o tom, že by církevní systém, který vznikl po smrti Ježíšových apoštolů, byl vůbec někdy veden Božím svatým duchem. (Římanům 8:9; Galaťanům 5:19–21)

A co lze říci o jiných církvích, které se objevily po takzvané reformaci? Vrátily se snad k vzoru, kterým byl raný křesťanský sbor? Obnovily snad čistotu původního křesťanského sboru? Je pravda, že po reformaci získalo mnoho prostých lidí přístup k Bibli ve svém vlastním jazyce. Dějiny však ukazují, že tyto církve dále učily mylné nauky.b (Matouš 15:7–9)

Ale povšimněme si, že podle Ježíšovy jednoznačné předpovědi měl být jeho jediný pravý sbor obnoven v době, kterou on označil jako závěr systému věcí. (Matouš 13:30, 39) Ze splňování biblických proroctví je patrné, že v té době žijeme právě nyní. (Matouš 24:3–35) Skutečně tomu tak je, a proto by si každý z nás měl položit otázku: ‚Kde je ta jediná pravá církev?‘ Měla by být patrná stále zřetelněji.

Možná máte pocit, že už jste tuto církev neboli sbor našli. Je důležité, abyste si to ověřili. Proč? Stejně jako v prvním století totiž může existovat pouze jedna pravá církev. Věnovali jste čas tomu, abyste si ověřili, zda vaše církev přesně odpovídá vzoru, který zanechal křesťanský sbor v prvním století, a zda se věrně řídí učením Ježíše Krista? Co kdybyste to prozkoumali nyní? Svědkové Jehovovi vám v tom velmi rádi pomohou. (Skutky 17:11)

[Poznámky pod čarou]

[Obrázky na straně 5]

Jaké poučení o pravém sboru získáváme z Ježíšova podobenství o pšenici a plevelu?

[Obrázky na straně 7]

Jedná vaše církev podle vzoru křesťanů, kteří se v prvním století věnovali kazatelské činnosti a studiu?